Case nº 1898/21 of IV, September 30, 2021

• Judge: Šámal Pavel
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: September 30, 2021
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:4.US.1898.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

19. 10. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - NS

    SOUD - MS Praha

    SOUD - OS Praha 2

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    odmítnuto pro nepřípustnost

    odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3, čl. 36 odst.1

    Ostatní dotčené předpisy

    40/1964 Sb., § 1382/1998 Sb., § 31a, § 7, § 899/1963 Sb., § 157 odst.2, § 238 odst.1 písm.c

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami

    Věcný rejstřík

    satisfakce/zadostiučinění

    újma

    odůvodnění

    obžaloba/zproštění

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1898-21_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem, sídlem Horní náměstí 3, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2021 č. j. 30 Cdo 22/2021-298, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 53 Co 283/2019-222 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. února 2019 č. j. 23 C 126/2014-198, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

    1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2021 č. j. 30 Cdo 22/2021-298 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    2. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2021 č. j. 30 Cdo 22/2021-298 se ruší.

    3. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá.

    Odůvodnění

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 23 C 126/2014 se podává, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní stíhání ukončené zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2013 sp. zn. 6 T 275/2012. Stěžovatel se proto dne 2. 5. 2014 domáhal u obvodního soudu po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení 80 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), spočívajícím v nezákonném trestním stíhání.

3. Obvodní soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 12. 2014 č. j. 23 C 126/2014-50, neboť stěžovateli nevznikla žádná penězi odškodnitelná újma, resp. žádnou takovou netvrdil. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele uvedený rozsudek obvodního soudu potvrdil rozsudkem ze dne 5. 10. 2015 č. j. 53 Co 159/2015-65. Nejvyšší soud k dovolání stěžovatele zrušil uvedené rozsudky obvodního soudu a městského soudu rozsudkem ze dne 24. 1. 2018 č. j. 30 Cdo 611/2016-78 a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Obvodní soud podle Nejvyššího soudu zatížil rozhodnutí procesní vadou, neboť nepoučil stěžovatele o neunesení břemene tvrzení, přestože na takovém základě obvodní soud rozhodl.

4. Obvodní soud v dalším řízení napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit stěžovateli 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Podle obvodního soudu byla přiznaná výše peněžitého zadostiučinění dostačující, neboť újma stěžovatele byla malá. Ve srovnání s jinými věcmi nejde o odchylku; vyšší zadostiučinění obdrželi ti, proti kterým bylo trestní stíhání vedeno delší dobu, jejich věci byly medializovány či měly jiné závažné dopady do jejich života (narušení pověsti, manželského soužití, "vyhazov" z práce apod.); takové okolnosti věc stěžovatele postrádala. Tvrdil-li stěžovatel, že při stanovení výše peněžitého zadostiučinění měla být zohledněna délka tzv. kompenzačního řízení, takovou možnost sice Nejvyšší soud (rozsudek ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 30 Cdo 5189/2016) a Evropský soud pro lidská práva [dále jen "ESLP", srov. zejména rozsudek ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 8. 2. 2018 č. 10092/13, 20708/13, 22455/13, 61245/13, 61482/13, 22520/14 a 13258/15 (dále jen "rozsudek Žirovnický II") a další předcházející judikatura], připouští avšak toliko u náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou jiného řízení, nikoli nezákonným trestním stíháním.

5. Stěžovatel brojil proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku obvodního soudu odvoláním. Městský soud napadeným rozsudkem v uvedeném rozsahu napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovateli nelze přisvědčit, domáhá-li se zvýšení zadostiučinění pro nepřiměřeně dlouhou dobu tzv. kompenzačního řízení; dosavadní judikatura, na kterou stěžovatel odkazoval, se týká toliko odškodňování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. To se posuzuje podle jiných kritérií než odškodňování nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

6. Poté stěžovatel brojil proti napadenému rozsudku městského soudu dovoláním. V něm mimo jiným předestřel právní otázku podmiňující přípustnost dovolání, zda lze "zvýšit zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu délky samotného kompenzačního řízení ... nejen v řízeních o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce jiného řízení, ale také v řízení o odškodnění za nezákonné rozhodnutí či nezákonné trestní stíhání", a uvedl, že Nejvyšší soud dosud takovou otázku v rozhodovací praxi neřešil. Odkázal k tomu na rozsudek Žirovnický II a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5189/2016; není rozumný důvod, proč obdobné závěry nevztáhnout i na řízení ve věci stěžovatele, neboť...