Tdo nº 6 Tdo 429/2020 of Senát 6, April 28, 2020

• Resolution Date: April 28, 2020
• Issuing Organization: Senát 6

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

6 Tdo 429/2020-3137

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání obviněného D. T., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 To 41/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Obviněný D. T. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 49 T 10/2018, uznán vinným dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 6 písm. a) tr. zákoníku (body 1. a 3. rozsudku) a zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 5 písm. c) tr. zákoníku (bod 2. rozsudku). Za tyto zločiny byl obviněný podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.

2. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný a státní zástupce (pouze do výroku o trestu) odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 To 41/2019, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 5 písm. b), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

   I.

   Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (dále jen „obhájce“) proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že závěr soudů obou stupňů o jeho vině je chybný. Na podporu tohoto svého tvrzení uvedl, že soudy nižších stupňů v rámci hodnocení důkazů chybovaly, když jeho jednání posoudily jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 2, 5 písm. b), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyla naplněna ani objektivní ani subjektivní stránka předmětného trestného činu. Dále zpochybnil zjištění ohledně výše škody, kterou měl předmětným trestným činem způsobit, a to zejména s ohledem na skutečnou hodnotu poškozenému (M. s. d.) poskytnutých zástav. V této souvislosti zejména poukázal na dle jeho názoru pochybení soudů nižších stupňů spočívající v neprovedení jím navrženého důkazu, a to znaleckého posudku společnosti AP Appraisal, s. r. o., neboť doposud soudy provedené znalecké posudky jsou podle jeho názoru vnitřně rozporné. Podle mínění dovolatele bylo také nedostatečné odůvodnění zamítnutí provedení uvedeného posudku ze strany odvolacího soudu. V tomto kontextu odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nevzal v potaz výpověď svědka B. Podle mínění obviněného existuje také extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů na straně jedné a před těmito soudy provedenými důkazy, a to zejména v kontextu vrácení všech finančních prostředků, které mu byly na základě předmětných úvěrů poskytnuty, jakož i v kontextu nenaplnění kvalifikačního znaku podle § 211 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Podle obviněného soudy nebraly v úvahu ani skutečnost, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nedosahuje potřebného stupně “společenské nebezpečnosti”, jakož i skutečnost, že soudem druhého stupně nebyl obviněnému uložený trest dostatečně individualizován a přihlédnuto, ke všem rozhodným skutečnostem. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 5 To 41/2019, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 49 T 10/2018 a podle § 265l tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a obsah dovolání obviněného, aby následně uvedl, že námitky uplatněné v dovolání lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nicméně je označil za zjevně neopodstatněné. K tvrzení obviněného o nespáchání za vinu mu kladeného jednání, resp. nenaplnění jak objektivní tak subjektivní stránky předmětného trestného činu, extrémnímu nesouladu a dalším pochybením v rámci základních zásad trestního řízení státní zástupce uvedl, že se s rozhodnutími soudů nižších stupňů plně ztotožňuje a považuje je za souladné s příslušnými trestně právními předpisy a odkázal na příslušné části odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, ve kterých se soudy s obviněným vznesenými námitkami vypořádávají. Obdobně se státní zástupce vypořádal i s námitkou obviněného stran opomenutých důkazů ze strany odvolacího soudu. K námitce nepřiměřenosti obviněnému uloženého trestu státní zástupce uvedl, že se nejedná o námitku podřaditelnou pod uplatněný, ani jiný dovolací důvod. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

   II.

   Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od...