Case nº 3454/20 of IV, September 07, 2021

• Judge: Fiala Josef
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: September 07, 2021
• Issuing Organization: IV

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:4.US.3454.20.2

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

17. 9. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - KS Ústí nad Labem

    STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ústí nad Labem

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 1 odst.12/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 4 odst.4, čl. 36 odst.1, čl. 2 odst.2

    Ostatní dotčené předpisy

    141/1961 Sb., § 129 odst.2, § 233 odst.2, § 233 odst.1, § 205 odst.2, § 23840/2009 Sb., § 86 odst.2, § 83 odst.1, § 83 odst.2

    Předmět řízení

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění

    právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování

    Věcný rejstřík

    trest/výkon

    trest odnětí svobody

    zasedání/veřejné

    předvolání

    doručování

    odůvodnění

    právní moc

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3454-20_2

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Janem Rambouskem, advokátem, sídlem Čimická 717/34, Praha 8 - Kobylisy, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2020 č. j. 4 To 420/2020-346, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

    I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2020 č. j. 4 To 420/2020-346 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2020 č. j. 4 To 420/2020-346 se ruší.

    Odůvodnění

    I.

    Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Okresní soud v Děčíně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 2. 9. 2014 č. j. 5 T 56/2014-182 (dále jen "rozsudek okresního soudu") stěžovatele uznal vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) trestního zákoníku a odsoudil jej podle § 145 odst. 1 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stanovil stěžovateli povinnost nahradit škodu ve stanovených výších poškozené obchodní společnosti X (dále jen "X"), a poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozeného L. N. odkázal s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení a podle § 229 odst. 2 trestního řádu X odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody také na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle okresního soudu se stěžovatel dopustil uvedených trestných činů tím, že v konkretizovanou dobu v areálu X odcizil 4 kusy plechových disků opatřených pneumatikami (v celkové ceně 6 100 Kč), které mu předtím zaměstnanci uvedené společnosti zapůjčili, a poté, co byl jimi vyzván k jejich vrácení, si uvedené věci pokusil uchovat násilím, a to tak, že fyzicky napadl jednatele X L. N., čímž se veřejně dopustil výtržnosti a úmyslně mu způsobil těžkou újmu na zdraví vymezenou ve skutkové větě rozsudku.

3. Okresní soud usnesením ze dne 17. 9. 2020 č. j. 5 T 56/2014-334 rozhodl s poukazem na § 83 odst. 1 trestního zákoníku, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání tří roků uložený mu rozsudkem okresního soudu a podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel nesplnil uložené podmínky, ve zkušební době nežil řádným životem, dopouštěl se přestupků i trestné činnosti a byl pravomocně odsouzen. Podle soudu tím prokázal, že výchovný trest na něj neměl požadovaný nápravný vliv, když "zklamal jeho důvěru, kterou do něj tímto trestem vložil". Okresní soud rovněž konstatoval, že stěžovatel má vinu na tom, že byla překročena lhůta stanovená v § 83 odst. 3 trestního zákoníku.

4. Proti tomuto usnesení okresního soudu stěžovatel podal stížnost, na jejímž základě krajský soud napadeným usnesením na základě § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušil usnesení okresního soudu a rozhodl, že podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatel vykoná trest odnětí svobody ve výměře tří roků, k němuž byl odsouzen rozsudkem okresního soudu, a podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Kasaci usnesení okresního soudu odůvodnil krajský soud zjištěním, že ve výrokové části odkazovalo na nesprávné ustanovení trestního zákoníku (tj. na § 83 odst. 1 trestního zákoníku). Za správné shledal krajský soud závěry okresního soudu, podle nichž stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život. Dále konstatoval, že okresní soud vycházel z "mylné představy" o nedodržení lhůty jednoho roku stanovené pro rozhodnutí podle § 86 odst. 2 trestního zákoníku. Podle krajského soudu stěžovatel po vyhlášení rozsudku okresního soudu neprohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Tyto osoby odvolání podat mohly, proto uvedený rozsudek nabyl právní moci až dne 23. 9. 2014. Stížností napadené usnesení okresního soudu ze dne 17. 9. 2020 bylo z hlediska § 86 odst. 2 trestního zákoníku včasné. Krajský soud "pouze pro úplnost a z důvodu určité arogance stěžovatele" (který okresnímu soudu oznámil, že se k veřejnému zasedání nařízenému na den 20. 8. 2020 nedostaví, jelikož jeho obhájce nebude...