Tdo nº 8 Tdo 81/2020 of Senát 8, February 12, 2020

• Resolution Date: February 12, 2020
• Issuing Organization: Senát 8

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

8 Tdo 81/2020-268USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2020 o dovolání obviněného J. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 226/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 38/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 3 T 38/2018, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle § 405 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb se stanovením denní sazby ve výši 350 Kč, tedy celkem 70 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených přečinů dopustil tím, že dne 24. 10. 2017 v době mezi 21:00 hodin a 22:00 hodin v Praze 1, ul. XY, v restauračním zařízení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, před nejméně třemi osobami, které jeho výroky vzaly v potaz, v průběhu slovní konverzace nahlas a zcela zřetelně pronesl ,,buzeranti a lesby jsou nemoc, měli by se střílet hned po narození“ a dále výrok ve smyslu ,,buzeranti, Židi a Cigoši všichni do plynu“.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. S. odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 226/2019, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

   2. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 226/2019, jakož i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 3 T 38/2018, podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávná skutková zjištění, mimo jiné pro tzv. extrémní nesoulad, vytkl zcela extenzivní právní závěry soudů, které bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, a nesprávné právní posouzení skutku.

5. Ve věci se podle dovolatele nejedná o trestný čin a byla opomenuta zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Skutkově se jedná o verbální jednání v rámci opilecké diskuze v restauračním zařízení pro veřejnost uzavřeném ve večerních hodinách a i pokud by se obviněný dopustil jednání kladeného mu za vinu, jednalo by se o výjimečný exces, neboť není rasista ani nacista a v rámci svých výroků „nic nepopíral a nikoho nepřesvědčoval“. Měl radost z úspěchu ve volbách, opil se, urážel a vtipkoval a vyřkl nějaká slovní spojení. Jeho jednání však nedosahuje zákonem požadovaného stupně škodlivosti pro společnost, neboť šlo o klasickou hospodskou slovní potyčku, jejíž účastníci nebyli ani identifikováni a ani vyslechnuti díky ignorantské práci policejního orgánu i státního zastupitelství. Tím bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. Dovolatel citoval pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a tvrdil, že společenská škodlivost jeho jednání je dovozována pouze extenzivním výkladem o místě skutku a postavení pachatele (pokud se skutku dopustil jako tajemník klubu hnutí SPD na půdě Poslanecké sněmovny). Takové úvahy podle něj nejsou relevantní, on nenese žádnou zvýšenou společenskou odpovědnost a nemá být stižen přísnějšími měřítky než kdokoli jiný. Ač šlo o prostory Poslanecké sněmovny, fakticky šlo o obyčejnou hospodu plnou opilých lidí, s omezeným přístupem, nejednalo se o žádnou agitaci na mítinku apod. Obviněný odkázal na kritéria § 39 odst. 2 tr. zákoníku a ve vztahu ke způsobu provedení činu a okolnostem spáchání svůj čin hodnotil tak, že šlo o nekonzistentní výroky opilého člověka, nedošlo ke způsobení jakéhokoli následku. Zdůraznil také, že jeho jednání nemělo žádný cíl předpokládaný použitou právní kvalifikací. Byly ustanoveny maximálně dvě osoby (svědek M. Č. a svědkyně M. R.), tedy méně, než požaduje skutková podstata k naplnění znaku „veřejně“. Nikdo z přítomných nepovažoval jednání obviněného za natolik závažné, aby podal trestní oznámení, tedy tyto výroky měly nulový potenciál na někoho působit a někoho podněcovat. Intenzita újmy chráněnému společenskému zájmu nedosahuje intenzity předpokládané pro překročení hranice mezi trestným činem a přestupkem. Jednání obviněného nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti, a bylo tak namístě aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio. Obviněný měl za to, že na jeho jednání je třeba nahlížet toliko jako na opilecké, nemravné a pohoršující jednání, a tudíž v něm spatřovat přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 3, případně proti veřejnému pořádku podle § 5 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to i s přihlédnutím k interpretačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. 2 As 69/2003-50.

6. Dovolatel zpochybnil naplnění potřebné subjektivní stránky přečinů ve formě úmyslu. Úmyslné zavinění nepovažoval rozhodnutími soudů za náležitě odůvodněné, poněvadž jeho opilecký výkřik má málo společného se „schvalováním“ či úmyslem někoho podněcovat. Ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 3 Tdo 500/2018, citoval definici znaku „podněcování“ a měl za to, že spis neobsahuje důkaz o jeho úmyslu u posluchačů vzbudit nenávist. Z odsuzujícího výroku ani neplyne, že by schvaloval nacistické genocidium.

7. Podle obviněného nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu, neboť se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit tři osoby, které byly tvrzenými výroky zasaženy a vzaly je v potaz.

8. Obviněný dále vytkl neprovedení relevantních důkazů – ohledání místa činu, vyšetřovacího pokusu, znaleckého posudku a „dalších“. Tyto by pak prokázaly akustické podmínky místa činu a lživost výpovědi svědka M. Č., který z jím označeného místa dotčených prostor výroky obviněného nemohl slyšet. Obhajobou opatřený znalecký posudek byl bez provedení odvolacím soudem vyhodnocen jako nadbytečný a neobjektivní. Neprovedením těchto důkazů došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Totéž se týká neustanovení a nevyslechnutí osob, které byly bezprostředně přítomny diskuze s obviněným.

9. Závěrem dovolatel citoval výroky obsažené ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a analyzoval, že svědek M. Č. v jeho výpovědi zmiňuje pouze skupinu Židů a Romů, „buzeranty“ do výroku pojal nalézací soud v rámci jakési literární licence, nehledě na to, že svědek výroky obviněného ani slyšet nemohl. Jedinou osobně přítomnou byla svědkyně M. R., která popsala událost jako „zmatený monolog opilého člověka“. Bez posouzení kontextu výroků obviněného nelze dospět k závěru o podněcování a schvalování. Stejně tak z výroku soudu není zřejmé, zda z kontextu vytržené výroky podněcují i schvalují, tedy zda každým z výroků mělo dojít k naplnění daného trestného činu, či zda je jeden z výroků schvalováním a druhý podněcováním.

10. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu nevyjádřil.

    3. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné.

    4. Důvodnost dovolání

13. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl...