Tdo nº 7 Tdo 1489/2019 of Senát 7, January 15, 2020

• Resolution Date: January 15, 2020
• Issuing Organization: Senát 7

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

7 Tdo 1489/2019-2099

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 5 To 82/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 82/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 12. 2018, č. j. 1 T 82/2017-1973, byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, podle § 228 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 a půl roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 2 léta. Současně byl zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 2. 2016, č. j. 3 T 9/2016-38, ve sbíhající se trestní věci a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto nárocích poškozených na náhradu škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v období od února do listopadu 2011 ve XY, okres Břeclav, jako zaměstnanec N., na pozici vedoucího správy památkového objektu S. vydal ústní pokyn svým podřízeným pracovníkům k likvidaci uměleckých děl, která byla v prostorách valtického zámku zhotovena v rozmezí let 2001 až 2005, přičemž věděl, že vznikla v rámci mezinárodního malířského sympozia Velký formát a byla v prostorách zámku také uložena a pokyn uložil s vědomím, že uvedená díla nejsou jeho vlastnictvím, ani vlastnictvím jeho tehdejšího zaměstnavatele N., což zaměstnancům nesdělil, jednalo se nejméně o 45 obrazů tuzemských a i zahraničních autorů, kdy plátna byla na pokyn obviněného vyřezána z rámů, vyhozena do kontejneru, rámy byly dílem rozřezány a spáleny, dílem ponechány v prostorách zámku, přičemž se jednalo nejméně o díla, následně ve výroku o vině popsaná jménem autora, názvem, rozměrem, rokem vytvoření a hodnotou. Tímto jednáním obviněný způsobil celkovou škodu ve výši 3 455 000 Kč, která vznikla z části v blíže nezjištěném rozsahu Sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy, z. s., a ve zbývající části v přesně nezjištěném rozsahu autorům obrazů.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 8. 2019, č. j. 5 To 82/2019-2064, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. ř. Pokud jde o první z nich, obviněný uvedl, že problematika souvisí i s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., totiž jednak s určením doby, kdy k tvrzenému jednání mělo dojít, a jednak se stanovením výše způsobené škody, to vše v návaznosti na posouzení, zda došlo k promlčení a byl namístě postup podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Poukázal na výpovědi svědků, kteří prováděli vyklízení a různě je časově zařadili. Rok 2011 byl jimi zmiňován jen jako odhad, přičemž za nejpřijatelnější závěr obviněný považoval přelom roku 2009 a 2010. Ve vztahu ke stanovení výše škody podle § 137 tr. zákoníku namítl, že bylo nutné určit, jaká konkrétní díla se ve vyklizované místnosti nacházela a jaký byl jejich stav. Soudy se však s touto problematikou vypořádaly vadně a proto zjištěná škoda 3 455 000 Kč nemůže obstát. S ohledem na provedené důkazy a za užití zásady in dubio pro reo měly soudy rozhodnout o zastavení jeho trestního stíhání.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nejprve napadl posouzení svého jednání jako nepřímého pachatelství (bod A). Trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku požaduje aktivní jednání nebo nekonání, pokud byla povinnost konat uložena zákonem nebo smlouvou, což se na daný případ nevztahovalo. Nebylo na něj možné nahlížet ani jako na účastníka podle § 24 tr. zákoníku, tedy v úvahu připadalo jen nepřímé pachatelství, jež by však vyžadovalo užití trestně neodpovědné osoby, osoby nepříčetné, jednající v omylu, k jednání donucené apod. Ani jeden z takových případů nenastal, když samotný fakt, že vyklízející zaměstnanci byli jeho podřízenými, nepostačuje. Navíc tito zaměstnanci působili na zámku XY již před rokem 2007 a měli mít povědomost, jaká díla a v jakém stavu se zde nacházela. Mělo být současně hodnoceno, zda každé tvrzené konkrétní dílo se na zámku v danou dobu nacházelo a v jakém stavu. Obviněný sám žádné dílo nelikvidoval, proto u něj nemohly být naplněny podmínky podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku a nemohl být jediným pachatelem. Dostatečně nebyl posouzen ani charakter ústního pokynu, zda se jednalo o příkaz, žádost, závazný či nezávazný pokyn apod., a tedy zda jej zaměstnanci museli uposlechnout. V další části dovolání (bod B) obviněný napadl zjištěnou výši způsobené škody. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro přibrání jiného znalce, resp. ústavu podle § 109 a 110 tr. ř., navíc znalecký ústav řádně nezodpověděl obhajobou položené dotazy. Současně nebylo zjištěno, jaká díla se v zámku v době vyklízení nacházela. Určení výše škody tak zásadně ovlivnil svědek J. P., z jehož vyjádření a katalogu děl byla škoda dovozena, ač svědci podle katalogu žádné dílo neidentifikovali. Dále ve věci absentují důkazy prokazující jeho úmyslné jednání (bod C), když soudy nekriticky uvěřily výpovědi svědka J. P., ač byl na vícero místech usvědčen, že nevypovídal pravdu. Nesprávně pak byly aplikovány normy soukromého a správního práva (bod D), zejména zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), účinný do 31. 12. 2000, následně zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, podle kterých byl povinen postupovat N., spravující zámek XY, jako příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR. Bylo sjednáno uložení, resp. vystavení děl jen do 31. 10. 2005, poté již smluvní podklad absentoval a zámek XY...