Pzo nº 4 Pzo 9/2019 of Senát 4, May 27, 2020

• Resolution Date: May 27, 2020
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Pzo 9/2019-

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 návrh J. N., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) a příkazů k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Krajským soudem v Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) a dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2013), v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 35/2014, a podle § 314m odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012), zákon byl porušen v části týkající se navrhovatelky.

Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) zákon byl porušen, v části týkající se navrhovatelky.

Příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2013), zákon byl porušen.

Odůvodnění:

Dne 29. 11. 2019 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh J. N. (dále také jen „navrhovatelka“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012) a příkazů k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Krajským soudem v Ostravě dne 4. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 857/2012 (V 62-2/2012) a dne 3. 5. 2013, sp. zn. 5 Nt 820/2013 (V 24-2/2013). Informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla navrhovatelce Obvodním soudem pro Prahu 1 doručena dne 24. 6. 2019.

Navrhovatelka uvedla, že výše citované příkazy nesplňují zákonem a judikaturou předpokládané náležitosti, když žádný z nich není náležitým a zákonem předpokládaným způsobem odůvodněn. Již v prvotním příkazu ze dne 5. 9. 2012 není zdůvodněna neodkladnost úkonu, rozhodně ne po materiální, resp. věcné stránce. Nezbytnost daný úkon provést nebyla patrná ani z příslušného spisového materiálu. Podle navrhovatelky přitom absence řádného zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonu představuje porušení základního práva dotčených osob. V žádném případě není ústavněprávně akceptovatelné, aby byl soudní přezkum, a v důsledku toho ochrana základních práv a svobod, pouze paušální, jako tomu bylo v její věci. Za takové situace je totiž postup soudů pouhou ztěžující formalitou pro státního zástupce, nikoliv však garantem základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že se navíc v její věci vůbec nejednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, je navrhovatelka přesvědčena, že předmětný odposlech byl pořízen v rozporu se zákonem a také v rozporu s výkladovými pravidly ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu.

Navrhovatelka následně uvedla, že i kdyby zcela hypoteticky akceptovala, že daný odposlech, resp. úkon, splňoval podmínky neodkladného úkonu, tak stejně odůvodnění předmětného příkazu nesplňuje všechna nezbytná zákonná kritéria uvedená v § 88 tr. ř. Stejně tak příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Svůj názor opřela o nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, v němž je zdůrazněna povinnost soudů povolení odposlechů řádně odůvodnit a dodržet veškeré formální i materiální náležitosti takového nařízení, a to právě s ohledem k závažnosti zásahu do základních práv odposlouchávaných osob.

Navrhovatelka namítala, že v předmětných příkazech nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se dopouštěla trestné činnosti. V dané době neexistovaly a stále neexistují jakékoliv konkrétní důkazy svědčící pro závěr, že měla být zapojena do trestné činnosti jiných osob, když uskutečňovala telefonickou komunikaci s jedním z podezřelých. Takové úvahy, na nichž soudy zakládaly svá rozhodnutí, nemají žádný materiální podklad a pro vydání takového druhu rozhodnutí jistě nepostačují.

Z předmětných příkazů není podle navrhovatelky zřejmé ani to, zda se soudy zabývaly subsidiaritou tohoto zajišťovacího prostředku. Žádný ze soudů totiž neuvedl, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, nebo proč by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Nebyla zdůvodněna ani doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V této souvislosti citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 4 Pzo 13/2016.

Závěrem zdůraznila, že příkazy vydané Krajským soudem v Ostravě k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly nezákonné už jen vzhledem ke zcela zjevné nezákonnosti prvotního příkazu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012). V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.

Ze všech důvodů v jejím návrhu uvedených proto navrhovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl, že předmětné výše citované příkazy byly vydány v rozporu se zákonem.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny...