ICdo nº 21 ICdo 132/2019 of Senát 21, May 12, 2020

• Resolution Date: May 12, 2020
• Issuing Organization: Senát 21

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

KSOS 37 INS 31576/2014

37 ICm 218/2016

21 ICdo 132/2019-142

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Mgr. Radima Struminského se sídlem v Havířově-Podlesí, Elišky Krásnohorské č. 1305/18, jako insolvenčního správce dlužníka VDI Meta – výrobní družstvo invalidů se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, 1. máje č. 670/128, IČO 25861808, proti žalovanému ENPRAG, s. r. o. se sídlem v Praze 5 – Slivenci, K Holyni č. 833/42, IČO 62743741, zastoupenému JUDr. Robertem Matasem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 92/21, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 ICm 218/2016 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VDI Meta – výrobní družstvo invalidů se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, 1. máje č. 670/128, IČO 25861808, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 31576/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2019 č. j. 37 ICm 218/2016, 14 VSOL 562/2019-118 (KSOS 37 INS 31576/2014), takto:

1. Dovolání žalobce se zamítá.

2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Roberta Matase, advokáta se sídlem v Praze 1, Spálená č. 92/21.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 22. 1. 2016 domáhal, aby bylo určeno, že smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi dlužníkem

VDI Meta – výrobní družstvo invalidů (dále jen „dlužník“) a žalovaným ve dnech 8. 9. 2014 (smlouva o postoupení pohledávky z titulu nezaplacené kupní ceny zboží ve výši 319 646 Kč) a 13. 10. 2014 (smlouva o postoupení pohledávky z titulu nezaplacené kupní ceny zboží ve výši 40 474 Kč), jsou vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 31576/2014 neúčinnými „právními úkony“, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit uvedené částky do majetkové podstaty dlužníka. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v obou smlouvách, jimiž došlo k postoupení pohledávek z titulu nezaplacených kupních cen zboží podle kupních smluv, které dlužník uzavřel se Střední odbornou školou, XY, příspěvkovou organizací (dále jen „Střední odborná škola XY“), nebyla sjednána úplata za postoupení. Ve smlouvách se sice předpokládalo budoucí započtení, avšak „zvažovaná koncepce byla zcela chybná“, neboť postupované pohledávky dlužníka vůči Střední odborné škole XY nemohly být započteny proti případným pohledávkám žalovaného za dlužníkem, protože se nejedná o vzájemné pohledávky. Žalovaný tak získal bezúplatně pohledávky za Střední odbornou školou XY, následně i plnění od Střední odborné školy XY, ale dlužník žádné plnění neobdržel. Protože obě smlouvy byly uzavřeny v době, kdy již dlužník byl v úpadku, a jednalo se o smlouvy, podle nichž dlužník neobdržel přiměřené protiplnění, jsou vůči věřitelům neúčinné.Žalovaný namítal, že dlužník uzavřel s žalovaným kupní smlouvy na vybavení šaten, že následně byly uzavřeny kupní smlouvy ohledně shodného předmětu koupě mezi dlužníkem a Střední odbornou školou XY, že pohledávky dlužníka vůči Střední odborné škole XY byly na žalovaného postoupeny úplatně „za cenu odpovídající jmenovité hodnotě pohledávek“, že tato cena byla uhrazena způsobem uvedeným v čl. II postupních smluv, tedy započtením pohledávek žalovaného vůči dlužníkovi z uvedených kupních smluv, a že žalovaný následně rozdíl ceny postupovaných a započítávaných pohledávek vyplatil dlužníkovi, přičemž tento rozdíl se rovná „provizi“, na kterou měl dlužník „dosáhnout“ při prodeji vybavení šaten od žalovaného Střední odborné škole XY. Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 8. 2. 2019 č. j. 37 ICm 218/2016-81 (KSOS 37 INS 31576/2014) žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 783,40 Kč a České republice – Krajskému soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že insolvenční řízení s dlužníkem bylo zahájeno dne 24. 11. 2014, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2015 č. j. KSOS 37 INS 31576/2014-A-33 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem, a že v době, kdy došlo k uzavření smluv o postoupení pohledávek, se dlužník již nacházel v úpadku. Dále vzal za prokázané, že žalovaný a dlužník uzavřeli dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem bylo dodání 60 ks dělených šatních skříněk a 23 ks šatnových lavic (žalovaný vystupoval jako dodavatel a dlužník jako odběratel), že dlužník a Střední odborná škola XY uzavřeli také dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem bylo totožné zboží jako v případě předchozích kupních smluv (dlužník vystupoval jako dodavatel a Střední škola XY jako odběratel), že „důvodem pro to, aby se zboží, které by mohlo být dodáno žalovaným přímo Střední odborné škole XY, dostalo do dispozice dlužníka jako odběratele od žalovaného a dodavatele Střední odborné škole XY, byla potřeba Střední odborné školy XY splnit svou povinnost vyplývající ze zákona č. 435/2004 Sb.“ formou „náhradního plnění“, že za normálních okolností by žalovaný zřejmě kupní smlouvy na dodání zboží uzavřel přímo se Střední odbornou školou XY, že dlužník po dodání zboží Střední odborné škole XY měl vůči ní pohledávku a současně měl vůči žalovanému „závazek z kupních smluv, kterými mu...