Case nº 213/21 of III, February 08, 2022

• Judge: Šimíček Vojtěch
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: February 08, 2022
• Issuing Organization: III

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2022:3.US.213.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

1. 3. 2022

   Forma rozhodnutí

   Nález

   Význam

   3

   Navrhovatel

   STĚŽOVATEL - FO

   Dotčený orgán

   SOUD - VS Praha

   SOUD - MS Praha

   STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha

   Napadený akt

   rozhodnutí soudu

   Typ výroku

   zamítnuto

   Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

   1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 1 odst.2, čl. 10a, čl. 42/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8, čl. 36 odst.1209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, #0 čl. 5

   Ostatní dotčené předpisy

   104/2013 Sb., § 94 odst.1, § 204 odst.5, § 205, § 203 odst.4

   Předmět řízení

   základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /předběžná vazba

   závazky z komunitárního a unijního práva EU/princip eurokonformní interpretace

   Věcný rejstřík

   evropský zatýkací rozkaz

   vazba/vzetí do vazby

   interpretace

   trestní stíhání

   právo EU

   neplatnost

   Jazyk rozhodnutí

   Čeština

   URL adresa

   http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-213-21_1

   ---

   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. et Mgr. Veronikou Kubrychtovou, advokátkou se sídlem Pařížská 1075/5, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 14 To 125/2020, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 10. 2020, sp. zn. Nt 2048/2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

   Ústavní stížnost se zamítá.

   O d ů v o d n ě n í :

   1. Vymezení věci a průběh předchozího řízení

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jíž stěžovatel brojí proti v záhlaví citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 8 odst. 1, odst. 2 al. 1, odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shora uvedeným usnesením rozhodl o vzetí stěžovatele do předběžné vazby podle ustanovení § 204 odst. 5 a § 94 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZMJS"), a to počínaje dnem 27. 10. 2020 od 6:20 hodin. Městský soud rozhodoval na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného soudcem pro předběžné vyšetřování při soudu v Bari dne 24. 10. 2020, č. j. 2123/2013 RGNR DDA MOD.21, jímž bylo žádáno o předání stěžovatele k trestnímu stíhání pro spáchání trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti, kterých se měl dopustit způsobem blíže specifikovaným v tomto zatýkacím rozkazu.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel bezprostředně po jeho vyhlášení ve vazebním zasedání stížnost, v níž označil závěr městského soudu, že důvodem jeho předání má být trestní stíhání v Itálii, za svévolný a nemající oporu ve znění předmětného zatýkacího rozkazu. Zdůraznil, že ke skutkům uvedeným v zatýkacím rozkazu nebyl v Itálii nikdy vyslýchán, nebyl předvolán k žádnému procesnímu úkonu v dané trestní věci a nejsou mu též známy důkazy, na jejichž základě by mohl být v souvislosti s těmito skutky obviněn. Vyjádřil názor, že za tohoto stavu věci měl vyžadující stát zvolit jiný druh nástroje, a to evropský vyšetřovací příkaz.

4. Stěžovatel následně doplnil, že napadené rozhodnutí městského soudu je v rozporu s ustanovením § 190 ZMJS, podle kterého k předání může dojít pouze za účelem trestního stíhání, přičemž předmětný evropský zatýkací rozkaz byl vydán ve fázi prověřování, nikoli vyšetřování, z čehož dovodil, že měl být předán toliko do vazby prověřovací, v jejímž rámci měl být vyslechnut k prověřovaným skutkům. Následně též městskému soudu vytkl, že napadené rozhodnutí neobsahuje úvahy o možném nahrazení účelu předběžné vazby, která je významným zásahem do osobnostních práv stěžovatele, jinými prostředky.

5. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") však shora rubrikovaným usnesením stěžovatelem podanou (trestní) stížnost zamítl podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Připomněl, že evropský zatýkací rozkaz je institut založený na vysokém stupni vzájemné důvěry, s čímž souvisí, že "orgány dožádaného státu neposuzují důvodnost trestního stíhání nebo vyšetřování ve vyžadujícím členském státě podle Rámcového rozhodnutí č. 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy. Nemohou ani požadovat, aby trestní stíhání bylo ve vyžadujícím státě formálně zahájeno nějakým rozhodnutím obdobným tomu v dožádaném členském státě. Je potřeba respektovat, že každý členský stát má svůj právní řád." Ve vztahu ke stěžovatelem zmíněné méně restriktivní alternativě žádosti o právní pomoc formou evropského vyšetřovacího příkazu vrchní soud uvedl, že v nyní posuzované věci nebylo účelem provedení úkonu právní pomoci opatření důkazu na území jiného členského státu, nýbrž to, že Itálie žádala o předání stěžovatele za účelem trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin. Vrchní soud se dále vypořádal rovněž s nesrovnalostmi v překladu evropského zatýkacího rozkazu a námitkou poukazující na možnost nahrazení vazby mírnějšími zajišťovacími prostředky předvídanými v ustanoveních § 73 a § 73a trestního řádu.

6. Ústavní soud z vyžádaného spisu dále zjistil, že stěžovatel byl v období následujícím po vydání ústavní stížností napadených rozhodnutí z předběžné vazby propuštěn, a to bezprostředně poté, co Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") obdrželo informaci o zrušení předmětného evropského zatýkacího rozkazu ze strany vystavujícího státu (srov. usnesení městského státního zastupitelství ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 1 KZM 1096/2020; spis, č. l. 99).

   2. Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel se závěry obecných soudů o jeho vzetí do předběžné vazby nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž nejprve rekapituluje průběh předchozího řízení. Doplňuje, že v rámci předběžného šetření byl dne 23. 11. 2020 vyslechnut ve vazební věznici, přičemž zdůraznil, že v Italské republice proti němu není vedeno trestní stíhání, a tedy jej nelze držet v předběžné vazbě, či vést proti němu předběžné šetření a jeho předání do Italské republiky je tudíž právně nemožné. Městskému soudu vytýká, že "v rozporu se skutečností vyložil, že stěžovatel je vyžadován k předání do Italské republiky za účelem trestního stíhání, které se však nevedlo." Stěžovatel dále uvádí, že "v posuzovaném případě však soudy obou stupňů neznaly důkazy shromážděné italskými orgány před vydáním EZR, neznaly intenzitu zavinění stěžovatele na popsaném skutku v EZR, a přesto si dovolily, to vše při značné rozpornosti znění EZR, pouze na základě údaje o výši trestní sazby v policejní zprávě, nezabývat se zdůvodněním nemožnosti nahrazení vazby mírnějším zajišťovacím prostředkem."

8. Stěžovatel upozorňuje na následný (shora popsaný) průběh řízení v jeho trestní věci, když zdůrazňuje, že italské orgány proti němu vydaný evropský zatýkací rozkaz odvolaly, a to dne 26. 11. 2020. Upozornil, že "italský trestní řád umožňuje vydat evropský zatýkací rozkaz i za situace, kdy je osoba pouze prověřována z účasti na mafiánském seskupení, ovšem mnohdy se jedná o zcela nevinné osoby, jako v případě stěžovatele. Tato situace...