Tdo nº 7 Tdo 327/2020 of Senát 7, May 13, 2020

• Resolution Date: May 13, 2020
• Issuing Organization: Senát 7

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

7 Tdo 327/2020-2910

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání právnické osoby S., IČ: XY, se sídlem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 3 To 144/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 5/2018 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby S. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2018, č. j. 52 T 5/2018-2626, byla obviněná právnická osoba S., uznána vinnou v bodě 2. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPO), § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 2 000 000 Kč. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. V., J. F., J. Č. a B. O. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.

2. Obviněná právnická osoba se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustila uvedeného zločinu v bodě 2. v podstatě tím, že ačkoliv věděla (prostřednictvím svého jednatele obviněného M. V.), že nárok na výkupní ceny za vyrobenou elektřinu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 byl získán neoprávněně v rozsudku popsaným protiprávním jednáním, neboť ve skutečnosti fotovoltaická elektrárna v Bystřici pod Hostýnem nebyla po technologické stránce související s výrobou elektrické energie ze slunce dokončena ani k datu 7. 12. 2010, kdy nabyla právní moc udělená licence č. XY, tak od 1. 1. 2012 využila omylu, ve který byli uvedeni pracovníci Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) rozhodující o udělení licence, a zamlčela tyto podstatné skutečnosti společnostem, které vyrobenou elektrickou energii ze slunce od ní vykupovaly, a od 1. 1. 2012 do koce října 2017 si neoprávněně nárokovala vyplácení podpory přímého výkupu podle předkládaných faktur o vyrobené elektrické energii, takže za období od 1. 1. 2012 do konce října 2017 se obohatila o částku ve výši 37 395 625,82 Kč, čímž byla způsobena škoda v uvedené výši, která byla poškozeným společnostem refinancována jednak od spotřebitelů elektřiny, jednak vyrovnávacími platbami od ostatních distribučních společností a dále z dotací státního rozpočtu České republiky, přičemž od listopadu 2017 po dobu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny, tzn. do konce roku 2030, by dále došlo k jejímu obohacení o částku ve výši okolo 104 000 000 Kč, a tím i ke způsobení škody ve stejné výši.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněná právnická osoba S., obvinění M. V., J. F., B. O., poškozená společnost OTE, a. s., a státní zástupce ve prospěch obviněného M. V. a v neprospěch obviněných J. F., J. Č. a B. O. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 3 To 144/2018-2769, z podnětu odvolání obviněného M. V. a státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu ohledně obviněného M. V. a znovu o jeho trestu rozhodl. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné právnické osoby S., obviněných J. F., B. O., poškozené společnosti OTE, a. s., a odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných J. F., J. Č. a B. O.

4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná právnická osoba S., prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že její trestní odpovědnost je dovozována zcela neoprávněně, v rozporu se zákonem a zásadou zákazu retroaktivní aplikace norem trestního práva. Z obžaloby je zřejmé, že jádro toho, co je jí kladeno za vinu, se zcela jednoznačně odehrálo již na přelomu let 2010 a 2011, a tedy před nabytím účinnosti TOPO 1. 1. 2012. Do té doby české trestní právo umožňovalo dovozovat trestní odpovědnost toliko vůči fyzickým osobám. Dovozovat trestní odpovědnost právnické osoby za jednání, ke kterému došlo do 31. 12. 2011, je principiálně vyloučeno. V tomto směru odkázala na právní názor Nejvyššího státního zastupitelství v obdobné věci (2 NZT 49/2017), podle něhož samotný fakt, že obviněná právnická osoba pokračuje ve fakturaci vyrobené a do distribuční sítě dodávané elektřiny i po 1. 1. 2012, je ke vzniku její trestní odpovědnosti, jakožto provozovatele fotovoltaické výrobny, nedostačující. Za dané situace měla být zproštěna podle § 226 písm. b) tr. ř. Pokud soudy odkazovaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 916/2018, není tato jejich argumentace přiléhavá, neboť Nejvyšší soud se s namítanou problematikou retroaktivity v uvedeném rozhodnutí explicitně nezabýval a důvody odmítnutí dovolání spočívaly v jiných aspektech. Je třeba uvážit, že zákaz retroaktivity je jedním z nosných principů chráněných přímo v ústavní rovině. Stejně jako ve věci vedené u Nejvyššího státního zastupitelství pod sp. zn. 2 NZT 49/2017, z...