Case nº 2389/20 of III, November 30, 2021

• Judge: Suchánek Radovan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: November 30, 2021
• Issuing Organization: III

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:3.US.2389.20.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

14. 1. 2022

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    4

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - KS Praha

    SOUD - OS Praha-západ

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 2 odst.2

    Ostatní dotčené předpisy

    89/2012 Sb., § 296999/1963 Sb., § 142 odst.3, § 142 odst.1, § 127a, § 150

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

    základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole

    Věcný rejstřík

    náklady řízení

    pohledávka

    škoda/náhrada

    příslušenství

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2389-20_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Strnada, Ph.D., zastoupeného advokátem JUDr. Jakubem Šilhou, sídlem Krajánkova 1395/14, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020-433 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení, a Romana Průši, zastoupeného JUDr. Martinem Klímou, advokátem, sídlem tř. V. Klementa 203/9, Mladá Boleslav, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

    1. Výroky II., III. a IV. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020 - 433 a výroky II., III. a V. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    2. Výroky II., III. a IV. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020 - 433 a výroky II., III. a V. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402 se ruší.

    Odůvodnění:

    I.

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností ze dne 14. 8. 2020, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a doplněnou dne 3. 2. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení napadených nákladových výroků shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a soudního spisu vedeného Okresním soudem Praha-západ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 18 C 78/2016, který si Ústavní soud vyžádal za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti, vyplývají následující zjištění. Stěžovatel se po vedlejším účastníkovi domáhal žalobou podanou u okresního soudu náhrady škody ve výši 116 200 Kč s příslušenstvím. Škoda měla stěžovateli vzniknout na jeho automobilu v důsledku dopravní nehody prokazatelně zaviněné vedlejším účastníkem. Obchodní společnost Allianz pojišťovna, a. s., u níž byl vedlejší účastník pojištěn, zaplatila stěžovateli škodu na vozidle ve výši 219 253 Kč (oprava vozidla) a dále uhradila faktury za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 38 000 Kč a 5 000 Kč. Neuhradila však částku ve výši 95 000 Kč představující snížení tržní (obchodní) hodnoty vozidla stěžovatele v důsledku dopravní nehody, ani náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 6 200 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 15 000 Kč.

3. Okresní soud nejprve rozsudkem ze dne 25. 8. 2016 č. j. 29 C 78/2016-85 zamítl žalobu stěžovatele s tím, že podle něj nelze k ceně opravy ještě přičíst "rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě", neboť by se přihlíželo ke skutečnostem, které se škodní událostí nesouvisejí. Odpovídá-li "cena opravy tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel". Současně okresní soud zamítl i toutéž žalobou uplatněný nárok manželky stěžovatele, MUDr. Věry Strnadové, CSc., která se domáhala náhrady nemajetkové újmy. Právní závěry okresního soudu byly následně potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 1. 2017 č. j. 25 Co 636/2016-128, podle něhož nárok stěžovatele na úhradu "obchodního znehodnocení vozidla není dán, neboť ten s dopravní nehodou způsobenou žalovaným přímo nesouvisí". Proti rozsudku krajského soudu podal (pouze) stěžovatel dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 zrušil výrok o náhradě škody spočívající v obchodním znehodnocení vozidla. Nejvyšší soud uvedl, že pokud byly vynaloženy náklady na opravu vozidla a i poté je jeho obvyklá cena nižší než před nehodou, pak je nutno přiznat stěžovateli náhradu škody (resp. pojistné plnění) i v rozsahu tzv. obchodního znehodnocení. Odkázal přitom na § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen "občanský zákoník"), který podle něj přiznává poškozenému jak náhradu nákladů k obnovení nebo nahrazení funkce věci, které účelně vynaložil, tak nárok na náhradu snížení hodnoty věci. Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodnutí krajského soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Po vrácení věci Nejvyšším soudem rozhodl okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že stěžovateli přiznal nárok na náhradu škody ve výši 44 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku jeho nárok zamítl (výrok I.). Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 36 582,41 Kč (výrok II.) a obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., která měla v řízení před okresním soudem postavení vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, náklady řízení ve výši 1 819,50 Kč (výrok III.). Znaleckému ústavu Vysokému učení technickému v Brně - Ústavu soudního inženýrství soud přiznal za účast při dvou soudních jednáních znalečné ve výši 39 110 Kč (výrok IV.), stěžovateli uložil povinnost zaplatit České republice - okresnímu soudu náhradu nákladů ve výši 46 786 Kč (výrok V.) a vedlejšímu účastníkovi povinnost k náhradě nákladů České republice - okresnímu soudu ve výši 28 517 Kč (výrok VI.). O nároku MUDr. Věry Strnadové, CSc. již nebylo ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu žádným způsobem rozhodováno [byť byla v záhlaví rozhodnutí stále označena jako žalobkyně b)].

5. Okresní soud s odkazem na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu uznal základ nároku stěžovatele na vyrovnání tzv. obchodního znehodnocení vozidla, přiznal ho však v nižší částce, než stěžovatel požadoval na základě znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Equity Solutions Appraisals s. r. o. Okresní soud si však nechal v řízení zpracovat revizní znalecký posudek od Vysokého učení technického v Brně - Ústavu soudního inženýrství, který stanovil obchodní znehodnocení vozidla v důsledku havárie na pouhých 6 % z ceny vozidla před...