Cdo nº 23 Cdo 958/2020 of Senát 23, May 26, 2020

• Resolution Date: May 26, 2020
• Issuing Organization: Senát 23

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

23 Cdo 958/2020-401

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Děčín - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 40502, IČO 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, proti žalované GRANDEZZA DESIGN s.r.o. se sídlem Liberec I-Staré Město, Masarykova 699/9, PSČ 460 01, IČO 25024990, zastoupené Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou se sídlem Liberec, Vítězná 734/11, PSČ 460 01, o zaplacení 93 467,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 81/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Cmo 275/2017-369, t a k t o : I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 244 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Cmo 275/2017-369, výrokem I. změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 7. 2017, č. j. 39 Cm 81/2011-328, ve výroku I. do částky 93 467,67 Kč a ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 93 467,67 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku, výrokem II. potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve zbývající části 256 237,33 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o požadavku žalobkyně, která se po žalované domáhá náhrady škody za nezměřenou a odebranou elektřinu za 81 dnů od data po posledním odečtu dne 15. 5. 2009 (na odběrním místu u žalované - Ratboř, Komenského 40) do 5. 8. 2009 ve výši 323 225 Kč a náhrady nákladů se zjištěním a prošetřením neoprávněného odběru elektřiny ve výši 26 480 Kč na odběrním místě žalované. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že při kontrole elektroměru č. T 4541889 v odběrním místě Ratboř, Komenského 40 byl dne 5. 8. 2009 zjištěn neoprávněný zásah do elektroměru, kdy na krytu svorkovnice chyběly firemní plomby a na krytu elektroměru v levé i pravé části chyběla cejchovní plomba (viz závěry znaleckého posudku), čímž byl neoprávněný zásah do elektroměru jednoznačně prokázán. Odvolací soud považoval za správný právní názor soudu prvního stupně, že podle zákonné úpravy (zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, platný v rozhodném znění) je dána objektivní odpovědnost žalované, jakožto odběratelky, za škodu způsobenou neoprávněným odběrem. V této souvislosti odkázal i na závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 1102/2006. Odvolací soud se dále zabýval otázkou výše škody, resp. výše náhrady za neoprávněný odběr. Při posouzení této otázky vyšel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, v němž Ústavní soud vyslovil názor, že: „Pokud škůdce prokáže, že výše škody...