Case nº 649/22 of IV, July 19, 2022

• Judge: Filip Jan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: July 19, 2022
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:4.US.649.22.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

2. 8. 2022

   Forma rozhodnutí

   Nález

   Význam

   3

   Navrhovatel

   STĚŽOVATEL - FO

   Dotčený orgán

   SOUD - MS Praha

   Napadený akt

   rozhodnutí soudu

   Typ výroku

   vyhověno

   odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

   Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

   2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

   Ostatní dotčené předpisy

   82/1998 Sb., § 31a, § 14, § 31 odst.499/1963 Sb., § 142a, § 104 odst.2, § 157 odst.2, § 150, § 142 odst.1, § 142 odst.2, § 142 odst.3, § 136

   Předmět řízení

   procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu

   právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

   právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci

   Věcný rejstřík

   satisfakce/zadostiučinění

   újma

   škoda/odpovědnost za škodu

   stát

   náklady řízení

   podmínka řízení

   odvolání

   odůvodnění

   Jazyk rozhodnutí

   Čeština

   URL adresa

   http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-649-22_1

   ---

   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Vlastníka, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti výrokům III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2022 č. j. 20 Co 127/2021-217, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

   1. Výrokem IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2022 č. j. 20 Co 127/2021-217 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

   2. Výrok IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2022 č. j. 20 Co 127/2021-217 se ruší.

   3. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

   Odůvodnění

   I.

   Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 16 C 199/2020 se podává, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal na České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "ministerstvo spravedlnosti") zaplacení částky 157 125 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 384/2014. Ministerstvo spravedlnosti navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že stěžovateli v rámci předběžného projednání nároku zaplatilo 42 875 Kč, což představuje dostatečnou náhradu újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení.

3. Obvodní soud rozsudkem ze dne 4. 2. 2021 č. j. 16 C 199/2020-86 uložil ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 19 421 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně ode dne 3. 12. 2020 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky ve výši 137 704 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil ministerstvu spravedlnosti zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení 20 694,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III).

4. K odvolání stěžovatele i ministerstva spravedlnosti rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 20 Co 127/2021-138, že rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (výrok I), ve vyhovujícím výroku o věci samé pak tento rozsudek v částce 5 250 Kč s příslušenstvím rovněž potvrdil, u částky 14 171 Kč s příslušenstvím jej však změnil tak, že v této části žalobu zamítl (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to tak, že ministerstvo spravedlnosti je povinno stěžovateli zaplatit na náhradě nákladů řízení 18 456 Kč (výrok III) a stěžovatel je povinen zaplatit ministerstvu spravedlnosti na náhradu nákladů řízení 300 Kč (výrok IV).

5. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2021 č. j. 30 Cdo 2163/2021-195 tak, že se rozsudek městského soudu ze dne 20. 5. 2021 č. j. 20 Co 127/2021-138 v potvrzujícím výroku I u částky 85 829 Kč s příslušenstvím a v měnící části výroku II týkající se částky 14 171 Kč s příslušenstvím, a dále ve výrocích III a IV o nákladech řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací městskému soudu k dalšímu řízení.

6. Následně městský soud rozsudkem rozhodl, že se rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé u částky 14 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení potvrzuje a dále se mění tak, že se žaloba o zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši 2,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení zamítá (výrok I). V zamítavém výroku o věci samé rozsudek obvodního soudu u částky 79 625 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 6 204 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení potvrdil a dále změnil tak, že ministerstvo spravedlnosti je povinno zaplatit stěžovateli 6 204 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). V napadených výrocích tohoto rozsudku ministerstvu spravedlnosti uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení před obvodním soudem 18 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit ministerstvu spravedlnosti na náhradu nákladů odvolacího řízení a dovolacího řízení 180 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

7. Ústavní stížností napadené nákladové výroky odůvodnil městský soud tak, že podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přiznal stěžovateli, byť pouze částečně procesně úspěšnému, plnou náhradu nákladů řízení za řízení před obvodním soudem, a to za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a dvakrát účast na jednání). Náhradu odměny advokáta za uplatnění nároku u ministerstva spravedlnosti stěžovateli nepřiznal...