Case nº 2460/19 of II, June 07, 2022

• Judge: Tomková Milada
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: June 07, 2022
• Issuing Organization: II

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:2.US.2460.19.3

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

23. 6. 2022

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    4

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - NSS

    SOUD - MS Praha

    MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    jiný zásah orgánu veřejné moci

    Typ výroku

    zamítnuto

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 3 odst.1, čl. 7 odst.1, čl. 7 odst.2, čl. 10 odst.2, čl. 1209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8, #0 čl. 3

    Ostatní dotčené předpisy

    133/2000 Sb., § 13 odst.3, § 17 odst.2 písm.d373/2011 Sb., § 21 odst.189/2012 Sb., § 29 odst.1, § 3 odst.1

    Předmět řízení

    základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby

    základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

    základní práva a svobody/rovnost v základních právech a svobodách a zákaz diskriminace

    základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace

    základní práva a svobody/zákaz mučení a ponižujícího zacházení nebo trestání

    Věcný rejstřík

    matrika

    rodné číslo

    diskriminace

    správní orgán

    informace

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    Poznámka

    Tisková zpráva: https://www.usoud.cz/aktualne/k-podobe-rodneho-cisla-ii

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2460-19_3

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. H., zastoupeného advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. sídlem Ovenecká 33, Praha 7 - Bubeneč, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2019 č. j. 2 As 199/2018-37, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2018 č. j. 3 A 153/2017-35, proti postupu Ministerstva vnitra spočívajícímu v nezahájení řízení o změně rodného čísla a v nezapsání rodného čísla stěžovatele v neutrálním nebo ženském tvaru a proti neexistenci možnosti registrace neutrálního pohlaví v rodném čísle, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:

    Ústavní stížnost se zamítá.

    Odůvodnění

    I.

    Skutkové a právní okolnosti případu

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel (k jeho označení viz bod 2 nálezu ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 2/20) domáhá konstatování, že v záhlaví uvedeným postupem orgánu veřejné moci došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel se také domáhá konstatování, že "neexistence možnosti registrace neutrálního pohlaví v rodném čísle" porušuje jeho ústavně zaručená práva (i tento v petitu samostatně formulovaný návrh je nutno interpretovat jako brojící proti témuž postupu orgánu veřejné moci, konkrétně Ministerstva vnitra). Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku, § 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 13 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "u žen zvýšené o 50".

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 153/2017, u stěžovatele bylo po narození zaznamenáno mužské pohlaví, s nímž se ovšem neidentifikuje. Nepovažuje se za muže ani za ženu, nýbrž za osobu tzv. neutrálního pohlaví. Usiluje tedy nikoli o to, aby byl vnímán primárně jako žena, ale aby již nebyl spojován s pohlavím mužským. Pohlaví, ve kterém se stěžovatel "rozhodl žít", je pohlaví neutrální. V případě nutnosti volby pak preferuje být pokládán za ženu. Stěžovatel nepodstoupil zákroky užívané pro operativní změnu pohlaví.

3. Stěžovatel usiloval o změnu svého rodného čísla (které není ve tvaru užívaném u žen) do "neutrálního", případně "ženského" tvaru, Ministerstvo vnitra (dále také "ministerstvo") nicméně splnění podmínek pro zahájení řízení o změně rodného čísla neshledalo, neboť nedošlo k naplnění skutkových podstat, které by byly důvodem pro provedení změny rodného čísla (§ 17 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Postup ministerstva stěžovatel napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. III. ÚS 3376/16 ze dne 15. 11. 2016 odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany navrhovatelových práv.

4. Zároveň stěžovatel podal žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, kterou Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Podle městského soudu ministerstvo postupovalo v souladu se zákonem, neboť podmínky pro změnu rodného čísla nebyly splněny. K odkazům stěžovatele na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva městský soud uvedl, že ve většině rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva řešil skutkově i právně odlišné případy. Rozsudek ve věci A. P., Garçon and Nicot proti Francii ze dne 6. 4. 2017 je pak dle městského soudu překvapivý a v současné situaci v České republice z jím dále vyložených důvodů neaplikovatelný.

5. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, již Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem taktéž zamítl. Jak Nejvyšší správní soud uvedl, právní řád České republiky současné doby vychází z modifikovaného objektivního pojetí pohlaví, které je striktně binární a určované na základě lékařských kritérií, ačkoli je lze změnit, jsou-li proto relevantní lékařské důvody a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy. Subjektivní pojetí sociálního pohlaví se naopak v českém právu ani v české společnosti neprosadilo, třebaže se již stává předmětem diskusí. Společenská představa o pohlaví je tedy nyní založena na binaritě v kombinaci se silným přesvědčením o biologické "danosti" pohlaví a v představách lidí, jejichž souhrn lze mít za sociální pohlaví, není v současné době prostor pro pohlaví jako subjektivní kategorii ani pro různé neobvyklé varianty jako subjektivní pociťování bezpohlavnosti nebo nějakého jiného (třetího) pohlaví. Odklon od binárního sociálního pohlaví odvozeného od pohlaví biologického je vnímán jako nežádoucí a rozbíjející základní stavební kameny společenského řádu.

6. Ačkoli může být tento ve společnosti převažující názor podle Nejvyššího správního soudu vnímán jako zpozdilý a neodpovídající současným trendům západního světa, má Nejvyšší správní soud za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován. Výše uvedené vnímání pohlaví je v podmínkách České republiky natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, "přirozené" a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto nevidí prostor modifikovat svým rozhodnutím dosavadní zákonnou úpravu změny právního pohlaví, kterou považuje za výraz skutečné a legitimní společenské shody.

   II.

   Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel namítá, že podle právního řádu České republiky nemůže dojít k administrativní změně registrovaného pohlaví, a tím pádem ani ke změně rodného čísla, aniž by musel podstoupit ireverzibilní a extrémně invazivní chirurgický zákrok spojený se znemožněním jeho reprodukční funkce. Taková právní úprava dle jeho názoru nepřiměřeně zasahuje do jeho důstojnosti a je v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy, zejména s právem na fyzickou a psychickou integritu, zákazem nelidského a ponižujícího zacházení, právem na soukromý a rodinný život, právem na zdraví a zákazem diskriminace ve spojitosti s těmito právy.

8. Jak stěžovatel dále uvádí, v řízení před správními soudy předložil řadu argumentů vycházejících z aktuální judikatury Evropského soudu pro lidská práva, soft-law dokumentů i z komparativního přehledu rozhodovací praxe evropských vrcholných soudů. Je údajně zřejmé, že "aktuální právní standardy" se přiklánějí k tomu, že podmínka sterilizace v případě administrativní změny pohlaví je v rozporu se základními právy a svobodami transgender a intergender osob. Většina evropských zemí podle stěžovatele od této právní úpravy upustila. Zároveň v České republice chybí právní úprava tzv. třetího pohlaví, resp. možnosti identifikace transgender a intergender osoby založené na neurčitém pohlaví, což podle stěžovatele rovněž porušuje jeho základní práva a svobody, zejména pozitivní povinnost státu a zákaz diskriminace.

9. Podle názoru stěžovatele takto nastavená právní úprava nesleduje legitimní cíl a je neproporcionální. Vychází totiž z předpokladu, že jenom chirurgická změna pohlaví je znakem skutečného "trans" člověka a že všechny trans a intergender osoby chtějí operaci podstoupit. Tento předpoklad ale podle stěžovatele není pravdivý, neboť lidé mohou operaci odmítat z různých důvodů, jakými jsou např. věk, zdravotní stav, obavy z komplikací, nemožnost vzít si volno v práci, odpovědnost za péči o jiného člověka nebo víra v boha, která zakazuje závažné změny těla. Předpoklad, že všechny trans nebo intergender osoby musí podstoupit chirurgický zákrok, ostatně podle stěžovatele odmítly také odborné lékařské organizace. Současná právní úprava vyžadující podstoupení chirurgického zákroku k jakékoli změně pohlaví nereaguje podle stěžovatele na lékařskou nezbytnost ani reálnou situaci. Reaguje toliko na společenský tlak na to, aby existovala pouze těla odpovídající společenské normě, tedy spadající pouze do dvou kategorií - mužů a žen.

   III.

   Vyjádření účastníků řízení

10. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

11. Nejvyšší správní soud ve vyjádření zopakoval závěry obsažené v napadeném rozsudku a uvedl, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva je projevem jeho snahy vnutit všem smluvním státům takové pojetí pohlaví, které v některých státech začíná být akceptováno, v jiných však naráží na výrazné společenské nepochopení. Judikatura prosazující překotné rozvolnění parametrů řádu, který je v mnoha státech vnímán jako přirozený, přitom může vést k sílícímu politickému odmítání koncepce lidských práv. Soudní moc by...