Case nº 1711/21 of III, August 31, 2021

• Judge: Šimíček Vojtěch
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: August 31, 2021
• Issuing Organization: III

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:3.US.1711.21.1

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

17. 9. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - KS Brno

    SOUD - OS Znojmo

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.5, čl. 36 odst.1

    Ostatní dotčené předpisy

    141/1961 Sb., § 331 odst.140/2009 Sb., § 88 odst.1 písm.a, § 88 odst.3

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry

    právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zásada věci rozhodnuté (res iudicata, ne bis in idem)

    Věcný rejstřík

    trest odnětí svobody/podmíněné propuštění

    ne bis in idem

    odsouzený

    odůvodnění

    trest/výkon

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1711-21_1

    ---

    Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, zastoupeného Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 3 To 92/2021-70, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 3. 2021, č. j. 3 Pp 1/2021-63, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, takto:

    1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 3 To 92/2021-70, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a zákaz dvojího přičítání zaručený čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

    2. Toto usnesení se proto ruší.

    3. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

       Odůvodnění:

    1. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") a rovněž označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), Stěžovatel má za to, že byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

2. V řízení, předcházejícímu podání nyní posuzované ústavní stížnosti, okresní soud napadeným rozhodnutím podle § 88 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), za použití § 331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 17 T 30/2002, ve spojení s usnesením Vrchního soudem v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 9 To 74/2017.

3. Okresní soud totiž shledal, že splnění první a druhé zákonem stanovené podmínky pro podmíněné propuštění stěžovatel prokázal, přihlédl však současně ke skutečnosti, že stěžovatel nenastoupil sám k výkonu trestu (§ 88 odst. 3 tr. zákoníku) a ve vztahu k náhradě škody se nespokojil s vyjádřením stěžovatele, že vzhledem k její výši ji nikdy nebude schopen uhradit, neboť pouze její výše stěžovatele nemůže odrazovat od její úhrady a měl by se pokusit uhradit co nejvíce. Za nesplněnou považoval soud rovněž podmínku prognózy řádného života. Přihlédl přitom k zázemí v rodině, domluvenému zaměstnání i k představám stěžovatele o oboru jeho působení v budoucnu; na druhou stranu však soud zohlednil působení předchozích trestů na stěžovatele, skutečnost, že se již v průběhu zkušební doby po dřívějším podmíněném propuštění dopouštěl další majetkové trestné činnosti s rozsáhlou škodou, že po propuštění z vazby uprchl a 14 let se skrýval na neznámém místě. Negativně soud hodnotil i okolnost, že stěžovatel žádá o podmíněné propuštění již při první příležitosti, přestože se mnoho let vyhýbal trestnímu stíhání a způsobil mnohamilionové škody, což nesvědčí o přijetí odpovědnosti za spáchané jednání. Soud uzavřel, že pouze delší trest může upevnit nově přijatou změnu postoje stěžovatele, zejména když část trestu byla vykonána již vazbou před více než 19 lety. Zkrácení trestu by tak nemělo takový efekt, aby se stěžovatel příště jakékoli trestné činnosti vyvaroval.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou však krajský soud rovněž napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Ztotožnil se totiž se závěry soudu prvního stupně, že stěžovatel nesplnil třetí zákonnou podmínku prognózy vedení řádného života. V této souvislosti soud poukázal na celkem 4 záznamy v rejstříku trestů stěžovatele, na dobrodiní amnestie za spáchanou trestnou činnost, která souvisela s týráním zvířat, kdy mu byl uložen pouze alternativní podmíněný trest odnětí svobody. Zohlednil rovněž, že již druhé odsouzení vedlo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za rozsáhlou majetkovou trestnou činnost a že již z tohoto výkonu trestu byl podmíněně propuštěn. Po propuštění z vazby, do které byl vzat v důsledku další trestné činnosti, však tohoto propuštění zneužil, uprchl a skrýval se po dobu 14 let, přičemž opakovaně vystupoval pod změněnou identitou. Krajský soud proto zohlednil nesplnění podmínky včasného nástupu do výkonu trestu a rovněž okolnost, že dosud ani částečně neuhradil škodu způsobenou trestnou činností. Vzhledem k rozsahu trestné činnosti, výši způsobené škody, k dlouhodobému plánovitému vyhýbání se výkonu trestu a s přihlédnutím k dřívějšímu dobrodiní, soud považoval za nutné delší působení trestu na...