Tz nº 4 Tz 60/2019 of Senát 4, July 24, 2019

• Resolution Date: July 24, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tz 60/2019-

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. B., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. 2 To 25/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 2/2016 a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:

Stížnost pro porušení zákona se zamítá.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. 2 To 25/2017, pokud zamítl odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného směřujícího proti výroku o trestu uloženého obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 4 T 2/2016.

Tímto posledně citovaným rozsudkem byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a odsouzen podle § 168 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil poškozenému Z. P. způsobenou nemajetkovou újmu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozenému Z. P. náhradu nemajetkové újmy v částce 125 500 Kč.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a rovněž státní zástupce v neprospěch obviněného, které směřovalo výhradně proti výroku o trestu v rozsahu, v němž soud vedle trestu odnětí svobody neuložil obviněnému i peněžitý trest.

Vrchní soud v Praze následně svým rozsudkem ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. 2 To 25/2017 z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozenému a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 168 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozeného Z. P. odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení v občanskoprávních věcech.

Odvolání státního zástupce pak zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné s poukazem, že objektem trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je primárně osobní svoboda a že v předmětné věci bylo prvotním zájmem obviněného soustavně poškozeného využívat a ponižovat, nikoli se obohatit.

V další části podané stížnosti pro porušení zákona stěžovatel poukázal na znění ustanovení § 256 tr. ř. a ustanovení § 38 odst. 1, § 39 odst. 1, odst. 7 a § 67 odst. 1 tr. zákoníku. Podle názoru stěžovatele vrchní soud porušil zákon v těchto zákonných ustanoveních, pokud odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné poté, co dospěl k závěru, že nebylo namístě uložit peněžitý trest. Stěžovatel připouští správnost argumentace odvolacího soudu v tom, že trestný čin obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku spadá do II. hlavy trestního zákoníku, která upravuje trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, a primárním objektem chráněným tímto ustanovením je osobní svoboda. Již z označení tohoto trestného činu ale plyne, že má i majetkový rozměr, neboť účelem obchodu je získání majetkového prospěchu. Aplikace § 39 odst. 7 tr. zákoníku je podmíněna získáním majetkového prospěchu nebo dokonce pouze snahou o jeho získání, nikoli tím, že tento výsledek byl jediným či primárním zájmem pachatele. Otázka, zda obviněný zamýšlel získat majetkový prospěch primárně, anebo zda se obohatil teprve v důsledku uskutečňování svého hlavního cíle, jímž bylo ponížit poškozeného, není rozhodná. V předmětné věci podle stěžovatele není přitom sporné, že obviněný majetkový prospěch získal. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i vrchní soud, jednoznačně vyplynulo, že obviněný páchal úmyslnou trestnou činnost mimo jiné i ze zištné pohnutky, tedy ze ziskuchtivosti. Donutil totiž poškozeného v úmyslu se na jeho úkor obohatit ke každodenní mnohahodinové práci v podstatě bez nároku na jakoukoli odměnu a k jeho vykořisťování formou placení pokut až 500 Kč denně a rovněž k vyplacení částky 100 tisíc Kč z čerpaného úvěru na splacení údajných dluhů z účelově vystavených směnek. Prospěch obviněného dosáhl jen s...