Cdo nº 30 Cdo 1072/2020 of Senát 30, September 09, 2020

• Resolution Date: September 09, 2020
• Issuing Organization: Senát 30

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

30 Cdo 1072/2020-334

USNESENÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce D. M., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČ: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 218/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 54 Co 265/2019-295, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 2. 10. 2017 domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 21/2013 (dále jen „předmětné trestní řízení“), a to v peněžní formě ve výši 4 725 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává ze dvou nároků, a to z nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 4 500 000 Kč s příslušenstvím a z nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou předmětného trestního řízení ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím.Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 2. 2019, č. j. 25 C 218/2017-248, bylo řízení co do částky 60 000 Kč zastaveno (výrok I.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), dále byla žaloba co do požadavku, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 525 000 Kč s příslušenstvím, zamítnuta (výrok III.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Dovoláním napadeným rozhodnutím bylo řízení o odvolání žalované zastaveno (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzen (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.).Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 11. 4. 2012 bylo vydáno usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, č. j. OKFK-31-1459/TČ-2011-200206, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin pletichy ve veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchané v jednočinném souběhu a ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami dle § 9 odst. 2 trestního zákona (dále jen „usnesení o zahájení trestního stíhání“). Příslušné orgány činné v trestním řízení postupovaly při projednávání věci plynule, bez průtahů. Dne 16. 12. 2013 byla podána k Městskému soudu v Praze obžaloba s tím, že kromě žalobce a dvou již zmíněných spolupachatelů bylo obžalováno dalších 7 osob [pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku]. Projednávaná věc byla po skutkové stránce značně složitá a bylo třeba provést rozsáhlé dokazování. Dne 24. 6. 2015 byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze, čítající 469 stran, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro který byl stíhán. Proti tomuto podal odvolání státní zástupce, následně ve věci proběhla tři veřejná zasedání odvolacího soudu a dne 4. 1. 2017 byl vydán rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 24/2016, čítající 114 stran, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl shledán trestným činem (právní moc dne 4. 1. 2017). Trestní stíhání žalobce negativně ovlivnilo jeho osobní, rodinnou, profesní, výdělkovou i majetkovou stránku; od samého počátku bylo trestní řízení předmětem pozornosti médií s celostátní působností, v jejichž reportážích byl podrobně rozebírán průběh trestního řízení a žalobce byl v reportážích opakovaně jmenován a zobrazován. Uvedená média rovněž informovala veřejnost o pravomocném zproštění obžaloby žalobce včetně závěru trestního soudu, který žalobce v dané věci označil za tzv. „obětního beránka“. Předmětný nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z obou titulů byl žalobcem předběžně uplatněn u žalované, která ve svém stanovisku ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP-1624/2017-ODSK-ODSK/14, uznala důvodným toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 60 000 Kč, kterou žalobci následně dobrovolně uhradila.Po právní stránce co do požadavku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného trestního řízení dospěl odvolací soud ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, že požadavek není důvodný. Odvolací soud přitom vycházel z předpokladu, že závěr o naplnění titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení lze učinit pouze za předpokladu, že celková doba průběhu posuzovaného řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. S ohledem na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné trestní řízení bylo skutkově složité, soud se musel vypořádat s množstvím skutkově vymezených jednání dle obžaloby naplňujících znaky řady trestných činů celkem deseti obžalovaných, přičemž orgány činné v trestním řízení postupovaly při projednávání plynule, bez průtahů, shledal odvolací soud v daném případě neexistenci nesprávného úředního postupu jako jednoho z obligatorních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), při jejíž absenci je vznik odpovědnostního závazku bez dalšího vyloučen.Po právní stránce odvolací soud dále dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu dle OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým bylo v posuzovaném případě shledáno s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu usnesení o zahájení trestního stíhání. Mezi žalobcem a žalovanou konečně nebylo sporu o tom, že v daném případě nepřichází v úvahu jiná kompenzace žalobcem tvrzené nemajetkové újmy vzniklé z právě uvedeného odpovědnostního titulu než v peněžité formě. Spornou se stala až výše této kompenzace, kdy odvolací soud v tomto směru konstatoval, že dle § 31a odst. 2 OdpŠk je výše náhrady ponechána na úvaze soudu s tím, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích s projednávanou věcí shodují. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně způsob jím provedeného srovnání předmětného případu s případy obdobnými, jež měl dle názoru odvolacího soudu postrádat přesvědčivé srovnání vycházející z akcentace společných znaků a vysvětlení toho, jakým způsobem se tyto společné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění. Odvolací soud proto přistoupil k nápravě uvedeného nedostatku v rámci odvolacího řízení, a to za situace, kdy mu byl znám pravomocný výsledek soudního řízení, v němž se dostalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v rámci předmětného trestního řízení ve výši 180 000 Kč již zmiňované spoluobžalované žalobce, J. H., která byla, shodně jako žalobce, zproštěna obžaloby. Odvolací soud seznámil účastníky se základními podstatnými skutečnostmi porovnávaného případu a v rámci srovnání obou případů konstatoval, že předmětné trestní řízení trvalo v obou případech identickou dobu, oba poškození čelili témuž procesnímu průběhu předmětného trestního řízení a oba byli zproštěni z téhož zákonem předvídaného důvodu. Odvolací soud dále shledal podobnost v zásadním dopadu do majetkové situace obou poškozených, kdy J. H. bylo v příčinné souvislosti s...