Case nº 3003/20 of II, August 03, 2021

• Judge: Šimáčková Kateřina
• President: O ústavních stížnostech
• Resolution Date: August 03, 2021
• Issuing Organization: II

Identifikátor evropské judikatury

ECLI:CZ:US:2021:2.US.3003.20.2

Název soudu

Ústavní soud České republiky

Datum zpřístupnění

25. 8. 2021

    Forma rozhodnutí

    Nález

    Význam

    3

    Navrhovatel

    STĚŽOVATEL - FO

    Dotčený orgán

    SOUD - VS Praha

    SOUD - KS Ústí nad Labem

    Napadený akt

    rozhodnutí soudu

    Typ výroku

    vyhověno

    odmítnuto pro nepřípustnost

    Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy

    2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 7 odst.1, čl. 32 odst.1

    Ostatní dotčené předpisy

    141/1961 Sb., § 228, § 22940/2009 Sb., § 18545/2013 Sb., § 2 odst.4

    Předmět řízení

    základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby

    hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí

    Věcný rejstřík

    újma

    škoda/náhrada

    poškozený

    mladistvý

    trestná činnost

    Jazyk rozhodnutí

    Čeština

    Poznámka

    Tisková zpráva: https://www.usoud.cz/aktualne/nahrada-nemajetkove-ujmy-u-zvlast-zranitelne-obeti-znasilneni

    URL adresa

    http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3003-20_2

    ---

    Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé Evy B. (jedná se o pseudonym), zastoupené zákonnou zástupkyní Pavlou B. (jedná se o pseudonym) a právně zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem Vinohradská 343/6, Praha, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Tmo 11/2020-397 ze dne 23. 7. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 58 Tm 4/2019-324 ze dne 21. 4. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníků řízení, takto:

    1. Výrokem rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Tmo 11/2020-397 ze dne 23. 7. 2020, kterým byla stěžovatelka odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

    2. Toto rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu ruší.

    3. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

       Odůvodnění:

    1. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka je osobou s poruchou autistického spektra - Aspergerovým syndromem. Od dětství se neztotožňuje s mužským pohlavím a vystupuje jako dívka. Její jméno a příjmení bylo změněno na neutrální a probíhala u ní rovněž léčba z důvodu poruchy pohlavní identity v dětství. S ohledem na to, že se stěžovatelka pokládá za osobu ženského pohlaví, a nadto užívá neutrální jméno a příjmení, pokládá Ústavní soud za vhodné označovat stěžovatelku v ženském rodě, ačkoliv její právní pohlaví je mužské (srov. obdobně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3376/16 ze dne 15. 11. 2016 a usnesení sp. zn. II. ÚS 2460/19 ze dne 11. 2. 2020; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto nálezu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz; jde rovněž o převažující praxi Evropského soudu pro lidská práva, viz např. rozsudek pléna ve věci B. proti Francii ze dne 25. 3. 1992 č. 13343/87; rozsudek velkého senátu ve věci Hämäläinen proti Finsku ze dne 16. 7. 2014 č. 37359/09; rozsudek ve věci Y. Y. proti Turecku ze dne 10. 3. 2015 č. 14793/08, § 1, rozsudek ve věci X a Y proti Rumunsku ze dne 19. 1. 2021 č. 2145/16 a 20607/16, § 2, v nichž jsou stěžovatelé a stěžovatelky označováni dle jimi uváděného pohlaví; srov. opačně rozsudek ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii ze dne 6. 4. 2017 č. 79885/12, 52471/13 a 52596/13, § 6, v němž je zvoleno označování dle právního pohlaví).

2. V roce 2018, v době, kdy bylo stěžovatelce dvanáct let, byla stěžovatelka na základě rozhodnutí soudu hospitalizována poté, co její matka odmítla dát k hospitalizaci souhlas. Umístěna byla do Psychiatrické nemocnice Bohnice na oddělení dětské psychiatrie a v jeho rámci do chlapeckého oddělení. Po dobu dvou měsíců zde byla stěžovatelka opakovaně znásilňována (přinejmenším) jedním z hospitalizovaných chlapců. S tím se stěžovatelka po skončení hospitalizace svěřila své matce. To vedlo až k zahájení trestního řízení, v němž byl mladistvý obviněný Jan C. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "obviněný") obžalován ze spáchání provinění znásilnění. Stěžovatelka se v trestním řízení domáhala jako poškozená na obviněném náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.

3. Výše označeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci byl obviněný odsouzen za provinění znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a b) trestního zákoníku. Tohoto provinění se dopustil zjednodušeně řečeno tím, že stěžovatelku v sedmi případech přinutil k orálnímu pohlavnímu styku, ve třiceti případech k masturbaci a nejméně ve třech případech k análnímu pohlavnímu styku. Dle krajského soudu přitom nereagoval na nesouhlas stěžovatelky, vyhrožoval, že stěžovatelce "něco udělá", stěžovatelku přidržoval a využíval její subtilní konstituce, poruchy autistického spektra i zjevné poruchy pohlavní identity, přičemž stěžovatelka nebyla v plné míře schopna chápat význam jednání obviněného, adekvátně na ně reagovat a bránit se. Za toto provinění krajský soud obviněnému uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.

4. Napadeným výrokem pak krajský soud odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelka podle krajského soudu nedostatečně specifikovala, zda se domáhá náhrady majetkové či nemajetkové újmy - konkrétněji pak, zda se domáhá náhrady za vytrpěné bolesti, další nemajetkové újmy či za ztížení společenského uplatnění. Svá tvrzení o vzniklé újmě pak nepodložila dostatečnými důkazy.

5. Výše označeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl rozsudek krajského soudu zrušen a ve věci znovu rozhodnuto. Vrchní soud korigoval rozhodnutí krajského soudu ohledně počtu případů, v nichž obviněný přinutil stěžovatelku k pohlavnímu styku, a shledal obviněného vinným tím, že - stručně vyjádřeno - donutil stěžovatelku k orálnímu pohlavnímu styku nejméně čtyřikrát, nejméně třikrát k masturbaci a nejméně dvakrát k análnímu pohlavnímu styku. Toto jednání vrchní soud opět kvalifikoval jako provinění znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a b) trestního zákoníku a obviněnému za ně uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil se zkušební dobou v trvání tří let.

6. Vrchní soud dále rozhodl, že obviněný je povinen stěžovatelce nahradit nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč. Napadeným výrokem pak stěžovatelku odkázal se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy (ve výši 425 000 Kč) na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle vrchního soudu je zřejmé, že se stěžovatelka domáhá toliko nároku na náhradu nemajetkové újmy, o němž lze zčásti rozhodnout. Za tím účelem doplnil vrchní soud dokazování o výslech matky stěžovatelky. Ohledně průběhu řízení vrchní soud uvedl, že stěžovatelce jako zvlášť zranitelné oběti dle § 4 písm. a), b) a d) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů měl být s ohledem na okolnosti věci a pochybnosti o schopnostech matky hájit zájmy stěžovatelky ustanoven zmocněnec již v přípravném řízení a že orgány činné v trestním řízení nedostály povinnosti srozumitelně informovat stěžovatelku o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Ke zvolení zmocněnkyně došlo až před hlavním líčením z iniciativy sociální pracovnice. Tato vada však neměla vliv na soudní řízení ani správnost a zákonnost soudního rozhodnutí.

7. Dle vrchního soudu došlo úmyslným jednáním obviněného k závažnému zásahu do osobní integrity stěžovatelky v oblasti sexuality, v níž je stěžovatelka nezralá z důvodu nízkého věku a Aspergerova syndromu a křehká s ohledem na zjevnou poruchu pohlavní identity; došlo tedy k zásahu do práv stěžovatelky na důstojnost, čest a soukromí. Tyto zásahy pociťovala stěžovatelka jako intenzivní příkoří, byť je s ohledem na poruchu autistického spektra popisuje bez výrazných emočních projevů. Psychiatrické oddělení bylo pro stěžovatelku neznámým prostředním, kde byla držena proti své vůli i proti vůli své matky; personál psychiatrického oddělení si netroufala požádat o pomoc v obavě, že by se tím prodloužila...