Case nº 3063/21 of IV, July 19, 2022

• Judge: Filip Jan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: July 19, 2022
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:4.US.3063.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

2. 8. 2022

   Forma rozhodnutí

   Nález

   Význam

   3

   Navrhovatel

   STÁTNÍ ORGÁN JINÝ

   Dotčený orgán

   SOUD - KS Praha

   Napadený akt

   rozhodnutí soudu

   Typ výroku

   vyhověno

   Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

   2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

   Ostatní dotčené předpisy

   229/1991 Sb., § 11a, § 153 odst.2, § 157 odst.299/1963 Sb., § 142 odst.1, § 142 odst.2, § 146 odst.1 písm.b, § 146 odst.2, § 150, § 96

   Předmět řízení

   právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

   Věcný rejstřík

   náklady řízení

   restituce

   dohoda/o vydání nemovitosti

   řízení/zastavení

   zpětvzetí návrhu

   odůvodnění

   advokát/odměna

   advokátní tarif

   Jazyk rozhodnutí

   Čeština

   URL adresa

   http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3063-21_1

   ---

   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Aleny Tesařové, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

   1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

   2. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983 se ruší.

   Odůvodnění

   I.

   Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") sp. zn. 7 C 254/2015 se podává, že tento soud usnesením ze dne 9. 3. 2021 č. j. 7 C 254/2015-970 zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), řízení (výrok I), v němž se vedlejší účastnice domáhala nahrazení projevu vůle stěžovatelky pro bezúplatný převod konkrétních tzv. náhradních pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), a podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že procesní zavinění v důsledku zpětvzetí žaloby spočívá na vedlejší účastnici, ale že současně je třeba zohlednit, že k částečnému zpětvzetí došlo poté, co vyšlo najevo, že určité náhradní pozemky nelze vydat, přičemž nemožnost převodu nebyla z veřejně přístupných informací patrna. Vedlejší účastnice se přitom svého restitučního nároku domáhá více než 25 let, nadto ve sporu, který vznikl v důsledku liknavého, resp. svévolného postupu stěžovatelky, kdy po vedlejší účastnici nelze spravedlivě požadovat, aby vynakládala zvýšené úsilí a finanční prostředky ke zjišťování faktického stavu požadovaných náhradních pozemků.

3. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") změnil usnesení okresního soudu v napadeném výroku II a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 286 942 Kč, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 700 Kč. Podle krajského soudu je třeba brát v potaz celé řízení, nikoliv pouze poslední v něm vydané rozhodnutí, tj. usnesení o zastavení řízení. Vedlejší účastnice, jde-li o uplatňovaný restituční nárok ve výši 3 950 150 Kč, byla úspěšná, neboť ten byl soudem uznán a bylo na něj prostřednictvím vydání náhradních pozemků plněno. Dané řízení je řízením ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud vázán žalobním petitem, a ukáže-li se, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku; v takovém případě musí stěžovatelka nabídnout všechny pozemky, kterými disponuje, a soud musí vést oprávněnou osobu k tomu, aby bylo možné uložit stěžovatelce převést na ni náhradní pozemek tak, aby se hodnota co nejvíce přiblížila hodnotě původního pozemku, přičemž musí dbát na to, aby u oprávněné osoby nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Vedlejší účastnice byla podle krajského soudu v daném řízení plně úspěšná a zároveň jí nelze přičíst zavinění na částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby, jde-li o vydání některých náhradních pozemků, a proto je třeba postupovat podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Krajský soud pak ve shodě s okresním soudem dodal, že nebylo v možnostech žalobkyně zjistit informace o případné nevhodnosti převodu těchto pozemků, ta vyplynula až v daném soudním řízení, a to po příslušném šetření a lustraci stěžovatelkou.

   II.

   Stěžovatelčina argumentace

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud své rozhodnutí zatížil neústavními úvahami, v důsledku čehož je na její úkor extrémně nespravedlivé. Dále pak extrémně svévolně vyložil § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., případně tato kogentní ustanovení nerespektoval, nadto nesprávně určil tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta. K tomu dodává, že vedlejší účastnice byla v daném řízení převážně neúspěšná, když získala pouze šest pozemků z třiceti šesti požadovaných, a že cena vydaných pozemků činila 1 157 600,25 Kč, přičemž poukazuje na zásadu (částečného) úspěchu ve věci, resp. na příslušné úvahy Ústavního soudu vyjádřené v nálezech ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365) a ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 198/07 (N 74/45 SbNU 171), na povinnost obecných soudů přihlížet k tomu, že se předmět řízení v jeho průběhu měnil, jak byla vyjádřena v nálezu ze dne 24. 2...