Case nº 3011/20 of IV, August 31, 2021

• Judge: Filip Jan
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: August 31, 2021
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:4.US.3011.20.2

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

18. 9. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - NS

    SOUD - VS Praha

    SOUD - MS Praha

    STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ

    STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    odmítnuto pro nepřípustnost

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1

    Ostatní dotčené předpisy

    141/1961 Sb., § 120 odst.1 písm.a, § 134 odst.1 písm.a, § 1386/2002 Sb., § 42 odst.2

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce

    Věcný rejstřík

    soud/senát

    soud/odnětí/přikázání věci

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3011-20_2

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelů 1. J. R., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, zastoupené JUDr. Vladimírem Pelcem, Ph.D., advokátem, sídlem V Jámě 699/5, Praha 1 - Nové Město, a 2. V. B., zastoupeného Mgr. Nikolou Jílkovou, advokátkou, sídlem Drobného 324/72, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020 č. j. 4 Tdo 684/2020-2732, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2020 sp. zn. 3 To 39/2019 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2018 č. j. 41 T 8/2017-2299, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

    1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020 č. j. 4 Tdo 684/2020-2732 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2020 sp. zn. 3 To 39/2019 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na zákonného soudce zaručené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    2. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020 č. j. 4 Tdo 684/2020-2732 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2020 sp. zn. 3 To 39/2019 se ruší, a to za přiměřeného použití § 261 a § 265k odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním (trestní řád), i vůči spoluodsouzeným J. P. a D. D.

    3. Ve zbývající části se ústavní stížnosti odmítají.

    Odůvodnění

    I.

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 3011/20, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo podle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv zaručených v čl. 36 odst. 2, čl. 27 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 3152/20, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo podle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě a čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

3. Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020 č. j. IV. ÚS 3011/20, II. ÚS 3152/20-26 byly obě ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení, které bylo nadále vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3011/20.

4. Z ústavních stížností, jimi napadených rozhodnutí a příloh se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byli stěžovatelé (spolu s dalšími dvěma obžalovanými) uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Uvedeného jednání se podle městského soudu dopustili, zkráceně uvedeno, tak, že mezi roky 2010 a 2011 s úmyslem zkrátit daňovou povinnost nově zakoupené obchodní společnosti X (dále jen "obchodní společnost X") u daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") nakupovali drahé kovy od jiné obchodní společnosti ve Slovenské republice, aby je obratem přeprodávali dalším společnostem, přičemž si byli vědomi, že ekonomická situace společnosti X jim neumožňuje odvádět z realizovaných prodejů DPH, neboť provádí prodej vzácných kovů jako ekonomicky ztrátovou činnost a figuruje mezi ostatními společnostmi jako tzv. fakturační mezičlánek. Podle napadeného rozsudku byl stěžovatel iniciátorem celého jednání, neboť pověřil spoluobžalovaného D., aby po utlumení činnosti jiné obchodní společnosti fungující jako tzv. fakturační mezičlánek zajistil na tuto pozici novou obchodní společnost (obchodní společnost X), na jejímž řízení se pak podílel a ekonomicky ji ovládal (měl elektronický klíč k jejímu účtu). Stěžovatelka byla účetní a po určitou dobu osobou zplnomocněnou k jednání za obchodní společnost X. S principy fungování tohoto druhu trestné činnosti byla seznámena již od předchozích společností, fungujícím jako tzv. fakturační mezičlánek v karuselovém obchodování. Za obchodní společnost X vystavovala faktury, rozhodovala o obsahu daňových přiznání a komunikovala s finančním úřadem. Uvedenou trestnou činností způsobili obžalovaní celkovou škodu (sc. zkrátili daň v rozsahu) ve výši 118 246 976 Kč. Za uvedené jednání byli odsouzeni stěžovatel k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a stěžovatelka k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku.

5. K závěru o vině stěžovatelů dospěl městský soud zejména na základě výpovědí ostatních obžalovaných, kteří stěžovatele usvědčili z řízení obchodních transakcí, podporovaných nahrávkou rozhovoru mezi stěžovatelem a jedním obžalovaným, a zejména listinnými důkazy, které popisují nejen rozsah spáchání trestné činnosti, ale i neobvyklé finanční transakce, prokazující fiktivnost založení obchodní společnosti X, jakož i jejího údajného podnikatelského záměru, který nepřinášel žádný jiný výsledek než ztráty státu na daňových příjmech. Fungování takového "podnikání" pak muselo být zřejmé i stěžovatelce, která vedla účetnictví uvedené obchodní společnosti a po určitou dobu za ní i jednala. Stěžovatelka byla částečně usvědčována i vlastní výpovědí, která fiktivnost celého podnikání v podstatě potvrzuje, neboť nebyla schopná poukázat na jakékoliv výsledky obchodní činnosti společnosti, o jejíž smysluplnosti byla přesvědčena jen proto, že (jak uváděla) důvěřovala ostatním obžalovaným. Stejný mechanismus obchodů uplatňovali podle městského soudu obžalovaní již v minulosti s jinou obchodní společností. Obchodní společnost X měla sídlo na virtuální adrese v Praze 1 s nejzatíženějším finančním úřadem v České republice. K obchodům s drahými kovy podle městského soudu skutečně docházet mohlo, avšak do řetězce obchodníků byla zařazena jen z důvodu zkrácení daně. Při určení výše škody vyšel soud zejména ze znaleckého posudku, avšak jeho vypracování označil soud za zbytné, neboť stanovení škody (sc. rozsahu zkrácení daně) bylo úkolem soudu, přičemž u zkrácení daně z přidané hodnoty šlo v podstatě o jednoduchou aritmetiku. Z toho důvodu soud zamítl návrh na vypracování revizního posudku, stejně jako stěžovatelem navržené výslechy blíže neurčených odborníků na obchod s drahými kovy.

6. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání, která Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se ztotožnil se závěry městského soudu a dále v něm uvedl, že souzenou věc lze označit za učebnicový příklad tohoto typu krácení daňové povinnosti v podobě zneužití tzv. missing tradera (ztraceného obchodníka) s cílem dosáhnout jeho prostřednictvím krácení (v daném případě) DPH. Obhajoba stěžovatelů byla přesvědčivě vyvrácena, a to nejen jejich vlastními výpověďmi, ale zejména listinnými důkazy. Stěžovatelovy námitky podle vrchního soudu (viz bod 17 napadeného usnesení) poukazují pouze na vybrané prvky daného obchodu, a to ty, které mají podvodné jednání zakrývat nebo vytvářet mu alibi (kupříkladu skutečnost, že ostatní společnosti měly účetnictví v pořádku, je pro hladký chod trestné činnosti téměř nezbytná). Co se týče stěžovatelky, ta si podle vrchního soudu (bod 18 napadeného usnesení) jako zkušená účetní (a osoba jednající se svým synem za obchodní společnost X) musela být vědoma povahy a důsledků prováděných obchodů. Především se však na těchto důsledcích aktivně podílela.

7. Proti rozsudku vrchního soudu podali všichni čtyři obvinění dovolání, která Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. K uplatněné námitce porušení práva na zákonného soudce uvedl, že za rozhodující podle ustáleného výkladu § 265b odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, považuje skutečnost, zda se na provedení procesního úkonu podíleli soudci určení rozvrhem práce účinným ke dni, kdy k úkonu došlo. Podle Nejvyššího soudu odvolání stěžovatelů měl projednat senát 3 To, jehož členy byli ke dni konání veřejného zasedání tři předsedové (Horký, Hnilica, Králík) a jedna soudkyně (Hrnčířová). Její rozhodování v dané věci tak nemůže být porušením práva na zákonného soudce, neboť v pozici zákonného soudce obviněných byla. Jinou věcí by bylo, podílela-li by se na rozhodování v pozici předsedkyně senátu, neboť to jí nepříslušelo. To se ovšem nestalo, protože v takovém postavení rozhodoval JUDr. Jiří Hnilica, který byl zároveň určen i jako soudce zpravodaj, u něhož se logicky především očekává i detailní nastudování a znalost spisu. Odvolání obsahovalo konkrétně vymezené otázky, kterými bylo třeba se zabývat. Navíc podle Nejvyššího soudu nešlo o skutkově a právně složitou kauzu, která by vyžadovala nadstandardně dlouhé studium spisu, bránící tomu, aby se s ním seznámili všichni členové senátu. Všichni obžalovaní byli zastoupeni obhájci...