Cdo nº 30 Cdo 1877/2020 of Senát 30, August 31, 2020

• Resolution Date: August 31, 2020
• Issuing Organization: Senát 30

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

30 Cdo 1877/2020-183

USNESENÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. Š., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 7, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 1/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 11 Co 369/2019-119, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet jeho právního zástupce JUDr. Artura Ostrého.Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 31 C 1/2018-85, uložil žalované povinnost, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslala na adresu žalobce prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuálním datem a podepsán osobou oprávněnou zastupovat žalovanou, následujícího znění: „Dne 16. 11. 2017 uvedl prezident České republiky ing. Miloš Zeman v rámci televizního pořadu s názvem ‚Týden s prezidentem‘ vysílaný na televizní stanici TV Barrandov následující tvrzení: ‚Z. Š. je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost‘. Z. Š. nebyl Úřadem vlády České republiky vyhozen pro neschopnost, neboť jeho pracovní poměr byl v daném případě rozvázán dne 9. 10. 2000 dohodou uzavřenou mezi Z. Š. a Úřadem vlády České republiky a to z iniciativy Z. Š. Česká republika se za tento dehonestující výrok omlouvá.“ (výrok I). A rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a změnil jej v nákladovém výroku II (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 16. 11. 2017 byl na televizní stanici TV Barrandov vysílán pořad Týden s prezidentem označený jako rozhovor s Milošem Zemanem. Ing. Miloš Zeman zde mimo jiné uvedl, že „Z. Š. je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě nebo Úřadu vlády, už je to hodně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost“. Žalobce v minulosti pracoval na Úřadu vlády České republiky ve funkci ministerský rada, dne 4. 10. 2000 požádal dopisem zaslaným tehdejšímu vedoucímu Úřadu vlády o rozvázání pracovního poměru, dne 9. 10. 2000 byla mezi Úřadem vlády a žalobcem uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru s tím, že pracovní poměr končí dne 31. 10. 2000. Žalobce je český publicista, novinář, moderátor a politický komentátor, od roku 2015 je členem XY. Na předmětný výrok prezidenta republiky žalobce reagoval na svém veřejně přístupném facebookovém profilu dne 17. 11. 2017, další sdělení zde publikoval dne 16. 1. 2018.Po právní stránce odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, z nějž plyne, že prezident republiky je orgánem moci výkonné, který je fakticky svébytným státním orgánem. Kromě výkonu státní moci výslovně upraveného Ústavou je s výkonem funkce prezidenta jako hlavy státu spojena i realizace celé škály aktivit, jimiž je tato funkce blíže dotvářena, i realizaci těchto jeho úloh je třeba posuzovat jako výkon pravomoci státního orgánu, byť jeho činnost nemá zpravidla přímý vliv na subjektivní práva a povinnosti. I prezident republiky je státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), není přitom významné, že nerozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů, a i výkon jeho pravomoci, byť je představován jeho veřejným politickým projevem jako prezidenta republiky, je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti podle § 13 odst. 1 OdpŠk. V případě prezidenta nelze uvažovat o jeho osobní odpovědnosti a při veřejném projevu nelze jeho jednání hodnotit jako exces, neboť takové jednání po formální i obsahové stránce nepostrádá místní, časový a především věcný vztah k jeho činnosti podmíněné ústavním pořádkem.V daném případě prezident republiky vystupoval v pořadu vysílaném na televizní stanici TV Barrandov „Týden s prezidentem“, jeho vystoupení tedy nebylo soukromým vystoupením fyzické osoby Ing. Miloše Zemana, ale vystoupením prezidenta republiky coby státního orgánu, jde tedy o úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, a je proto třeba zabývat se splněním všech předpokladů pro odpovědnost státu. Z výše uvedených skutkových zjištění je zcela zřejmé, že výrok současného prezidenta republiky, že v minulosti žalobce „vyhodil pro neschopnost“, není pravdivý, neboť žalobce nebyl z Úřadu vlády Ing. Milošem Zemanem „vyhozen“, ale jeho pracovní poměr skončil dohodou bez uvedení důvodů, a nebyl tedy ani vyhozen „pro neschopnost“. Soud prvního stupně konstatoval, že nepravdivé tvrzení státního orgánu nemůže být správným úředním postupem, s tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a dodal, že veřejné vystupování prezidenta republiky není upraveno žádnými konkrétními procesními či hmotněprávními předpisy upravujícími rámec takového výkonu veřejné moci, v demokratické společnosti by však mělo být pravidlem, že i v takovém případě by při výkonu veřejné moci neměly být pronášeny nepravdivé výroky. V obecné rovině lze rovněž podpůrně poukázat na úpravu základních zásad činnosti správních orgánů obsaženou v části první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Tato úprava dopadá nejen na situace, kdy je státním orgánem vedeno správní řízení, podle § 177 odst. 2 s. ř. se v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté. Dle § 154 s. ř. obsaženého v části čtvrté, jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření, nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje též podle části první. Z toho je zřejmé, že obecná ustanovení části první správního řádu dopadají i na situace, kdy správní orgán nevede správní řízení, čemuž odpovídá situace, kdy prezident republiky vykonává svou pravomoc nikoli v rámci správního řízení, ale tím, že pronáší veřejný projev týkající se dotčené osoby. V takovém případě je podle § 2 odst. 3 s. ř. povinen šetřit oprávněné zájmy osob, jichž se jeho činnost v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu, současně platí, že podle § 4 odst. 1 s. ř. je veřejná správa službou veřejnosti a každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile. Byť tedy vystupování prezidenta republiky na veřejnosti není vázáno žádnými konkrétními procesními pravidly, je s ohledem na citovaná obecná pravidla pro...