Case nº 2600/20 of II, February 22, 2022

• Judge: Tomková Milada
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 22, 2022
• Issuing Organization: II

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:2.US.2600.20.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

7. 3. 2022

   Forma rozhodnutí

   Nález

   Význam

   3

   Navrhovatel

   STĚŽOVATEL - FO

   Dotčený orgán

   SOUD - NS

   SOUD - MS Praha

   SOUD - OS Praha 1

   ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE

   Napadený akt

   rozhodnutí soudu

   Typ výroku

   vyhověno

   Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

   2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

   Ostatní dotčené předpisy

   262/2006 Sb., § 52 písm.c, § 301 písm.d, § 250 odst.1, § 257 odst.2, § 301 písm.c40/1964 Sb., § 106 odst.1, § 112, § 106 odst.299/1963 Sb., § 157 odst.2

   Předmět řízení

   právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

   základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně

   Věcný rejstřík

   zaměstnanec

   škoda/náhrada

   výpověď

   právní úkon/neplatný

   škoda/odpovědnost za škodu

   zavinění/z nedbalosti

   promlčení

   odůvodnění

   Jazyk rozhodnutí

   Čeština

   Poznámka

   Tisková zpráva: https://www.usoud.cz/aktualne/k-limitaci-vyse-nahrady-skody-zpusobene-zamestnancem

   URL adresa

   http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2600-20_1

   ---

   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti RNDr. Jany Příhodové, zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, sídlem Urbánkova 3360/47, Praha 12 - Modřany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019-336, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2019 č. j. 30 Co 45/2019-286 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. srpna 2018 č. j. 17 C 56/2014-245, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - České obchodní inspekce, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice, takto:

   1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019-336, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2019 č. j. 30 Co 45/2019-286 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. srpna 2018 č. j. 17 C 56/2014-245 byla porušena stěžovatelčina práva na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví zaručená čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

   2. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 21 Cdo 4159/2019-336, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2019 č. j. 30 Co 45/2019-286 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. srpna 2018 č. j. 17 C 56/2014-245 se ruší.

   Odůvodnění

   I.

   Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Městského soudu v Praze (dále také "městský soud") a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále také "obvodní soud").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 56/2014, vedlejší účastnice se žalobou domáhala, aby soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit jí částku 1 310 061 Kč představující náhradu škody, za kterou stěžovatelka, jako bývalá zaměstnankyně vedlejší účastnice na pracovním místě ústřední ředitelky, odpovídala. Stěžovatelka měla vedlejší účastnici způsobit škodu tím, že bezprostředně po svém jmenování do funkce dala výpověď pro nadbytečnost několika vedoucím zaměstnancům, přičemž jedna z těchto výpovědí byla určena za neplatnou a vedlejší účastnice byla povinna na základě soudních rozhodnutí vyplatit náhrady platu spolu s úroky z prodlení a nahradit náklady soudních řízení. Následně vzala vedlejší účastnice žalobu částečně zpět a nadále požadovala pouze uhrazení čtyř a půlnásobku průměrného platu stěžovatelky.

3. V odůvodnění obvodní soud uvedl, že stěžovatelka porušila pracovní povinnosti, konkrétně § 301 písm. d) a § 52 písm. c) zákoníku práce, když rozhodla o organizační změně, a především samotnou výpovědí, která byla vůči zaměstnanci zcela účelová, ve snaze ho nahradit jinou osobou, která následně vykonávala stejnou agendu. O nesplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce bylo pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 23 C 163/2009, když byla výpověď určena za neplatnou. Obvodní soud dále uvedl, že ke škodě na majetku vedlejší účastnice by nedošlo, kdyby nemusela vynaložit náklady na náhradu platu zaměstnance. Obvodní soud proto považuje za jedinou příčinu vzniku škody rozhodnutí stěžovatelky o organizační změně a neplatnou výpověď.

4. Městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. V odůvodnění uvedl, že nárok vedlejší účastnice není promlčený, protože okamžikem výpovědi nedošlo ke vzniku škody. K tomu podle městského soudu došlo až vznikem povinnosti vedlejší účastnice nahradit mzdu zaměstnanci.

5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, neboť považoval rozhodnutí městského soudu za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nebyl důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Podle Nejvyššího soudu nárok vedlejší účastnice není promlčený, protože škoda vzniká až umenšením majetku poškozeného. Nejvyšší soud považoval závěr městského soudu, totiž že nelze všechny případné škody způsobené všemi neplatnými výpověďmi z pracovního poměru, které dala stěžovatelka, sečíst a tyto společně omezit jedním čtyřapůlnásobkem jejího pravděpodobného výdělku, neboť samostatnou škodou je škoda plynoucí z každé samostatné události zvlášť, přičemž škodní událostí je neplatná výpověď, za souladný s ustálenou rozhodovací praxí. Ke stejnému konci dospěl Nejvyšší soud i k závěru městského soudu, který nezjistil žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro moderaci výše požadované náhrady škody.

6. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že obecné soudy svými rozhodnutími zasáhly do jejích ústavně chráněných základních práv a svobod. Konkrétně uvádí, že došlo k zásahu do jejího základního práva na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("dále jen "Listina")...