Tvo nº 11 Tvo 7/2019 of Senát 11, March 26, 2019

• Resolution Date: March 26, 2019
• Issuing Organization: Senát 11

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

11 Tvo 7/2019-23USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 stížnost podanou vyžádaným H.-L. Ch., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 14 To 160/2018, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost vyžádaného H.-L. Ch. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 14 To 160/2018, podle § 71a tr. ř., a § 94 odst. 2 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“), tak, že se žádost vyžádaného H.-L. Ch. (dále jen „vyžádaného“) o propuštění z předběžné vazby zamítá, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá písemný slib vyžádaného, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se nad vyžádaným nestanoví dohled probačního úředníka, podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 88h tr. ř. se vyžádanému neukládá předběžné opatření v podobě zákazu vycestování do zahraničí a podle § 73a odst. 2 písm. b) tr. ř. se nepřijímá nabídka peněžité záruky.

2. Proti tomuto usnesení podal vyžádaný stížnost, v níž uvedl, že rozhodnutí vrchního soudu je postaveno pouze na obavách z jeho útěku v případě propuštění z předběžné vazby na svobodu. V prvé řadě poukázal, že podle nálezů Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2121/10, ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 635/15, ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 1301/17), skutečnost, že se měl podle žádosti Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) dopustit závažné trestné činnosti (vyžádaný popírá, že by se dopustil jakékoli trestné činnosti), za kterou mu má hrozit uložení trestu odnětí svobody až na doživotí, a že není v České republice jakkoli vázán, a že nechce být vydán do ČLR, nezakládá důvodnost k pokračujícímu omezení jeho osobní svobody. Za zesilující důvod pro další trvání předběžné vazby nelze považovat ani nepravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze o přípustnosti jeho vydání do ČLR. K tomu vyžádaný poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 635/16, s odkazem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 4. 2005 ve věci Rokhlina proti Rusku, stížnost č. 54071/00 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2208/13, I. ÚS 2665/13 a I. ÚS 1801/14). V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1801/14, pak Ústavní soud zdůrazňuje, že předběžná vazba není opatřením, které by bylo vždy nezbytné (a tudíž přiměřené ve vztahu k zásahu do osobní svobody) k provedení extradičního řízení, takovým opatřením je až vydávací vazba, následující po rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Má tedy za to, že zákonné důvody k pokračujícímu omezení osobní svobody předběžnou vazbou dány nejsou, neboť předběžnou vazbu lze nahradit jím navrhovanými opatřeními, především přijetím peněžité záruky a omezeními vyžádaného spočívající v zákazu vycestování a odevzdání cestovního pasu, aby byla rozptýlena obava z jeho útěku.

3. Dále namítl, že extradiční řízení probíhá od okamžiku jeho omezení na svobodě dne 12. 1. 2018 značně nestandardním způsobem, neboť i přes opakované žádosti českých orgánů činných v trestním řízení, nebyly dosud ze strany ČLR dodány jakékoliv podklady a důkazy prokazující, že se dopustil trestného činu podle žádosti o vydání. V této souvislosti poukázal zejména na žádost Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018 o doplňující informace v řízení o vydání k trestnímu stíhání do ČLR z níž vyplývá, že vrchní soud nepovažuje aktuálně poskytnuté záruky a ujištění ze strany ČLR za dostačující, resp. souladné s mezinárodními úmluvami, když mj. žádá, aby ČLR dodala informace o obsahu dalších důkazů, které byly k objasnění důvodnosti trestního stíhání provedeny. Vrchním soudem byla též nedostatečně přezkoumána obsahová a formální stránka extradičních materiálů, když z těchto nevyplývají skutečnosti, ze kterých by bylo možné s vysokou mírou podezření dovodit jeho účast na uváděné trestné činnosti. Jsou to přitom extradiční materiály, které se staly podkladem pro vzetí jeho osoby do předběžné vazby a její další trvání. Do dnešního dne nebylo ani doloženo, že se vůbec trestný čin podle žádosti o vydání stal. Z podkladů dodaných ČLR je evidentní, že nedisponuje jediným důkazem jakoukoli jeho trestnou činnost prokazující, ani z nich nevyplývá, jak konkrétně se na této v rámci organizované skupiny měl podílet, zda osoby uvedené v žádosti o vydání jako poškozené jimi opravdu jsou a že jim byla způsobena v žádosti o vydání tvrzená majetková újma. Absence jednoznačného vymezení skutku, který nebyl ani dodatečně ze strany vyžadujícího státu konkretizován, je přitom zcela zásadní pro jeho subsumování pod správnou právní kvalifikaci a stanovení předpokládané výše hrozícího trestu. Rovněž jeho účast na tvrzeném páchání trestné činnosti organizovanou skupinou je do dnešního dne dovozována pouze jeho fyzickou přítomností v nemovitosti v ul. K. S., v P., aniž došlo k doplnění a konkretizování jeho podílu na činnosti skupiny, když ani telefonní přístroje se SIM kartami, ze kterých měly probíhat telefonáty, a na které byl proto policií České republiky nasazen odposlech, nebyly v průběhu domovní prohlídky v předmětné nemovitosti při jeho zadržení dne 12. 1. 2018 nalezeny a zajištěny. Zaslané dokumenty nemají ani obvyklé náležitosti úředních dokumentů, aby mohly mít povahu...