Cdo nº 27 Cdo 1457/2018 of Senát 27, November 27, 2019

• Resolution Date: November 27, 2019
• Issuing Organization: Senát 27

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

27 Cdo 1457/2018-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně T., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrou Walderovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, PSČ 110 00, proti žalovanému M. S., narozenému XY, bytem v XY zastoupenému JUDr. Dušanem Kuskem, advokátem, se sídlem v Šestajovicích, Komenského 28/35, PSČ 250 92, o zaplacení 735.181 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 ECm 3/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2017, č. j. 6 Cmo 131/2017-150, takto:

1. Dovolání se odmítá.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.987,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 47 ECm 3/2016-124, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 735.181 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.[4] Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož dovolateli nesvědčila pohledávka za společností z titulu nerozděleného zisku za rok 2004, a dovolatel tudíž nebyl oprávněn vyplatit si v roce 2011 (těsně předtím, než převedl svůj podíl ve společnosti na druhého společníka) tento podíl na zisku (ponechat si peněžní prostředky vybrané z účtu a pokladny žalující společnosti), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 123 a § 178 zákona č. 513/1991...