Cdo nº 21 Cdo 81/2019 of Senát 21, October 31, 2019

• Resolution Date: October 31, 2019
• Issuing Organization: Senát 21

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

21 Cdo 81/201910

921 Cdo 81/2019-279

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. Č., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Grundem, advokátem se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 702/9, proti žalované České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 15/7, IČO 72080043, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 237/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2018 č.j. 62 Co 130/2018-257, takto:I. Rozsudek městského soudu se ve výroku I. mění takto:Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.9.2017 č.j. 17 C 237/2013-216 se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že rozvázání pracovního poměru dohodou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 25.9.2013 je neplatné.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 54.176,- Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 36.080,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.413,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Roberta Grunda, advokáta se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 702/9.III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení 4.602,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne 25.9.2013 mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 26.5.1997 na pozici "XY" a že dne 24.9.2013 byla nenadále zadržena Policií ČR a až do následujícího dne 25.9.2013 byla omezena na svobodě a podrobena několika výslechům. Nakonec jí bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro zločin zkrácení daně a podobné povinné platby a zločin přijetí úplatku, přičemž bezprostředně po posledním výslechu byla odvedena do vedlejší místnosti v budově Policie ČR, kde jí - „aniž by cokoliv čekala“ - zaměstnanci žalované V. a Ž. sdělili, že by „měla přistoupit na dohodu o rozvázání pracovního poměru, jinak že to pro ni bude ještě horší, půjde před disciplinární komisi a nakonec ji stejně vyhodí“; na dotaz, zda si to může rozmyslet, jí bylo sděleno, že se musí rozhodnout ihned. V uvedeném jednání zaměstnanců žalované spatřuje žalobkyně bezprávnou výhrůžku a kromě toho se domnívá, že se vlivem popsaných okolností v tento moment nacházela ve stavu tísně, který měl za následek, že jednala ve svůj neprospěch, což si však v dané chvíli neuvědomovala a „bezmyšlenkovitě pod verbálním nátlakem zástupců žalované dohodu podepsala“. Žalobkyně se domnívá, že za daných okolností byla její vůle svobodně podepsat předmětnou dohodu „vyloučena tísní“, když „za normálních okolností“ by dohodu o rozvázání pracovního poměru nepodepsala. Stejným způsobem žalovaná postupovala rovněž vůči dvěma spoluzaměstnankyním žalobkyně A. O. a L. B., které byly obviněny ze stejných zločinů jako žalobkyně; prvně jmenovaná dohodu pod vlivem nastalé situace taktéž podepsala, paní B. vzhledem k přítomnosti svého právního zástupce dohodu podepsat odmítla.Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13.9.2016 č.j. 17 C 237/2013-109 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 43.898,80 Kč k rukám „právního“ zástupce žalobkyně. Vycházel ze zjištění, že v souvislosti s výkonem práce na pozici zaměstnance pro správu daní byly vůči žalobkyni dne 24.9.2013 zahájeny úkony trestního řízení. V 9.05 hodin byla žalobkyně zadržena na pracovišti a až do následujícího dne do 15.25 hodin byla omezena na osobní svobodě, mezitím byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jejího pracoviště, v době od 17.12 do 22.37 hodin byl proveden výslech žalobkyně a nakonec bylo žalobkyni sděleno obvinění. Po propuštění ze zadržení, které „trvalo přes třicet hodin“, kdy žalobkyně byla více než pět hodin vyslýchána, „v noci nespala“ a „v době umístění do cely s ní bylo zacházeno způsobem, který není pro běžného člověka obvyklý“ (byla nucena odevzdat podprsenku, šperky, hodinky a měla omezený přísun stravy), byla žalobkyně v doprovodu policistky K. převedena v rámci budovy policie do jiné místnosti, kde na ni čekali dva zaměstnanci žalované –V., kterého žalobkyně znala, a Ž., jehož totožnost jí známa nebyla. Byla jí nabídnuta dohoda o rozvázání pracovního poměru s tím, že pokud nepodepíše, může být přistoupeno k výpovědi či k okamžitému zrušení pracovního poměru; to, že by měla čas na rozmyšlenou, ani že by jí bylo jako rovnocenná varianta řešení celé věci nabídnuto převedení na jinou práci, „se neprokázalo“. Žalobkyně předloženou dohodu podepsala, „aby mohla opustit budovu a jít za synem“. Vzhledem k uvedeným okolnostem a také k tomu, že – jak v řízení vyšlo najevo – žalobkyně se v době podpisu dohody nacházela rovněž v tíživé životní situaci, způsobené vážným onemocněním syna a jeho blížící se operací, „kde mu měla být jako matka oporou“, dospěl soud prvního k závěru, že žalobkyně „při podpisu dohody nejednala o své svobodné vůli, neboť její tvorbu vyloučila tíseň“. Podpisem dohody žalobkyně jednala ke svému neprospěchu, „za normálních okolností by k podpisu nepřistoupila“, a proto je předmětná dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne 25.9.2013 neplatná.K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.4.2017 č.j. 62 Co 492/2016-166 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při provádění a hodnocení důkazů postupoval „procesně nekorektním způsobem“, jestliže v napadeném rozsudku činil zásadní skutková zjištění pouze z listinných důkazů, kterými byly protokoly o výslechu svědků, resp. účastníků řízení, pořízené v rámci jiného řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 116/2015, a dále důkazy výpovědí svědkyně L. B. a svědkyně P. K., aniž by dotčené osoby sám osobně vyslechl; tím došlo k porušení zásady přímosti (bezprostřednosti), která je vyjádřena v ustanovení § 122 odst. 1 o.s.ř. Kromě toho skutková zjištění soudu prvního stupně „jsou nesprávná v tom smyslu, že nemají oporu v provedeném dokazování“. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu pominul rozhodné skutečnosti, které vyplývají z výpovědi svědků V., Ž. a Š., a dostatečně se nevypořádal se zjištěními, která vyplynula z jejich výpovědí. Odvolací soud rovněž uložil soudu prvního stupně, aby „s ohledem na zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí upravenou v ustanovení § 13 o.z.“ porovnal své závěry v dané věci též se závěrem, ke kterému...