Case nº 406/22 of III, April 26, 2022

• Judge: Šimíček Vojtěch
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: April 26, 2022
• Issuing Organization: III

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:3.US.406.22.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

10. 5. 2022

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - NS

    SOUD - KS Plzeň

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    procesní - náhrada nákladů řízení - § 62

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

    Ostatní dotčené předpisy

    99/1963 Sb., § 99, § 220 odst.2, § 153 odst.2

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami

    Věcný rejstřík

    smír

    procesní postup

    účastník řízení

    vůle/projev

    rozsudek/pro uznání

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-406-22_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mykhayla Petehyrycha, zastoupeného Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem se sídlem K Přehradě 319/34, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 33 Cdo 2307/2021-107, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. 18 Co 51/2021-74, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, takto:

    1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 33 Cdo 2307/2021-107, a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. 18 Co 51/2021-74, bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    2. Tato rozhodnutí se proto ruší.

    3. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovateli nepřiznává.

       Odůvodnění:

    1. Vymezení věci a průběh předchozího řízení

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, rozsudkem pro uznání ze dne 3. 9. 2020, č. j. 10 C 97/2020-30, Okresní soud v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") uložil stěžovateli, jenž v řízení vystupoval jako žalovaný, povinnost zaplatit žalobkyni N. Marchenko částku 160 993,26 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 509,20 Kč (výrok II.).

3. K odvolání stěžovatele, v němž bylo rozporováno splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání, ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.), když dospěl k závěru, že "kvalifikované předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly naplněny."

4. Tento rozsudek napadl stěžovatel dovoláním, v němž krajskému soudu vytkl, že nevzal v potaz návrhy účastníků na schválení smíru, které byly předloženy v průběhu odvolacího řízení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, v němž byl vysloven právní názor, že odvolací soud může schválit smír, přestože soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání. Stěžovatel v dovolání zdůraznil, že ačkoliv se podání žalobkyně obsahující návrh na uzavření smíru ztratilo, ve spise se nachází jeho podání, z něhož je zřejmé, že se účastníci dohodli na smírném řešení sporu.

5. Dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že shora uvedená výtka týkající se nezohlednění navrhovaného smíru není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť se jedná toliko o tzv. vadu řízení, k níž ovšem dovolací soud přihlíží právě jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

   2. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel s citovanými závěry Nejvyššího soudu a krajského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž předně opakuje námitku uplatněnou již v předchozím řízení, tj. že krajský soud nevzal v potaz návrhy účastníků na schválení smíru. Upozorňuje na okolnost, že okresní soud ztratil podání žalobkyně ze dne 2. 12. 2020, kterým navrhla schválení soudního smíru. Opakuje, že ve spise byl ovšem založen jím podaný návrh ze dne 1. 12. 2020, z něhož je bez pochybností zřejmé, že se účastníci řízení po vzájemné domluvě dohodli na podmínkách smírného řešení sporu. Má...