Cdo nº 22 Cdo 4161/2018 of Senát 22, June 26, 2019

• Resolution Date: June 26, 2019
• Issuing Organization: Senát 22

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

22 Cdo 4161/2018-356

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Hulánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České Radiokomunikace a. s., identifikační číslo osoby 24738875, se sídlem v Praze 6, Skokanská 2117/1, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o odstranění stavby a o 30 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 225/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 27 Co 40/2017-232, takto:

1. Dovolání se odmítá.

2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 630 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce Mgr. Petra Hulána.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 C 225/2010-182, tak, že žalovaná je povinna odstranit stavbu č. p. XY na pozemku par. č. st. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, vedeném Katastrálním pracovištěm XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26 430 Kč; v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 3 570 Kč, žalobu zamítl (výrok III.). Výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 27 Co 40/2017-232, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do lhůty k plnění (výrok I.) a ve výroku IV. ohledně výše náhrady nákladů řízení (výrok II.). Ve zbytku odvoláním napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).Dovolání žalované proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 22 Cdo 3598/2017-268, odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.). Následně Ústavní soud ke stížnosti žalované nálezem ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. I ÚS 281/18, usnesení Nejvyššího soudu zrušil s tím, že dovolací soud nevypořádal všechny důvody přípustnosti dovolání, uplatněné dovolatelkou. Ústavní soud uvedl, že z rozhodnutí neplyne jasná odpověď na otázky č. 2 a 3 (ani z odůvodnění přímo nevyplývá, že by mělo jít o otázky, na nichž napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí), a dále, že část argumentace dovolací soud přinesl až v rámci vyjádření k ústavní stížnosti, čímž došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Meritem věci, tedy námitkou stěžovatelky, podle níž výklad zastávaný Nevyšším soudem nerespektuje výslovné znění § 12 zákona o telekomunikacích, se Ústavní soud věcně nezabýval; připomenul však na okraj svoji ustálenou judikaturu, podle níž platí, že soud není vázán doslovným zněním zákona.Nyní dovolací soud znovu rozhoduje o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 27 Co 40/2017-232. V dané věci soudy vyšly z tohoto skutkového stavu: Žalobce uzavřel dne 10. 6. 1992 s Obecním úřadem v XY, s Obecním úřadem v XY a se Zemědělským družstvem v XY smlouvu o pronájmu žalobcova pozemku v katastrálním území XY, par. č. XY (pozemek ve vlastnictví žalobce), na kterém měl Obecní úřad v XY postavit televizní převaděč „TVP Petrov 38“ za účelem zlepšení příjmu televizního signálu. Strany ve smlouvě ujednaly, že dočasné užívání skončí, až bude možné zlepšení televizního signálu řešit jiným způsobem (čl. 5 smlouvy); obecní úřad v XY měl pak stavbu neprodleně demontovat. Stavba televizního převaděče byla postavena na základě stavebního povolení z 10. 8. 1993 jako stavba č. p. XY; dne 12. 5. 1997 obec XY stavbu televizního převaděče darovala právnímu předchůdci žalované. Od 1. 10. 2008 bylo zahájeno digitální vysílání, přičemž k 24. 9. 2009 byla předmětná oblast již zcela pokryta digitálním vysíláním a k 31. 10. 2009 bylo ukončeno analogové vysílání; ze zprávy Českého telekomunikačního úřadu soud zjistil, že převaděč v současné době nemá žádný přínos ani význam pro příjem TV signálu.Dne 12. 2. 2008 žalobce vyzval žalovanou k řešení věci a 3. 10. 2008 ji písemně vyzval k „odstranění protiprávního stavu“. Z výpovědi svědka A. B. soud prvního stupně zjistil, že „Radiokomunikace o smlouvě o pronájmu věděly, protože jejich zaměstnanec byl přítomen všech jednání o výstavbě převaděče“. Z výpovědi F. H., který byl v době uzavření nájemní smlouvy místostarostou obce, soud zjistil, že v obci byl problém s příjmem signálu TV, technické řešení bylo možné, ale Radiokomunikace na ně „neměly peníze“; proto se stala investorem i stavebníkem obec; stavební úřad po obci požadoval doložení vlastnického vztahu k pozemku, a tak předložili nájemní smlouvu. Vysílač na pozemku stále stojí, „je to věšák technologie operátorů“. Soudy neučinily skutkové zjištění, že by vysílač nyní sloužil k něčemu jinému než k posledně uvedenému účelu a že by jej žalovaná sama užívala. Soud prvního stupně uzavřel, že zahájením digitálního vysílání byla naplněna rozvazovací podmínka čl. 5 smlouvy, neboť zlepšení televizního signálu bylo možné řešit jiným způsobem. Žalovaná tak nedisponuje soukromoprávním titulem, který by ji opravňoval umístit předmětnou stavbu na pozemek žalobce, a je proto povinna ji odstranit; ze stejného důvodu má žalovaná povinnost vydat bezdůvodné obohacení za dobu od skončení nájemního vztahu. Při odvolacím jednání (č. l. 221 spisu) soud žalovanou vyzval, aby tvrdila a prokázala, že v souvislosti se zahájením provozování předmětného televizního vysílače upozornila žalobce na to, že „tím má vznikat věcné břemeno zákonné ve smyslu § 12 zák. č. 110/1964 Sb.“; na to zástupce žalované odpověděl, že žalobce věděl, že provozovat tento vysílač bude žalovaná; z toho dovodila vznik zákonného věcného břemene.Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s právním hodnocením věci. Výklad žalované, podle kterého mělo vzniknout oprávnění k umístění televizního převaděče na pozemek žalobce bez dalšího na základě zákona o telekomunikacích [zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o telekomunikacích“)], jde proti textu a smyslu tohoto zákona, protože nutnou podmínkou vzniku zákonného věcného břemene bylo neprodlené uvědomění vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí; to pak tím spíše, začal-li právní vztah jako nájemní. Absurdním důsledkem výkladu žalované by byla možnost jednostranné změny právního titulu užívání pozemku bez vědomí jeho vlastníka.Proti výroku III. rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Tvrdila, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny:1. Bylo splnění povinnosti dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích bez dalšího nutnou podmínkou pro vznik oprávnění dle § 12 odst. 1 téhož zákona?2. Za předpokladu kladné odpovědi na otázku č. 1, považuje se povinnost dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích za splněnou, je-li vzhledem k okolnostem zřejmé, že vlastník nemovitosti o zřízení telekomunikačního zařízení na svém pozemku a o jeho provozu nemohl nevědět (též s přihlédnutím k tomu, že organizace spojů ani nástupnické společnosti nemají povinnost archivovat případnou komunikaci s vlastníky dotčených nemovitostí po dobu desítek let)?3. Za předpokladu kladné odpovědi na otázku č. 1 a záporné odpovědi na otázku č. 2, je možné, aby organizace spojům, resp. nástupnická...