Cdo nº 23 Cdo 3979/2019 of Senát 23, August 26, 2020

• Resolution Date: August 26, 2020
• Issuing Organization: Senát 23

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

23 Cdo 3979/2019-1197

USNESENÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Leo Express Global a. s., se sídlem v Praze 3, Řehořova 908/4, identifikační číslo osoby 29016002, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, o zaplacení částky 33.040.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 14/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 3 Cmo 32/2019-790, o návrhu žalobkyně na přistoupení vedlejšího účastníka do řízení, takto: Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 21 Cm 14/2014-721, rozhodl, že účast Evropské komise v řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se nepřipouští.2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu žalobkyně, aby do řízení jako vedlejší účastník na její straně vstoupila Evropská komise (dále též jen „Komise“), který odůvodnila tím, že Komise vede proti žalované řízení pro podezření ze zneužití dominantního postavení na relevantním trhu osobní vlakové přepravy na trase Praha – Ostrava účtováním predátorských cen. Komise v uvedeném řízení bude muset řešit totožné otázky, jaké jsou v tomto řízení. Podle názoru žalobkyně je proto v zájmu Komise se tohoto řízení účastnit, neboť je v jejím zájmu, aby byla účastna aplikace pravidel hospodářské soutěže v řízení před vnitrostátními soudy.3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením

ze dne 20. 3. 2019, č. j. 3 Cmo 32/2019-790, rozhodl, že v usnesení soudu prvního stupně se opravuje nesprávné označení žalobkyně, zamítl návrh na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie a potvrdil usnesení soudu prvního stupně.4. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který odkázal na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018,

sp. zn. 23 Cdo 1496/2018, v otázce aplikace § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud nepovažoval za nutné položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále též jen „SDEU“), jelikož posouzení procesního postavení nového účastníka není věcí komunitárního práva, ale posouzení podle národního právního předpisu. Dle odvolacího soudu žalobkyně účelově směšuje otázku jejího zájmu na přerušení řízení a otázku zájmu Evropské komise na dodržování pravidel hospodářské soutěže. Evropská komise není osobou dotčenou nedovoleným jednáním soutěžitelů, ale pouze orgánem pověřeným členskými státy EU k dozoru nad dodržováním komunitárních pravidel volného trhu a hospodářské soutěže. Evropská komise tedy zjevně nemá žádný hmotněprávní zájem na výsledku sporu, jak předpokládá ustanovení § 93 o. s. ř.

2. Dovolání a vyjádření k němu

   5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázku výkladu § 93 odst. 1 o. s. ř., konkrétně otázku výkladu v něm obsaženého pojmu právní zájem na výsledku řízení. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho usnesení v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí prakticky vůbec nevypořádává odvolací námitky a argumenty, které žalobkyně předložila.6. Zájem Evropské komise na výsledku řízení dovolatelka spatřuje v tom, že Komise aktuálně vede řízení, ve kterém zjišťuje a posuzuje tytéž skutkové okolnosti, které bude nyní posuzovat právě i soud prvního stupně v předmětném řízení. Dovolatelka namítá, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a odkazuje na nález

   ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, a dále na usnesení Nejvyššího soudu

   ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3737/2014. Dovolatelka dovozuje, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro účast Komise na řízení a že je namístě, aby se Komise předmětného řízení jako vedlejší účastník zúčastnila, když výsledky uvedeného řízení mohou významně ovlivnit její vlastní rozhodnutí, která bude chtít vydat v řízení, které vede. 7. Dovolatelka dále odkazuje na právo Evropské unie související s aplikací čl. 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též jen „SFEU“), Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále jen „Nařízení“), jakož i na Oznámení Komise o spolupráci mezi Komisí a soudy členských států EU při používání článků 81 a 82 ES (dále též jen „Oznámení“) a zde zakotvenou povinnost úzké, loajální spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Komisí v řízeních, v nichž je posuzována souladnost určitého jednání s čl. 101 a 102 SFEU. Dovolatelka dovozuje, že s ohledem na neexistenci zvláštního ustanovení občanského soudního řádu, které by Nařízením zakotvená práva a povinnosti Komise speciálně upravilo, je nutno za účelem dodržení povinností plynoucích z Nařízení využít pravidla stávající. Právě institut vedlejšího účastenství je proto více než vhodným nástrojem, který je v českém právním řádu nejpřesnějším procesním odrazem práv Komise vyplývajících z Nařízení, když jí coby osobě odlišné od účastníků řízení umožňuje účastnit se na řízení a předkládat v něm vnitrostátnímu soudu svá vyjádření ke konkrétní věci. Dle dovolatelky je nutné § 93 odst. 1 o. s. ř. vykládat tak, že v řízeních, v nichž má být aplikován čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména v řízeních, v nichž jsou posuzovány tytéž skutkové okolnosti, tj. totéž protisoutěžní jednání, jaké posuzuje Komise v jí vedeném řízení, existuje na straně Komise právní zájem na takovém řízení ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. 8. Dovolatelka na tomto základě navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně. Dovolatelka dále navrhuje, aby dovolací soud pro případ, že by měl o správnosti argumentace ohledně eurokonformního výkladu

   § 93 o. s. ř. pochybnosti, předložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie.9. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že jej považuje za nepřípustné a navrhuje proto...