Tdo nº 4 Tdo 616/2019 of Senát 4, May 28, 2019

• Resolution Date: May 28, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tdo 616/2019-249

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2019 o dovolání obviněného M. D., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 4 To 264/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 62/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 2 T 62/2018, byl obviněný M. D. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný se tohoto trestného činu dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„dne 22. března 2017 v Ústí nad Labem, na Lidickém náměstí, na Odboru vnitřní kontroly KŘP Ústeckého kraje, okres Ústí nad Labem, při svém výslechu podle § 175 odstavec 4 zákona č. 500/2004 Sb. uvedl nepravdivě, že policisté M. O. ČOZ XY, R. P. ČOZ XY, P. Č. ČOZ XY a P. P. ČOZ XY jej po jeho zadržení dne 16. 3. 2017 ve 23:10 hodin v budově územního odboru Teplice fyzicky napadli tak, že jej mlátili rukama, kopali do něj a to do celého těla a hlavy, povalili jej na zem a zde jej opět kopali, čímž mu měli způsobit zranění pravého ramene a pravé ruky, které jej omezovalo v běžném způsobu života po přesně neuvedenou dobu“.

Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.

Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 2 T 62/2018, podali obviněný i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že je usnesením ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 4 To 264/2018, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, tzn. namítal, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v dovolání uvedl, že se neztotožňuje se závěry obou soudů nižších stupňů, že by skutečnostmi, které sdělil při svém výslechu na odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 22. 3. 2017, naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho názoru oba soudy chybně vyhodnotily použitelnost důkazu „Zápis o výslechu podle § 175 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. ze dne 22. března 2017“ jako důkazu získaného v souladu se zákonem. Obviněný namítal, že nebyl před učiněním výslechu na odboru vnitřní kontroly poučen v souladu se zákonem, resp. správním řádem, a to konkrétně s ustanovením § 55 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“). Z toho důvodu shledal, že se jedná o procesně neupotřebitelný důkaz, přestože byl v řízení důkazem stěžejním.

Pro případ, že by však Nejvyšší soud tento důkaz posoudil jako důkaz přípustný, obviněný dále namítal, že i tak oba soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily obsah tohoto důkazu z pohledu naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti citoval zákonné znění tohoto trestného činu a zabýval se blíže znakem „jiného lživě obvinit“. Na základě učiněného výkladu tohoto znaku uvedl, že způsob, jakým popsal při výslechu své jednání, které nikterak nezkresloval a neopomíjel, a rovněž jednání blíže neidentifikovatelných policistů nijak nesvědčí o tom, že by se měl dopustit předmětného trestného činu. Oběma soudům vytkl, že zcela opomněly skutečnost, že při svém výslechu na odboru vnitřní kontroly žádným způsobem neidentifikoval zakročující policisty, a to ani jejich počtem. Již z této skutečnosti proto podle jeho názoru vyplývá nenaplnění jednoho ze znaků předmětného trestného činu, a to „jiného lživě obvinit“, neboť označení jiné osoby musí být natolik individualizováno, aby bylo možné tuto bez pochyby identifikovat, což v jeho případě splněno nebylo. Stran dalších skutečností, jež při svém výslechu sdělil, uvedl, že je popsal tak, jak je vnímal svými smysly. V dovolání vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením, že svým jednáním křivě obvinil jmenovitě uvedené policisty, když s ohledem na jeho postavení při incidentu byl ve vztahu k policistům postaven zády, a tudíž na ně neviděl, následně byl ohnutý hlavou k zemi, což mu rovněž znemožnilo výhled na policisty, jak je zcela zřetelné z kamerového záznamu, a nebyl tedy vůbec schopen policisty identifikovat. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že plně postačovalo jejich označení jako policistů. Dále namítal, že při výslechu ani neuvedl počet a intenzitu kopů a úderů a ani neuvedl jakékoliv obvinění, ba ani podezření ze spáchání trestného činu ze strany neidentifikovatelných policistů. Závěrem odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1747/2016, neboť právní závěry v něm obsažené podle něj dopadají na jeho případ.

S ohledem na vše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil napadené usnesení a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, jakož i dovolání obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám. K námitce stran procesní nepoužitelnosti důkazu „Zápis o výslechu podle § 175 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. ze dne 22. března 2017“ uvedl, že směřuje výlučně do procesní oblasti a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Nadto však konstatoval, že o nezákonném, resp. nepřípustném důkazu lze hovořit jen v případě, že by takový důkaz byl vadně opatřen v rámci trestního řízení, a to orgány v něm působícími v rozporu s jejich povinnostmi stanovenými zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 103/2018). Následně uvedl, že při opatření stížnostního spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, odboru vnitřní kontroly KŘP, ve kterém se předmětný zápis nachází, nepochybně ani k žádnému vadnému, resp. protiprávnímu postupu nedošlo. O nezákonném důkazu nelze hovořit v případě listinného důkazu – zápisu o průběhu úkonu ve správním řízení, resp. v řízení o stížnosti podle § 175 správního řádu, i kdyby při jeho provádění bylo nějaké ustanovení správního řádu porušeno. Ustanovení § 175 odst. 4 správního řádu ovšem neukládá, aby byl stěžovatel při výslechu poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Obviněným citované ustanovení § 55 odst. 5 správního řádu se týká výslechu svědka ve správním řízení a na úkon podle § 175 odst. 4 správního řádu...