Case nº 1204/21 of IV, December 14, 2021

• Judge: Filip Jan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: December 14, 2021
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:4.US.1204.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

5. 1. 2022

   Forma rozhodnutí

   Nález

   Význam

   3

   Navrhovatel

   STĚŽOVATEL - PO

   Dotčený orgán

   SOUD - NSS

   SOUD - MS Praha

   OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Praha

   Napadený akt

   rozhodnutí soudu

   zákon; 361/2000 Sb.; o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu); § 60a/5, § 60a/6, § 60a/7

   Typ výroku

   zamítnuto

   odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

   Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

   2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 2 odst.2, čl. 3 odst.1, čl. 36 odst.2

   Ostatní dotčené předpisy

   150/2002 Sb., § 101a361/2000 Sb., § 78 odst.2, § 60 odst.1, § 60a odst.5, § 60a odst.6, § 60a odst.7, § 77, § 57 odst.2, § 53, § 5748/2016 Sb.500/2004 Sb., § 172

   Odlišné stanovisko

   Fiala Josef

   Předmět řízení

   právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní interpretační exces

   právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

   základní práva a svobody/rovnost v základních právech a svobodách a zákaz diskriminace

   základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)

   Věcný rejstřík

   pozemní komunikace

   opatření obecné povahy

   pravidla silničního provozu

   obec/nařízení

   diskriminace

   interpretace

   správní soudnictví

   Jazyk rozhodnutí

   Čeština

   Poznámka

   Tisková zpráva: https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zamitl-ustavni-stiznost-sdruzeni-asociace-segway-cr-o-s-1

   URL adresa

   http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1204-21_1

   ---

   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele sdružení Asociace Segway ČR, o. s., sídlem Plavecká 405/2, Praha 2 - Nové Město, zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, sídlem Türkova 2319/5b, Praha 11 - Chodov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2021 č. j. 5 As 152/2019-50 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 5 A 37/2017-137, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, takto:

   I. Ústavní stížnost se zamítá.

   II. Návrh na zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

   Odůvodnění

   I.

   Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudků označených v záhlaví pro porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S ústavní stížností spojil podle § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník vydal dne 23. 11. 2016 pod č. j. MHMP-2105891/2016/O4/Kj opatření obecné povahy (dále jen "opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků"), jímž stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v Praze spočívající v umístění dopravních značek "zóna s dopravním omezením" a "konec zóny s dopravním omezením" s dopravní značkou "zákaz vjezdu osobních přepravníků", a to pro zajištění bezpečnosti chodců. S osobním přepravníkem se samovyvažovacím zařízením nebo s obdobným technickým zařízením (dále jen "přepravník") je možno užívat i pozemní komunikace, kde se pohybují chodci. Stanovená zóna, v níž jsou přepravníky zakázány, zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, v níž je vysoká koncentrace pěších, ale i širší území, protože i zde jde o hustě zastavěné a obydlené území s vysokou koncentrací chodců. Vedlejší účastník shledal nevhodným omezení používání přepravníků jen v některých ulicích, neboť by to pouze znamenalo jejich přesun do ulic jimi méně zasažených. Proto zavedl zónový zákaz. Takovou úpravu si vynutila zjištění, že dochází ke kolizím chodců s osobami na přepravnících. Dále vedlejší účastník uvedl, že umístění značek opatřením obecné povahy nebylo nutné, neboť podle § 60a odst. 6 zákona o silničním provozu postačí, že bylo vydáno nařízení hlavního města Prahy č. 14/2016, kterým se vymezují místa, kde je provozování osobního přepravníku zakázáno (dále jen "nařízení o zákazu provozování přepravníků"). Již tímto nařízením se umísťují značky "zákaz vjezdu osobních přepravníků", nicméně toliko z důvodu právní jistoty vedlejší účastník vydal i opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků.

3. Stěžovatelův návrh na zrušení uvedeného opatření obecné povahy o zákazu přepravníků zamítl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 28. 4. 2017 č. j. 5 A 37/2017-74, poté co dospěl k závěru, že k umístění dopravních značek zakazujících provozování přepravníků není třeba opatření obecné povahy, neboť v § 60a odst. 5 a 6 zákona o silničním provozu je obsažena speciální právní úprava, podle níž může obec nařízením stanovit na svém území místa, kde je provozování přepravníků zakázáno, takže dopravní značky "zákaz vjezdu přepravníků" bylo možno umístit přímo na základě nařízení o zákazu provozování přepravníků. Opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků vedlejší účastník nemusel vydávat, nicméně jeho vydání nebylo důvodem pro jeho zrušení. K námitkám nedůvodnosti zákazu, nedostatku podkladů a absenci odůvodnění opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků městský soud uvedl, že dané opatření fakticky realizovalo nařízení o zákazu provozování přepravníků, které je právním předpisem, a vedlejší účastník jím byl vázán.

4. Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil rozsudkem ze dne 28. 6. 2018 č. j. 5 As 166/2017-36. Opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků nepovažoval za pouhou faktickou realizaci nařízení o zákazu provozování přepravníků, protože zákaz provozování přepravníků stanovený v nařízení obce nemá vliv na proces umísťování značek, které se umísťují prostřednictvím opatření obecné povahy. Kasaci rozsudku městského soudu odůvodnil zjištěním, že městský soud se nezabýval námitkami proti proporcionalitě úpravy v opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků.

5. Městský soud následně napadeným rozsudkem znovu zamítl návrh na zrušení opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků. Uvedl, že návrh tohoto opatření nebylo třeba vyvěšovat na úředních deskách dotčených městských částí. Podle § 172 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se návrh opatření obecné povahy vyvěšuje na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se týká. Obcí je celé hlavní město Praha, a proto postačilo vyvěšení na úřední desce vedlejšího účastníka. Při posuzování proporcionality městský soud vyhodnotil, že účelem úpravy v opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků je ochrana bezpečnosti chodců v místech jejich vysoké koncentrace, čehož opatření dosahuje racionálním způsobem.

6. Stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Neztotožnil se však s názorem městského soudu, podle kterého návrh opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků stačilo zveřejnit jen na úřední desce vedlejšího účastníka, nikoli na úředních deskách městských částí. Protože však nebyl stěžovatel dotčen tím, že návrh byl zveřejněn jen na úřední desce vedlejšího účastníka (námitky stěžovatel podal a vedlejší účastník se s nimi vypořádal), nepředstavovalo nezveřejnění návrhu na úředních deskách městských částí důvod pro zrušení opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků. Nejvyšší správní soud shledal, že vedlejší účastník v odůvodnění opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků vysvětlil, že důvodem jeho přijetí byla ochrana bezpečnosti chodců, přičemž vycházel z nařízení o zákazu provozování přepravníků, jakožto právního předpisu, který pro něj byl závazný. Ohrožení bezpečnosti chodců nebylo třeba dokládat, neboť je dáno technickými vlastnostmi a parametry přepravníků, o nichž nebylo sporu. Opatření zakazující vjezd přepravníků může být přijato i preventivně, aniž by k řešené problematice existovaly statistiky nehodovosti. Úprava je podle Nejvyššího správního soudu proporcionální, neboť umožňuje dosáhnout stanoveného cíle (chránit chodce před střety s přepravníky) a splňuje i kritérium potřebnosti, protože daného cíle nelze dosáhnout lépe jinými prostředky. Vymezení území, které zahrnuje některé, ne však všechny části Prahy, omezuje adresáty co nejméně a je tak splněno i kritérium proporcionality v užším smyslu.

   II.

   Argumentace stěžovatele

7. Podle stěžovatele správní soudy napadenými rozsudky porušily jeho základní práva (viz sub 1). Nejvyšší správní soud sice konstatoval nesrozumitelnost právní úpravy, ale nevyvodil z toho další závěry. Předmětné opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků bylo podle něj vydáno formálně jako opatření obecné povahy, materiálně však jde o pouhé provedení nařízení o zákazu provozování přepravníků. Stejně tak Nejvyšší správní soud sice uznal, že návrh opatření obecné povahy měl být vyvěšen na úředních deskách dotčených pražských městských částí, nikoli jen na úřední desce vedlejšího účastníka, nicméně kasační stížnosti nevyhověl s odůvodněním, že tato nezákonnost nezpůsobila porušení práv stěžovatele. S...