Tdo nº 5 Tdo 1045/2018 of Senát 5, March 27, 2019

• Resolution Date: March 27, 2019
• Issuing Organization: Senát 5

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

5 Tdo 1045/2018-101

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. T., nar. XY v XY, Slovenská republika, státní občan České republiky, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 11 To 90/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 7/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

O d ů v o d n ě n í

1. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

   1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 20 T 7/2014, byl obviněný J. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za který mu soud podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve výkonném orgánu obce v oblasti samostatné působnosti na dobu pěti roků. Krajský soud zároveň rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti obviněného nahradit poškozenému statutárnímu městu XY, IČ XY, škodu ve výši 12 532 650,79 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody soud odkázal poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. řádu.

   2. Krajský soud v Českých Budějovicích po provedeném hlavním líčení dospěl ke skutkovým závěrům, které vyjádřil v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku o vině tak, že jako primátor statutárního města XY v postavení úřední osoby podle § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dne 15. 6. 2010 v XY, XY za statutární město XY neoprávněně uzavřel dodatek č. 2 s obchodní společností Bit Servis, s. r. o., v úmyslu opatřit této obchodní společnosti neoprávněný prospěch imateriální povahy spočívající v přidělení nadlimitní zakázky ve výši 37 213 726 Kč bez řádného zadávacího řízení a bez pověření rady města a tím překročil svou pravomoc danou mu ustanovením § 103 odst. 4 zákona o obcích, zároveň porušil ustanovení § 6 zákona o veřejných zakázkách, v rozporu s článkem 8 odst. 1 tehdy platné směrnice Rady města XY č. 9/2008, o postupu při zadávání veřejných zakázek, podepsal jménem statutárního města XY zmíněný dodatek č. 2 bez toho, že by tento postup byl předtím projednán a schválen radou města, která schvaluje vypsání zadávacího řízení u nadlimitních a podlimitních zakázek v objemu nad 2 000 000 Kč, přičemž soudní znalec stanovil obvyklou cenu v místě a čase, za niž by se dalo pořídit hardwarové zařízení, softwarové vybavení a související služby na částku 24 681 075,21 Kč, obviněný tedy podle krajského soudu přidělením zakázky přímo obchodní společnosti Bit Servis, s. r. o., způsobil na majetku statutárního města XY škodu nejméně ve výši 12 532 650,79 Kč.

   3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. T. odvolání a v jeho neprospěch také státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 11 To 90/2016. K odvolání obviněného J. T. zrušil rozsudek krajského soudu v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného J. T. zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu soud odkázal poškozené statutární město XY s celým jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně vrchní soud zamítl odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni (vrchní soud v zamítavém výroku nesprávně uvedl Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích) jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu.

   4. Skutek, pro nějž byl obviněný obžaloby zproštěn, spočíval stručně uvedeno v tom, že jako primátor statutárního města XY v postavení úřední osoby podle § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dne 15. 6. 2010 v XY za statutární město XY neoprávněně uzavřel dodatek č. 2 ke smlouvě o dodávce počítačového hardwarového zařízení, softwarového vybavení a o poskytnutí souvisejících služeb (dále jen „dodatek č. 2“) s obchodní společností Bit Servis, s. r. o., IČ 45793972, (dále jen „Bit Servis“) v úmyslu opatřit této obchodní společnosti neoprávněný prospěch imateriální povahy spočívající v přidělení nadlimitní zakázky ve výši 37 213 726 Kč bez řádného zadávacího řízení a bez pověření rady města a tím překročil svou pravomoc danou mu ustanovením § 103 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), zároveň porušil ustanovení § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen „ZVZ“, resp. „zákon o veřejných zakázkách“), který byl s účinností od 1. 10. 2016 nahrazen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v rozporu s článkem 8 odst. 1 tehdy platné směrnice Rady města XY č. 9/2008, o postupu při zadávání veřejných zakázek, podepsal jménem statutárního města XY zmíněný dodatek č. 2 bez toho, že by tento postup byl předtím projednán a schválen radou města, která schvaluje vypsání zadávacího řízení u nadlimitních a podlimitních zakázek v objemu nad 2 000 000 Kč, přičemž soudní znalec v přípravném řízení stanovil obvyklou cenu v místě a čase, za niž by se dalo pořídit hardwarové zařízení, softwarové vybavení a související služby na částku 28 436 764 Kč, obviněný tedy přidělením zakázky přímo obchodní společnosti Bit Servis, s. r. o., způsobil na majetku statutárního města XY škodu nejméně ve výši 8 776 962 Kč.

2. Dovolání nejvyššího státního zástupce

   5. Nejvyšší státní zástupce (dále též jako „dovolatel“) podal dne 24. 8. 2018 proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, a to v neprospěch obviněného J. T., které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

   6. Dovolatel nejprve připomněl dosavadní průběh trestního řízení, neboť v této trestní věci se jedná již o jeho druhé dovolání v neprospěch obviněného J. T. Stručně interpretoval obsah jak odůvodnění předcházejícího rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu o zproštění obviněného obžaloby, tak i odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, který v novém veřejném zasedání znovu zrušil odsuzující rozsudek krajského soudu a obviněného zprostil obžaloby. Konstatoval, že soud druhého stupně se nedržel pokynů dovolacího soudu a nezabýval se jednotlivými znaky objektivní stránky trestných činů maření úkolu úřední osoby z nedbalosti a porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, pouze na základě povrchního hodnocení vyloučil nedbalostní zavinění a více se k dalším znakům nevyjadřoval. Se závěry odvolacího soudu, pokud podle něj v jednání obviněného scházelo naplnění subjektivní stránky uvedených trestných činů, se však dovolatel neztotožnil a vyložil, z jakých důvodů spatřoval v posuzovaném jednání obviněného nedbalostní zavinění, ale i ostatní znaky skutkových podstat trestných činů podle § 330 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a § 221 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.

   7. Z hlediska skutkové podstaty přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti považoval dovolatel za zásadní správně vymezit formu nedbalostního zavinění. Zmínil obecný výklad s důrazem na určení, o jakou formu nedbalosti se jedná, a na míru opatrnosti, jež je vymezena objektivním i subjektivním hlediskem. Za významnou v této souvislosti označil skutečnost, že obviněný J. T. se žalovaného skutku dopustil v postavení úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a nepochybně si byl vědom svých povinností a obsahu pravomocí svěřených mu zákonem o obcích. Připomněl přitom, že obviněný působil v různých orgánech města již od roku 1998, musel dobře znát nejen své povinnosti vyplývající z právních předpisů, ale také z interních směrnic včetně směrnice č. 9/2008, podle níž rada města schvaluje veškeré nadlimitní a podlimitní zakázky v hodnotě nad 2 mil. Kč, což zjevně v tomto posuzovaném případě dodrženo nebylo, ačkoli to bylo jednoznačně patrno ze spisové obálky. Upozornil také na dosavadní praxi města, kdy při uzavírání jednotlivých smluv a také jejich dodatků se postupovalo tak, že byly vždy nejprve projednány radou města, která následně pověřila primátora jejich podpisem, což potvrdili svědci F. J., M. T., a R. V. Týkalo se to i předcházejících smluv a dodatků s dodavatelem Bit Servis, s. r. o., a toho všeho si obviněný musel být vědom, protože v té době byl zastupitelem města, resp. později náměstkem primátora. Zjištěné skutkové okolnosti tedy podle názoru dovolatele svědčí přinejmenším pro závěr o naplnění nedbalosti nevědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, obviněný měl a mohl vědět, že porušuje...