Case nº 3523/20 of IV, August 24, 2021

• Judge: Fiala Josef
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: August 24, 2021
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:4.US.3523.20.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

17. 9. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - PO

    Dotčený orgán

    SOUD - NSS

    SOUD - KS Brno

    JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Státní zemědělská a potravinářská inspekce - ústřední inspektorát

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 4 odst.4, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

    Ostatní dotčené předpisy

    150/2002 Sb., § 65, § 79, § 82, § 84, § 46, § 37 odst.5, § 70 odst.5 písm.c, § 68 odst.5 písm.e280/2009 Sb., § 101, § 254, § 159, § 161 odst.3500/2004 Sb., § 67, § 81 odst.182/1998 Sb., § 1499/1963 Sb., § 104 odst.2

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

    základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní interpretační exces

    Věcný rejstřík

    daň/správce daně

    pokuta

    podmínka řízení

    správní soudnictví

    správní žaloba

    opravný prostředek - řádný

    opravný prostředek - mimořádný

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3523-20_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., sídlem Nárožní 1359/11, Praha 13 - Stodůlky, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 5 Afs 470/2019-33 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 31 A 93/2019-69, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, sídlem Květná 504/15, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

    I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 5 Afs 470/2019-33 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 31 A 93/2019-69 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

    II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 5 Afs 470/2019-33 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 31 A 93/2019-69 se ruší.

    Odůvodnění

    I.

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva a svobody zaručené v čl. 4 Ústavy, v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisového materiálu se podává, že správním rozhodnutím vedlejší účastnice (po jeho změně v odvolacím řízení) byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 1 800 000 Kč a úhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Dne 22. 4. 2015 stěžovatelka pokutu zaplatila a následně k její žalobě Krajský soud v Plzni správní rozhodnutí o uložení pokuty zrušil a vedlejší účastnice uhrazenou pokutu vrátila dne 2. 6. 2016.

3. Stěžovatelka má za to, že jí náleží ode dne zaplacení pokuty (22. 4. 2015) do dne jejího vrácení (2. 6. 2016) úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů (§ 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017; dále jen "daňový řád"). Přípisem ze dne 26. 5. 2016 vedlejší účastnici vyzvala k uhrazení tohoto úroku. Vedlejší účastnice odpověděla dne 2. 6. 2016 sdělením, že nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně považuje za neoprávněný, protože nejednala v postavení správce daně a nedopadal tak na ni § 254 daňového řádu. Stěžovatelka přípis, který obsahoval zmíněné sdělení, považovala po materiální stránce za správní rozhodnutí (§ 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) o nároku na úrok, proto na něj reagovala podáním ze dne 16. 6. 2016 označeným jako odvolání (dále jen "podání ze dne 16. 6. 2016"). Vedlejší účastnice stěžovatelku přípisem ze dne 15. 7. 2016 vyrozuměla, že její podání ze dne 16. 6. 2016 nebude postoupeno Ministerstvu zemědělství (dále jen "ministerstvo"), neboť to již totožné stěžovatelčino podání vyřizuje jako návrh dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Následně stěžovatelka doručila vedlejší účastnici své podání ze dne 2. 11. 2016 označené jako "námitka proti postupu správce daně". Tímto podáním se s odkazem na § 254 odst. 5 ve spojení s § 159 daňového řádu domáhala vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně. Ani o zmíněném podání ovšem vedlejší účastnice nerozhodla, pouze stěžovatelku přípisem ze dne 8. 12. 2016 informovala, že pokuta byla uložena v režimu správního řádu a daňový řád (včetně ustanovení o úroku z neoprávněného jednání správce daně) nelze užít. Dne 9. 3. 2017 zaslala stěžovatelka vedlejší účastnici podání označené jako "odvolání proti rozhodnutí o námitce proti postupu správce daně", z něhož bylo patrné, že má předchozí přípis vedlejší účastnice ze dne 8. 12. 2016 za rozhodnutí o námitce. Vedlejší účastnice věc postoupila ministerstvu, které následně stěžovatelku vyrozumělo, že setrvává na svém názoru, že po obsahové stránce stěžovatelka uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž ji již dne 7. 7. 2016 vyzvalo k doplnění jejího podání. Na výzvu však stěžovatelka nereagovala a tak byl její nárok zamítnut jako neoprávněný. Dne 26. 3. 2019 stěžovatelka zaslala vedlejší účastnici podání, v němž ji opět vyzvala k zaplacení úroku z částky 1 801 000 Kč podle § 254 daňového řádu. Vedlejší účastnice odpověděla přípisem ze dne 2. 4. 2019, v němž zopakovala své stanovisko a informovala stěžovatelku, že věc předala k vyřízení ministerstvu. Dne 15. 4. 2019 zaslala stěžovatelka vedlejší účastnici podání nadepsané "Námitka proti postupu Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ve věci nároku na úrok z nezákonně uložené platební povinnosti (částky 1.801.000,- Kč) ve smyslu § 254 Daňového řádu". Toto podání vedlejší účastnice opět postoupila k vyřízení ministerstvu s odůvodněním, že po obsahové stránce jde o návrh podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

4. Za této situace podala stěžovatelka dne 28. 6. 2019 proti vedlejší účastnici žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (dále jen "zásahová žaloba"). Zásah spatřovala v tom, že jí vedlejší účastnice nezaplatila úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 daňového řádu). Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením žalobu odmítl. Podle něj se žalobou stěžovatelka fakticky domáhá vydání rozhodnutí o její námitce ze dne 15. 4. 2019 namísto zaslání dopisu, kterým na námitku vedlejší účastnice reagovala. Ochrany proti nečinnosti při vydání rozhodnutí se však lze domoci jinými právními prostředky, konkrétně podáním žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu a posléze žalobou na ochranu před nečinností správního orgánu (dále jen "nečinnostní žaloba") ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Zásahová žaloba, kterou stěžovatelka podala, má vůči zmíněným právním prostředkům subsidiární charakter, a byla proto nepřípustná podle § 85 s. ř. s. Krajský soud shledal, že stěžovatelka se bránila nesprávným žalobním typem. Nevyzval ji však k úpravě žaloby na jiný žalobní typ, jelikož ani správný žalobní typ (nečinnostní žaloba) by nebyla přípustná. Stěžovatelka totiž nevyčerpala prostředky ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

5. Stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti usnesení krajského soudu. Dále se zabýval tím, zda ve věci byla přípustná zásahová žaloba. Shledal, že stěžovatelka skutečně podala zásahovou žalobu. Krajský soud tedy volil nešťastnou formulaci, když uvedl, že se stěžovatelka fakticky domáhala, aby vedlejší účastnice rozhodla o námitce. Nejvyšší správní soud však vyhodnotil, že vzhledem k subsidiárnímu charakteru zásahové žaloby bylo třeba zvolit jiný žalobní typ. Stěžovatelka tvrdí, že má nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 daňového řádu). Proti postupu správce daně týkajícího se tohoto úroku může daňový subjekt podat námitku (§ 159 odst. 3 ve spojení s § 254 odst. 5 daňového řádu), o níž musí správce daně rozhodnout. Proti takovému rozhodnutí se pak lze bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.). Nevydá-li správní orgán rozhodnutí o námitce, lze se bránit nečinnostní žalobou, jíž se lze domoci vydání rozhodnutí, a následně se lze věcně bránit proti vydanému rozhodnutí žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelce se tak nabízí cesta soudní ochrany nečinnostní žalobou a žalobou proti rozhodnutí. Zásahová žaloba se uplatní jen v těch případech, na které nedopadají ostatní žalobní (návrhové) typy ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelka podala námitku (§ 159 odst. 3 ve spojení s § 254...