Tdo nº 4 Tdo 411/2019 of Senát 4, April 30, 2019

• Resolution Date: April 30, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tdo 411/2019-2545

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání obviněného L. Č., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018 sp. zn. 9 To 11/2018 v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 4/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Č. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. 48 T 4/2017, v trestní věci obviněných L. Č., K. Ch. a právnické osoby společnosti K.-M., IČ: XY, byl obviněný L. Č. uznán vinným pokusem „zločinu“ podvodu podle § 21 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsané v bodě ad I. výroku o vině a přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodě ad II. výroku o vině. Za to a dále za trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 2 T 2/2015, byl tento obviněný podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu pěti let. Výrokem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu ze shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 2 T 2/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo rovněž o vině a trestu ohledně spoluobviněného K. Ch. a právnické osoby K.-M.,

Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný L. Č. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání. Obviněný je zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku. Státní zástupce pak v neprospěch obviněného Č. napadl výrok o trestu, ve prospěch obviněné společnosti K.-M., výrok o vině pod bodem ad II. z rozsudku soudu prvního stupně a v její neprospěch výrok o trestu.

Vrchní soud v Praze o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 6. 6. 2018 sp. zn. 9 To 11/2018, jímž nejprve z podnětu obou odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného L. Č. a z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. též ohledně společnosti K.-M. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak výrokem pod bodem I. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného Č. i společnost K.-M., uznal vinným přípravou zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, u obviněné právnické osoby za použití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., na skutkovém základě, že:

„ poté, co L. Č. jako jednatel společnosti K.-M., IČ: XY (dále jen KR) na základě pouhých ústních jednání s pracovníky České pošty, s. p., (dále jen ČP) v říjnu roku 2010 již nakoupil zboží v hodnotě 15,65 mil. Kč, které mělo sloužit jako výhry ke stíracím dárkovým poukazům, které by ČP na svých pobočkách prodávala, a aniž by si poté, kdy byl na to v dubnu 2011 pracovníky ČP upozorněn, opatřil povolení Ministerstva financí ČR k provozování navrhované akce ve smyslu § 2 písm. d) zák. č. 202/1990 Sb., o loteriích a podobných hrách, které neopatřil ani později a ČP nedoložil, a proto ani nemohl dosáhnout uzavření smlouvy mezi KR a ČP na zamýšlený projekt, jejímž předmětem měl být závazek společnosti KR zajistit od 1. 12. 2010 po dobu 2 let pro ČR vytvoření a výrobu dohodnutých dárkových poukazů - výherních kupónů, výrobu souvisejících oděvů, oděvních doplňků, obuvi a povlečení, a závazek ČP poskytnout distribuční kanál v podobě svých poboček v celé České republice se sjednanou dělbou odměny, ve snaze dosáhnout od ČP náhrady škody se nejprve snažil v době od 16. 1. 2015 pracovníky ČP L. P. a právničku ČP Mgr. A. Novotnou přesvědčit, že ČP se společností KR dne 2. 10. 2010 takovou smlouvu uzavřela, přičemž výši škody, jejíž náhradu požadoval, uváděl prostřednictvím svého právního zástupce napřed v částce 20.600.088 Kč, poté v částce 27.287.000 Kč uváděné v dohodě o narovnání a poté v příloze předžalobní výzvy, později ve výši 22.678.654 Kč uváděné v žalobě o náhradu škody podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen OS) dne 20. 4. 2015, v rámci této své snahy kontaktoval 9. 2. 2015 P. P. z MV ČR, kterému úmyslně nepravdivě tvrdil, že J. F. - ředitel sekce pro regionální obchod ČP - přiznal pochybení ČP, dne 9. 3. 2015 prakticky totéž uvedl právničce ČP Mgr. Anně Novotné v e-mailu, v němž oproti pravdě tvrdil, že disponuje e-maily, v nichž zaměstnanci ČP jasně přiznávají svoji vinu, přičemž na podporu požadované výše údajně způsobené škody a dalších svých lživých tvrzení vytvořil nejpozději do 9. 3. 2015 fiktivní dokumenty, které jsou zmiňovány jak v e-mailu pro Mgr. A. Novotnou, tak i v příloze nástinu civilní žaloby, která byla ČP zaslána dne 10. 3. 2015, tedy e-mailovou zprávu s datem 8. 6. 2011 a časem odeslání ve 12.44 hodin, kterou mu měl zaslat J. F. na e-mail XY, , v němž se uvádí, že J. F. uznal pochybení ze strany ČP, a dále fiktivní fakturu č. 5402010 s datem vystavení dne 22. 11. 2010 společností W.-E., kterou vytvořil a opatřil podpisem T. H., která má potvrzovat, že W.-E., (dále jen WR-E, jejímž byl obžalovaný rovněž jednatelem) fakturovala společnosti KR částku 1.800.000 Kč za návrh grafiky, letáků a poukazů, tisk a tiskové podklady, splatnou 29. 11. 2010 na bankovní účet číslo XY, ačkoli věděl, že žádné takové plnění společnost KR na účet spol. WR-E nezaslala, a navíc ve všech těchto výzvách k dohodě o náhradu škody, stejně jako v žalobě podané u OS pro Prahu 1 o náhradu škody 22.678.654 Kč, ke které tyto doklady přiložil, úmyslně zamlčel, že za zboží, za něž požaduje náhradu škody, již mu zaplatila společnost Agentura Alfa CZ částku celkem 3.500.000 Kč, neboť podstatnou část zboží v deklarované hodnotě 12.160.670,40 Kč, které začalo po několikaletém skladování postupně podléhat znehodnocení, převedl jménem společnosti KR dne 10. 1. 2012 na společnost P.M., (dále jen PM, jejímž byl rovněž jednatelem) a jménem PM dal toto zboží dne 22. 2. 2012 do zástavy společnosti Agentura Alfa CZ, s. r. o., k zajištění půjčky 3.500.000 Kč, kterou společnost PM nesplatila, a proto vlastnictví k tomuto zboží přešlo s vědomím L. Č. dne 11. 6. 2012 na společnost Agentura Alfa CZ, s. r. o., přičemž částku 2.000.000 Kč převzal obžalovaný Č. v hotovosti a zbývajících 1.500.000 Kč bylo dvěma platbami převedeno jednatelkou společnosti Agentura Alfa CZ, s. r. o., na účet spol. PM, tedy věděl, že přinejmenším požadavek na náhradu škody ve všech shora uvedených výzvách (shodně jako v žalobě podané u OS pro Prahu 1) je v částkách 1.800.000 Kč a 3.500.000 Kč, tj. v celkové částce 5.300.000 Kč neoprávněný a odporuje skutečnosti, a po podání žaloby svůj spor s poštou medializoval a dne 22. 6. 2015 ve snaze dosáhnout i po podání civilní žaloby mimosoudní dohody o náhradu škody s ČP na podporu svých požadavků poslal výše uvedené fiktivní dokumenty, včetně zfalšovaných „Prohlášení svědka“ M. S. a J. Š. i generálnímu řediteli ČP M. E., a ČP navzdory tvrzení obžalovaného o údajném uzavření smlouvy a existenci důkazů, které mají potvrzovat pochybení pracovníků ČP a tedy oprávněnost požadavků obžalovaného na náhradu škody, i přes medializaci...