Tdo nº 8 Tdo 414/2019 of Senát 8, June 12, 2019

• Resolution Date: June 12, 2019
• Issuing Organization: Senát 8

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

8 Tdo 414/2019-1353

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 4 Tmo 20/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 1/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Dosavadní průběh řízení

   1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudem pro mládež, ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 49 Tm 1 /2018, byl obviněný J. H. uznán vinným pomocí ke zločinu obecného ohrožení podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 272 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu (trestním opatření) spoluobviněných J. B. a mladistvého AAAAA (pseudonym) a podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

   2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. B., J. H. i mladistvý AAAAA odvolání. Obvinění J. B. a J. H. brojili proti správnosti výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům, mladistvý AAAAA napadl výrok o uloženém trestním opatření. Odvolání v neprospěch obviněného J. H. směřující proti výroku o trestu podal i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 4 Tmo 20/2018, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného mladistvého AAAAA napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného mladistvého částečně zrušil, a to ve výroku o trestním opatření. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o uložení trestního opatření tomuto obviněnému mladistvému (dále jen „mladistvý“). V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání státního zástupce a obviněných J. B. a J. H. zamítnuta.

   3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spáchali obviněný J. B. zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, mladistvý AAAAA provinění obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a J. H. pomoc ke zločinu obecného ohrožení podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku tím, že poté, co obviněný J. B. v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 22. 7. 2017, pojal úmysl zapálit historický dřevěný kostel Božího těla v XY, nejprve přes sociální sítě oslovil obviněného J. H. a dohodl se s ním, že mu jmenovaný dne 1. 8. 2017 bude k dispozici jako řidič se svým osobním motorovým vozidlem, aniž by mu sdělil své úmysly, načež v přesně nezjištěné době seznámil se svým plánem uskutečnit žhářský útok mladistvého AAAAA, se kterým se pak domluvil, že zapálení kostela provedou společně,

   kdy takto se obvinění J. B., mladistvý AAAAA a J. H. dne 1. 8. 2017 ve večerních hodinách sešli v restauraci C. ve XY, odkud společně odjeli vozidlem tovární značky Peugeot 206, RZ XY, které řídil J. H., k HM Tesco na ulici XY ve XY, kde J. H. na základě společné dohody zakoupil mimo jiné 3 ks trychtýřů za účelem usnadnění natankování benzínu do předem připravených PET lahví, které zajistili J. B. a mladistvý AAAAA, načež se společně vozidlem J. H. v době kolem 22:39 hodin přemístili k čerpací stanici pohonných hmot ÖMV na ulici XY ve XY, kde mladistvý AAAAA do čtyř PET lahví natankoval celkem 6.47 l benzínu Natural 95, který uhradil dílem ze svých, dílem z finančních prostředků, které mu za tím účelem poskytl J. B., kdy nejpozději poté J. B. sdělil J. H., že pojedou do obce XY u XY, přičemž jej seznámil také se záměrem zapálit místní dřevěný kostel, přičemž J. H. je pak odvezl ke kostelu Božího těla v XY a tímto fakticky umožnil vlastní realizaci žhářského útoku, kdy následně v době kolem 24:00 hodin podle předchozí dohody vystoupil z vozidla mladistvého AAAAA a přenesl k východní obvodové stěně kostela čtyři PET lahve naplněné benzínem, tři z nich položil ke stěně kostela, polil je benzínem ze čtvrté láhve a poté za pomoci svého plynového zapalovače zapálil tuto čtvrtou láhev a pohodil ji k ostatním a ty vzplály, což bezprostředně vedlo ke vzniku požáru kostela, načež poté se vrátil do vozidla a všichni tři společně opět z místa odjeli, aniž by učinili cokoli k zamezení šíření požáru či k minimalizaci škod,

   kdy tímto jednáním, v jehož důsledku došlo i přes hasební zásah hasičů Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje k totálnímu shoření kostela, způsobili celkovou škodu ve výši nejméně 20 479 399 Kč, která je blíže konkretizována ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

2. Dovolání a vyjádření k němu

   4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 4 Tmo 20/2018, podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a vytkl také existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

   5. Obviněný předně označil za nesprávný závěr o zavinění, konkrétně o tom, že věděl o záměru spoluobviněných zapálit kostel a že jim v úmyslu nepřímém pomohl tento záměr realizovat. Polemizoval se skutkovým zjištěním, kdy se měl dozvědět o záměru spoluobviněných zapálit předmětný kostel. Uváděl, že nejdříve nevěděl, co další dva obvinění zamýšleli, a následně, když se v autě tito dva obvinění bavili o zapálení kostela, tak jim nevěřil. Podle dovolatele však soudy nižších stupňů nezvážily to, že uvedl, že se rozhovoru svých spoluobviněných o zapálení kostela smál a nebral je vážně. Připomněl, že o záměru spoluobviněných se dozvěděl až ve voze těsně předtím, než mu byl sdělen cíl. Jako důvod nákupu benzinu uvedl svou představu o tom, že jej spoluobvinění potřebovali do sekačky či jiného vozidla. Z hlediska závěru o úmyslu je podle jeho názoru rovněž podstatné, že spáchání trestného činu oznámil policejnímu orgánu, přičemž jako chybu soudu nalézacímu vytýká, že tuto skutečnost nebral v úvahu při formulaci právního závěru o formě zavinění obviněného. Měl za to, že základní skutkové zjištění, podle něhož věděl o záměru obou dalších obviněných a k jeho realizaci jim pomohl tím, že je odvezl na místo činu, je postaveno na velmi vratkých argumentech. Dovolatel opakovaně připomínal, že se odvolací soud nevypořádal s jeho poukazem na subjektivní hodnocení všech stávajících informací, zejména pokud jde o to, co mu sdělil spoluobviněný J. B., apod. V tomto smyslu připomněl, jakým způsobem jej hodnotil znalec z oboru psychologie. Žádný ze soudů však nekonfrontoval znalecké závěry s námitkou dovolatele, že informace signalizující možnost spáchání trestného činu nebral vážně, ani se k ní jinak nevyjadřoval a nehodnotil ji. Podle obviněného se za stávající důkazní situace měla aplikovat zásada in dubio pro reo. Nezpochybňoval, že nákup hořlavých látek měl být v daném kontextu znepokojivý a signalizovat nebezpečí, přičemž obviněný měl ukončit s danými osobami jakoukoliv součinnost, avšak pro rozhodnutí ve věci není důležité, jak se měl obviněný z opatrnosti chovat, ale zda měl v úmyslu svým spoluobviněným pomoci realizovat jejich záměr. Nalézací soud vycházel rovněž z komunikace obviněného J. H. a J. B. na sociálních sítích, přičemž podle obviněného měl soud při interpretaci této konverzace brát v úvahu i emotikony, které byly součástí konverzace a které vyjadřovaly emocionální stav, a tedy to, co chtěl odesílatel zprávy podat a jak ji vnímal. Podle obviněného je z textu a emotikonů uvedených zpráv naprosto patrné, že tato komunikace byla ze strany obviněného vedena s nadsázkou a zjevně nevážně. Soudy nižších stupňů se tedy měly podle jeho názoru takto vedenou konverzací včetně emotikonů zabývat, přičemž pouhé dílčí vnímání této komunikace způsobuje extrémní rozpor mezi důkazy a jejich hodnocením. Hodnocení důkazů tak bylo provedeno v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. Rovněž upozornil na to, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami obviněného, reagoval na ně pouze teoreticky. Obviněný dále kladl otázku, zda lze za úmyslné jednání považovat takové jednání, při němž jednající spíše intuitivně dovozuje možnou ilegálnost toho, čeho by se měl zúčastnit. Na závěr pouze poznamenal, že nechtěl páchat žádnou trestnou činnost a zapalovat kostel, pouze nebral vážně svého kamaráda, přičemž za takovou chybu se zdá trest odnětí svobody v trvání osmi let hrubě nepřiměřený.

   6. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě.

   7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného nejprve rekapituloval obsah dovolání obviněného a připomněl důvody, pro které lze dovolání podat podle § 265b odst. 1 písm. g) tr...