Cdo nº 27 Cdo 2363/2019 of Senát 27, November 20, 2019

• Resolution Date: November 20, 2019
• Issuing Organization: Senát 27

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

27 Cdo 2363/2019-272

USNESENÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele V. V., narozeného XY, bytem v XY, za účasti Agrobanky Praha, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Opletalova 958/27, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00411850, zastoupené Mgr. Filipem Wagnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 323/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 14 Cmo 349/2015-182, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 2. 9. 2016, č. j. 14 Cmo 349/2015-198, takto:I. Dovolání se odmítá.

2. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Agrobanka Praha, a. s. v likvidaci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 81 Cm 323/2014-44, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2015, č. j. 81 Cm 323/2014-52, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Agrobanka Praha, a. s. v likvidaci (dále jen „společnost“) konané dne 24. 9. 2014, přijatých pod body 4., výroky I. a II., a pod bodem 5., výroky I. až X. (výrok první) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok druhý).[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 14 Cmo 349/2015-182, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 2. 9. 2016, č. j. 14 Cmo 349/2015-198, k odvolání navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.[4] Dovoláním zpochybněný...