Cdo nº 23 Cdo 1974/2019 of Senát 23, June 13, 2019

• Resolution Date: June 13, 2019
• Issuing Organization: Senát 23

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

23 Cdo 1974/2019-451

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AURES Holdings a.s. se sídlem v Praze 8, Čimicích, Dopraváků 874/15, PSČ 184 00, IČO 01759299, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému K. P., podnikateli se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 4, PSČ 602 00, o 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) 7 Cm 49/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 2019, č. j. 4 Cmo 88/2018 - 422, t a k t o :

1. Dovolání žalobkyně se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. ledna 2019, č. j. 4 Cmo 88/2018 – 422, změnil rozsudek Krajského v Brně ze dne 15. března 2018, č. j. (17) 7 Cm 49/2011 – 326, tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 Kč s příslušenstvím zamítnul (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II až V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť odvolací soud se odchýlil podle jejího názoru při řešení otázky procesního práva od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to na vyřešení otázky, zda žalobkyně do koncentrace řízení vylíčila všechny skutečnosti a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, z kterých odvozuje oprávněnost svého žalobního nároku. Nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že již na základě písemné elektronické komunikace mezi účastníky řízení nebyla dosažena dohoda o nekonkurenci vč. ujednání o smluvní pokutě. Tento závěr je v...