Cdo nº 23 Cdo 1558/2019 of Senát 23, May 29, 2019

• Resolution Date: May 29, 2019
• Issuing Organization: Senát 23

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

23 Cdo 1558/2019-270

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Brother & Duck International s. r. o. se sídlem v Praze 7, Na výšinách 889/14, PSČ 170 OO, IČO 2723O589, zastoupené JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Italská 753/27, PSČ 120 00, proti žalovanému S. Š., bytem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem Bořetín 73, PSČ 394 70, o zaplacení 112 588 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1037/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2018, č. j. 4 Cmo 45/2018 – 238, t a k t o :

1. Dovolání žalobkyně se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění :

(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)

Vrchního soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2018, č. j. 4 Cmo 45/2018 – 238, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cm 1037/2014 – 212, v rozsahu 12 588 Kč s příslušenstvím; v rozsahu 100 000 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem I) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se podle jejího názoru při řešení otázek procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011, ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/1999; rovněž od nálezů Ústavního soudu IV. ÚS 275/1998 ze dne 29. května 2000, IV. ÚS 57/2004, ze dne 12. října 2004, I. ÚS 3725/2010 ze dne 3. srpna 2011, II. ÚS 1180/2014 ze dne 17. února 2015...