Cdo nº 27 Cdo 5003/2017 of Senát 27, October 23, 2019

• Resolution Date: October 23, 2019
• Issuing Organization: Senát 27

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

27 Cdo 5003/2017-1518

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Mgr. Radoslava Lavičky, se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužnice M., identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, proti žalovaným 1) M. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Dítětem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, PSČ 779 00, a 2) P. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o zaplacení 29.207.062,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 156/2014, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129, takto:

1. Dovolání se odmítá.

2. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 62.242,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-804, ve znění usnesení ze dne 11. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-840, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci:1) uložil prvnímu a druhému žalovanému, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně 17.085.109,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.085.109,33 Kč za období od 31. 12. 2013 do zaplacení (výrok I.),2) uložil prvnímu žalovanému, aby žalobci zaplatil 11.939.365,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.939.365,27 Kč za období od 18. 12. 2013 do zaplacení a dále pak úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.085.109,33 Kč za období od 18. 12. 2013 do 30. 12. 2013 (výrok II.),3) zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po druhém žalovaném domáhal zaplacení 11.939.365,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.939.365,27 Kč za období od 18. 12. 2013 do zaplacení a dále pak úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.085.109,33 Kč za období od 18. 12. 2013 do 30. 12. 2013 (výrok III.),4) uložil prvnímu a druhému žalovanému, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení 231.618,20 Kč (výrok IV.),5) uložil prvnímu žalovanému, aby žalobci zaplatil na náhradu nákladů řízení 1.130.841,80 Kč (výrok V.),6) uložil prvnímu a druhému žalovanému, aby zaplatili České republice společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení 234 Kč (výrok VI.),7) uložil prvnímu žalovanému, aby zaplatil České republice na náhradu nákladů řízení 166 Kč (výrok VII.),8) uložil prvnímu a druhému žalovanému, aby zaplatili České republice společně a nerozdílně část soudního poplatku ve výši 848.966,04 Kč (výrok VIII.), a9) uložil prvnímu žalovanému, aby zaplatil České republice část soudního poplatku ve výši 602.257,96 Kč (výrok IX.).[2] K odvolání žalobce a druhého žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129:1) ve vztahu k druhému žalovanému potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., III., IV., VI. a VIII. (první výrok) a2) uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 36.799,50 Kč, k rukám zástupce žalobce (druhý výrok).[3] Druhý žalovaný podal proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud ve vztahu k druhému žalovanému potvrdil výrok I., IV., VI. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.[4] Otázku, zda dovolatel vykonával funkci jednatele společnosti s ručením omezeným s péčí řádného hospodáře [§ 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb...