Tdo nº 7 Tdo 1105/2019 of Senát 7, October 30, 2019

• Resolution Date: October 30, 2019
• Issuing Organization: Senát 7

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

tdo 20197 Tdo 1105/2019-1943

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 10. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných P. Š., nar. XY, bytem XY, a J. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 14 To 291/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 2/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. Š. a J. K. odmítají.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 9. 2018, č. j. 1 T 2/2018-1735, byli obvinění uznáni vinnými každý přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzeni podle § 273 odst. 3 tr. zákoníku shodně k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Současně jim byl uložen každému podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku peněžitý trest, a to obviněnému P. Š. ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč, se současným stanovením náhradního trestu odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na 10 měsíců a obviněnému J. K. ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody podle shodného ustanovení na 5 měsíců. Obviněnému P. Š. byl dále uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, a to výkonu funkce projektanta, na dobu 3 let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že

3. obviněný P. Š. jako autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby členské číslo XY a jako projektant střechy tělocvičny Vyšší odborné školy a střední školy technické v XY, okres XY, objektu čp. XY v ulici XY v době od 24. 8. 2015 k přesně nezjištěnému dni měsíce března 2016 v prováděcí dokumentaci, k přesně nezjištěnému dni měsíce dubna 2016 ve statickém posudku a k přesně nezjištěnému dni měsíce června 2016 v dokumentaci skutečného provedení stavby vyprojektoval zastřešení tělocvičny z dřevěných vazníků, sestavených z lepeného lamelového dřeva a spojovacích plechů s kolíky tak, že nedostatečným a zcela poddimenzovaným způsobem v rozporu s požadovanými účinky zatížení dle ČSN EN 1990 a ČSN EN 1991 navrhl napojení spodního pasu dřevěného vazníku a dále nedostatečným způsobem navrhl ztužení ve střešní rovině konstrukce, kdy v důsledku nedostatečných a zcela poddimenzovaných styků spodních pasů vazníků a nedostatečného zajištění ztužení ve střešní rovině konstrukce došlo dne 14. 1. 2017 kolem 20.55 hodin k porušení styku spodních pasů ve čtvrtém styčníku od jihozápadu na příhradových vaznících, postupně pak došlo k rozpojení spodních pasů všech 13 vazníků a k následnému postupnému zřícení dřevěných vazníků včetně střešního pláště haly tělocvičny, kde probíhal celodenní florbalový turnaj, přičemž v okamžiku zřícení vazníků a střešní konstrukce bylo v hale tělocvičny nejméně 69 osob, které stačily z haly utéct, dále byla poškozením bezprostředně ohrožena stavební část tělocvičny v hodnotě 14 778 940 Kč a poškozením střešní konstrukce vznikla škoda ve výši 5 713 860 Kč ke škodě Pardubického kraje, se sídlem XY, čímž porušil § 159 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“),

   a obviněný J. K. jako autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby a v oboru statika a dynamika staveb členské číslo XY a jako statik podílející se na projektu střechy tělocvičny Vyšší odborné školy a střední technické školy technické v XY, okres XY, objektu čp. XY v ulici XY v době od 24. 8. 2015 k přesně nezjištěnému dni měsíce dubna 2016 ve statickém posudku P. Š. a k přesně nezjištěnému dni měsíce června 2016 v dokumentaci skutečného provedení stavby P. Š., při zadané kontrole nezjistil vady navrženého zastřešení tělocvičny dřevěnými vazníky, zejména v rozporu s požadovanými účinky zatížení dle ČSN EN 1990 a ČSN EN 1991, nedostatečný a zcela poddimenzovaný způsob napojení spodního pasu dřevěného vazníku a nedostatečné ztužení ve střešní rovině konstrukce, kdy v důsledku nedostatečných a zcela poddimenzovaných styků spodních pasů vazníků a nedostatečného zajištění ztužení ve střešní rovině konstrukce došlo dne 14. 1. 2017 kolem 20.55 hodin k porušení styku spodních pasů ve čtvrtém styčníku od jihozápadu na příhradových vaznících, postupně pak došlo k rozpojení spodních pasů všech 13 vazníků a k následnému postupnému zřícení dřevěných vazníků včetně střešního pláště haly tělocvičny, kde probíhal celodenní florbalový turnaj, přičemž v okamžiku zřícení vazníků a střešní konstrukce bylo v hale tělocvičny nejméně 69 osob, které stačily z haly utéct, dále byla poškozením bezprostředně ohrožena stavební část tělocvičny v hodnotě 14 778 940 Kč a poškozením střešní konstrukce vznikla škoda ve výši 5 713 860 Kč ke škodě Pardubického kraje, se sídlem XY, čímž porušil § 159 odst. 2 stavebního zákona.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 5. 2019, č. j. 14 To 291/2018-1836, podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Proti usnesení soudu druhého stupně podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Obviněný P. Š. namítl, že v průběhu celého řízení odmítal odpovědnost za vadné provedení vazníků předmětné střechy, které nezpůsobil a nemohl je s ohledem na externí výkon činnosti pro společnost Cecolegno, s. r. o., odhalit. Neúčastnil se zpracování výrobní dokumentace dílů vazníků, nebyl přítomen jejich zadání do výroby ani montáže, osobou, která tyto činnosti prováděla, byl J. R. Soudy obou stupňů zmíněné skutečnosti bagatelizovaly a otázka odpovědnosti za správný výsledek konstrukce střechy ve vztahu k celému dodavatelskému řetězci tak zůstala nevyřešena. Nosníky dodané na stavbu byly ve smyslu § 156 odst. 2 stavebního zákona a podle prováděcího nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády o technických požadavcích“), výrobkem, který mohl být na stavbu umístěn pouze za předpokladu posouzení shody jeho vlastností se základními požadavky z hlediska jejich vhodnosti k určenému použití. Odvolací soud se ale s touto otázkou, uplatněnou již v odvolání, tedy zda měly vazníky povahu výrobků, vypořádaly nesprávně, přičemž žádné prohlášení o shodě ve vztahu k nim neexistovalo a nebyly tudíž právně způsobilé k užívání, natož ke kolaudaci stavby. Pokud by přitom byly zmíněné právní požadavky splněny, nutně by došlo k odhalení vady a k předejití zhroucení střechy. K pochybení došlo rovněž v tom, že byl obviněný označen za hlavního stavbyvedoucího, který byl odpovědný za přípravu a realizaci zakázky ze strany společnosti Cecolegno, s. r. o. K tomu odkázal na § 153 odst. 1 stavebního zákona a dovodil, že na stavbě nemohlo být více stavbyvedoucích, pro jednotlivé dílčí dodávky. Funkce stavbyvedoucího současně nebyla vykonávána oprávněnou osobou, kterou by mohla být pouze osoba ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů“). Jestliže výkonem funkce stavbyvedoucího nebyla taková osoba pověřena, jednalo se o porušení stavebních předpisů, neboť ta měla zjistit neověření bezvadnosti vazníků dodaných na stavbu.

7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadené usnesení zrušil a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

8. Obviněný J. K. namítl, že soudy použily právní normy nedopadající na projednávaný skutek, a navíc je nesprávně vyložily, rovněž opomněly některé důkazy. Příčinou vzniku škody mohla být i nečinnost dalších osob na stavbě. Ve vztahu k němu nebylo doposud zjištěno, že by porušil důležitou povinnost...