Case nº 917/21 of III, August 31, 2021

• Judge: Zemánek Jiří
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: August 31, 2021
• Issuing Organization: III

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:3.US.917.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

17. 9. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - OS Jihlava

    SOUD - KS Brno

    MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 1 odst.12/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.4, čl. 4 odst.4209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6

    Ostatní dotčené předpisy

    82/1998 Sb., § 14, § 7, § 8 odst.1, § 12, § 13, § 16 odst.1

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup

    právo na soudní a jinou právní ochranu

    Věcný rejstřík

    škoda/náhrada

    stát

    škoda/odpovědnost za škodu

    přestupek

    řízení/zastavení

    náklady řízení

    zastoupení

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-917-21_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 2019, č. j. 11 C 175/2019-86 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2021, č. j. 17 Co 26/2020-108, za účasti Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

    I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2021 č. j. 17 Co 26/2020-108 a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 2019 č. j. 11 C 175/2019-86 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

    II. Tato rozhodnutí se ruší.

    Odůvodnění:

    I.

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel byl příkazem Magistrátu města Jihlavy (dále jen "magistrát") č. j. MMJ/SPO/4056/2018 ze dne 10. 1. 2018 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 8. 2017 okolo 9:00 hod. na nádvoří Základní umělecké školy X měl obtěžovat pana F. R. (dále jen "poškozený"), během čehož ho měl otevřenou dlaní uhodit do tváře a plivnout na něj, tedy úmyslně narušit občanské soužití tím, že se měl vůči jinému dopustit hrubého jednání. Magistrát vycházel ze spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Obvodního oddělení Jihlava (dále jen "policejní orgán"). Proti uvedenému příkazu podal stěžovatel odpor a vykázal zastoupení advokátem.

3. Následným rozhodnutím magistrátu ze dne 18. 4. 2018, č. j. MMJ/SPO/48524/2018, byl stěžovatel opět uznán vinným ze spáchání přestupku, přičemž vycházel z úředních záznamů, úředních záznamů o podání vysvětlení, kamerových záznamů a jejich vyhodnocení a vyrozumění oznamovatele. Proti druhému příkazu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodoval Krajský úřad Kraje Vysočina (dále jen "krajský úřad"). Krajský úřad rozhodnutím z 5. 6. 2018, č. j. KUJI 42834/2018 rozhodnutí magistrátu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že dle jeho zjištění je rozhodnutí zkratkovité a chybí mu opora v provedeném dokazování. Krajský úřad v rozhodnutí dále uvedl, že po zhlédnutí videozáznamu ze dvora základní umělecké školy konstatuje, že skutečnosti kladené stěžovateli za vinu z něj nejsou seznatelné a dodal, že při porovnání jednotlivých záznamů se jednání stěžovatele jeví jako obrana proti útoku poškozeného.

4. Magistrát následně rozhodnutím č. j. MMJ/SPO/93508/2018 ze dne 24. 7. 2018 opět uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. V rozhodnutí trval na tom, že na záznamech je zachycen jak úder levé ruky stěžovatele do tváře poškozeného, tak i viditelná trajektorie letu slin, které letí směrem k poškozenému a následně ulpí na jeho oblečení. Správní orgán dodal, že se neztotožňuje se skutkovým názorem odvolacího orgánu (krajského úřadu), který stojí na nepřesném skutkovém posouzení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 1. 8. 2018 odvolání.

5. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, č. j. KUJI 67869/2018, rozhodnutí magistrátu, ze dne 24. 7. 2018, zrušil s tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů skutkových, o které správní orgán toto rozhodnutí opírá, a řízení s ohledem na "absenci dalšího možného důkazního materiálu" a princip in dubio pro reo zastavil.

6. Stěžovatel se u Ministerstva vnitra domáhal žádostí zaplacení částky 23 958 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným zahájením a vedením řízení o přestupku. Ministerstvo vnitra (dále jen "vedlejší účastník") ve stanovisku k žádosti stěžovatele o náhradu škody ze dne 13. 5. 2019 uvedlo, že dle jeho názoru není možno učinit závěr, že v předmětném řízení došlo v činnosti správních orgánů k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, a tudíž dle jeho názoru není naplněna první z nutných podmínek pro vznik nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"). Proti vedlejšímu účastníkovi podal stěžovatel následně žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 23 958 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti se zastoupením v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno, a které bylo zastaveno, neboť se neprokázalo, že by se skutek (přestupek) stal.

7. Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem stěžovatelovu žalobu zamítl. Uvedl, že ve správním řízení, které bylo vedeno se stěžovatelem, nedošlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí, ani nebylo v jeho věci vydáno rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, z čehož okresní soud dovozuje, že nelze aplikovat pravidla, za kterých odpovídá stát za nezákonné rozhodnutí podle § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Okresní soud uvedl, že samotná okolnost, že stěžovatel v řízení o přestupku nebyl shledán vinným, není důvodem k náhradě škody. V řízení o přestupku nelze dle okresního soudu spatřovat nesprávný úřední postup - hodnocení důkazů magistrátem představuje dle jeho názoru projev zásady volného hodnocení důkazů, které bude vždy dotčeno subjektivní úvahou. V této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1845/08 ze dne 7. 10. 2010 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud obdobnou ústavní stížnost...