Cdo nº 21 Cdo 1528/2019 of Senát 21, October 22, 2019

• Resolution Date: October 22, 2019
• Issuing Organization: Senát 21

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

21 Cdo 1528/2019-200

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Pod Tržním nám. č. 612/6, proti žalované Č., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědí z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 73/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2018, č. j. 23 Co 299/2018- 168 takto:I. Dovolání žalobkyně se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Běliny, advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4.

Odůvodnění:

Dopisem ze dne 27. 2. 2015 žalovaná sdělila – mimo jiné – žalobkyni (v souvislosti s jejím odvoláním z funkce „ředitelky XY“), že „v současné době není v XY žádné volné pracovní místo, které by odpovídalo Vašemu vzdělání a praxi. Vzhledem k tomu, že nemáme jinou práci, na kterou bychom Vás mohli převést, nemůžeme Vás nadále zaměstnávat v pracovním poměru a rozvazujeme s Vámi pracovní poměr výpovědí v souladu s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce v platném znění ke dni 28. 2. 2015.“Dopisem ze dne 13. 4. 2015 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dne 27. 2. 2015 navrhla změnu jejího dalšího pracovního zařazení na pracovní místo vedoucí inspektor na XY v oddělení ochrany ovzduší v platové třídě 10, že dne 3. 3. 2015 žalobkyně „dopisem nepřijala, tj. odmítla“ výše uvedený návrh na změnu dalšího pracovního zařazení, že odmítnutím návrhu zaměstnavatele nastal podle § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce a že „z výše uvedeného důvodu jí zaměstnavatel dává výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce.“Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výpovědi z pracovního poměru oznámením žalované společnosti ze dne 27. 2. 2015 a ze dne 13. 4. 2015 jsou neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že byla u žalované od roku 2000 zaměstnána jako inspektorka na XY a od 1. 10. 2006 byla jmenována do funkce ředitele XY. Dne 12. 2. 2015 byla z této funkce odvolána. Dne 27. 2. 2015 jí ústně i písemně byla nabídnuta změna dalšího pracovního zařazení. Žalobkyně požadovala přiměřenou lhůtu k rozhodnutí o přijetí nabídky jiného pracovního zařazení v délce alespoň dvou pracovních dnů. Přesto jí žalovaná téhož dne dala výpověď z pracovního poměru s tím, že nemá pro žalobkyni jiné vhodné pracovní místo. Výpověď z pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatnou, neboť žádala o 2 pracovní dny na rozmyšlenou, které jí nebyly poskytnuty. Dopisem ze dne 13. 4. 2015 jí žalovaná sdělila, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 2. 2015 nepovažuje za platnou. Současně s tímto sdělením žalovaná doručila žalobkyni další výpověď z pracovního poměru ze dne 13. 4. 2015, v níž odkazuje na odmítnutí nabídky práce žalobkyní. Žalobkyně má za to, že nabídková povinnost k datu druhé výpovědi nebyla splněna, neboť u žalované byla volná minimálně dvě pracovní místa, která odpovídala vzdělání a praxi žalobkyně v místě výkonu práce žalobkyně.Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. 5. 2018, č. j. 17 C 73/2016 – 128, určil, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně učiněná žalovanou dne 27. 2. 2015 a výpověď z pracovního poměru žalobkyně učiněná žalovanou dne 13. 4. 2015, jsou neplatné; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 25.150 Kč k rukám „právní zástupkyně“ žalobkyně. Uzavřel, že v žádné z obou výpovědí nebyl naplněn uváděný výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, neboť „nebyly pro tento důvod ani v jednom případě splněny hmotněprávní podmínky“. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne 27. 2. 2015 vyšel z toho, že sdělení žalované (že nemá žádné volné pracovní místo, které by odpovídalo vzdělání a praxi žalobkyně), bylo nepravdivé a neodpovídalo skutečnosti ke dni dání výpovědi, neboť právě toho dne bylo žalobkyni nabídnuto jedno volné pracovní místo. Třebaže žalobkyně toto místo okamžitě nepřijala, rozhodně je neodmítla a požádala ředitele žalované a jeho zástupce o lhůtu dvou pracovních dnů na rozmyšlenou. Požadavek na lhůtu na rozmyšlenou „v řádu víc než několika minut“ považoval soud prvního stupně za „jednoznačně oprávněný“, neboť „zahrnuje úvahy nejen o pracovní náplni konkrétní pozice a jejím ohodnocení, byť vedoucímu zaměstnanci dobře známé, ale i úvahy o změně širší v rámci dopadu na rodinu zaměstnance či jeho profesní život“. Rovněž ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne 13. 4. 2015 uzavřel, že žalovaná řádně nesplnila tzv. nabídkovou povinnost ve smyslu ustanovení § 73a zákoníku práce. Žalobkyni totiž nebyla k datu podání výpovědi z pracovního poměru či k datu bezprostředně předcházejícímu taková nabídka učiněna. Odmítl argument žalované, že ke dni výpovědi z pracovního poměru stále trvala situace, že žalobkyně nabídku volného pracovního místa ze dne 27. 2. 2015 odmítla (dne 3. 3. 2015), neboť žádná lhůta, dokdy by měla být výpověď po odmítnutí nabízeného pracovního místa podána, sice neexistuje, ale existuje zákonný požadavek na splnění nabídkové povinnosti k datu podání výpovědi. Žalobkyni však ke dni dání výpovědí nebylo nijak sděleno, že nabídka volného pracovního místa dále trvá. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 23 Co 299/2018- 168, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru učiněné žalovanou dne 27. 2. 2015 a výpovědi z pracovního poměru učiněné žalovanou dne 13. 4. 2015 zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 4.000 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Běliny. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že text výpovědi z pracovního poměru ze dne 27. 2. 2015 „nepřipouští žádné pochyby o tom, že pracovní poměr se žalobkyní byl rozvázán ze strany žalované právě podle § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zákoníku práce poté, co žalovaná odvolala žalobkyni z pracovního místa ředitel XY, neměla možnost převést ji na jinou pro ni vhodnou práci, a tak nastala fikce nadbytečnosti žalobkyně a byl dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce“. „Skutečnost, že žalovaná ve výpovědi z pracovního poměru neuvedla, že žalobkyně nabízené místo odmítla, resp. uvedla, že nemá žádné vhodné volné pracovní místo pro žalobkyni, nemá za následek neplatnost dané výpovědi, jelikož z výpovědi je jinak zřejmé, že důvodem rozvázání pracovního poměru byl důvod předjímaný v ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce.“ Podstatné podle odvolacího soudu je, že žalovaná žalobkyni nabídla jiné pracovní zařazení. V řízení bylo prokázáno, že...