ICdo nº 29 ICdo 7/2019 of Senát 29, August 20, 2020

• Resolution Date: August 20, 2020
• Issuing Organization: Senát 29

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

MSPH 96 INS 7558/2010

96 ICm 3062/2011

29 ICdo 7/2019-168

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Jana Zachariáše, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, PSČ 120 00, jako insolvenčního správce dlužníka Realitní a investiční společnosti s. r. o., proti žalovanému WIGAST 2000 s. r. o., se sídlem v Malešově 49, PSČ 285 41, identifikační číslo osoby 26213435, zastoupenému JUDr. Helenou Šnajdrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm 3062/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Realitní a investiční společnosti s. r. o., se sídlem v Praze 9 - Horních Počernicích, Ve Žlíbku 1878/35, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 27202429, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 7558/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2018, č. j. 96 ICm 3062/2011, 102 VSPH 272/2016-146 (MSPH 96 INS 7558/2010), takto:

1. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 96 ICm 3062/2011-117, rozhodl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) o žalobě Mgr. Jana Zachariáše, jako insolvenčního správce dlužníka Realitní a investiční společnosti s. r. o., směřující proti žalovanému WIGAST 2000 s. r. o. tak, že:1/ Určil, že kupní smlouva ze dne 16. června 2010 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, kterou dlužník převedl do vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. 720/34 o výměře 1066 m2, orná půda, zapsaný v katastrálním území Koloděje, pro obec Praha na listu vlastnictví číslo 852 (dříve číslo 741), vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „nemovitost“), je právně neúčinná (bod I. výroku).2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 235 a § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:[3] Kupní smlouva byla uzavřena dne 16. června 2010, insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 7. července 2010, účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 3. prosince 2010. Žaloba byla podána dne 11. listopadu 2010, tedy (v souladu s ustanovením § 239 odst. 3 a § 240 odst. 3 insolvenčního zákona) včas. [4] Ujednání o kupní ceně v kupní smlouvě vedlo k tomu, že dlužník žádné skutečné protiplnění za prodej nemovitosti nezískal. Část kupní ceny ve výši 1 milión Kč byla „zaplacena“ formou zápočtu závazku stejné výše, vyplývajícího z dohody o narovnání uzavřené téhož dne jako kupní smlouva mezi žalovaným a dlužníkem (dále jen „dohoda o narovnání“). Zbývající část kupní ceny ve výši 1,8 miliónu Kč se žalovaný zavázal složit do advokátní úschovy zástupkyně žalovaného, která ji měla poté v předem určených částkách použít na částečnou úhradu závazků dlužníka, zejména těm věřitelům, v jejichž prospěch vázlo na nemovitosti (soudcovské) zástavní právo.[5] V době uzavření kupní smlouvy byl dlužník v úpadku (měl nejméně dva věřitele s neuhrazenými pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti), přičemž s nedostatkem financí se potýkal již delší dobu. Prodejem nemovitosti se dlužník zbavil jediného majetku, z něhož by bylo možné uspokojit pohledávky věřitelů. [6] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že podstatným znakem neúčinného právního úkonu je skutečnost, že za něj dlužník nezískal žádné reálné protiplnění, nešlo tedy o ekvivalentní právní úkon (včetně situace, kdy dohodou smluvních stran dojde k započtení kupní ceny oproti pohledávce kupujícího). Neúčinnost právního úkonu mohou založit i důsledky...