Tdo nº 4 Tdo 113/2019 of Senát 4, March 27, 2019

• Resolution Date: March 27, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tdo 113/2019-116

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovoláních obviněných J. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a B. P., nar. XY ve XY, trvale XY stíhaní jako uprchlí podle § 302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2018 č. j. 6 To 36/2018-5851 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. D. a B. P. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. 1. 2018 č. j. 68 T 1/2014-5506 byli obvinění J. D. a B. P. uznáni vinnými třemi trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., za jednání popsaná v bodech ad 1) a 2), ad 3) a ad 4) – 5) výroku o vině, a trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., za jednání popsané v bodě ad 6) výroku o vině. Za to byli oba obvinění podle § 241 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jejichž výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jim soud uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené L. N., nar. XY, bytem XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 60.000 Kč. Poškozené P. A., L. Ch. a K. B. byly podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Součástí rozsudku byl rovněž výrok podle § 226 písm. a) tr. ř., jímž byli oba obvinění zproštěni obžaloby pro skutky, jichž se měli dopustit vůči poškozeným P. C., nyní K. a M. T., nyní S. L., a v nichž byl spatřován trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., a dále výrok podle § 226 písm. c) tr. ř., jímž byl obviněný J. D. zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl spáchat trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na poškozené P. C., nyní K. Ta byla v uvedené souvislosti výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení.

Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání jednak obhájci obviněných, proti nimž bylo vedeno řízení jako proti uprchlým podle § 302 a násl. tr. ř., dále státní zástupce, který svůj řádný opravný prostředek zaměřil v neprospěch obviněných do výroků o vině, trestu, náhradě škody i nemajetkové újmy a rovněž do celé zprošťující části rozsudku, včetně rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, a konečně poškozená P. K., dříve C., která brojila proti výroku, jímž byla v rámci zprošťující části rozsudku odkázána s uplatněnými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení.

Vrchní soud v Olomouci o těchto opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 11. 10. 2018 č. j. 6 To 36/2018-5851 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce, obhájce obviněné B. P. a obhájce obviněného J. D. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak oba obviněné nově uznal vinnými trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., jako spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr. zák., na skutkovém základě, že „ve Zlíně, v přesně nezjištěný den na jaře roku 2007, zprostředkovala nezjištěná lektorka esoterické školy XY setkání poškozené L. N., nar. XY, a obžalované B. P., kam poškozená přijela autobusem za účelem podstoupení léčebné metody „odháčkování“, která jí byla popsána jako blíže nespecifikovaný tantrický obřad, který provede obžalovaný J. D., když obžalovaná B. P. očekávala poškozenou L. N. na nádraží a autem ji dovezla do rodinného domku ve Zlíně, na ulici XY, kde si poškozená v jedné z místností na základě pokynů obžalované B. P. lehla oblečená pouze ve spodních kalhotkách na postel, přičemž ji obžalovaná B. P. instruovala k dýchání do břicha a uvolňování svalů pánevního dna, vše se zavřenýma očima, kdy takto poškozená očekávala příchod obžalovaného J. D., obžalovaná B. P. ležela vedle poškozené a držela ji za ruku, za této situace k ní přistoupil obžalovaný J. D., svlékl poškozené kalhotky a silou se jí snažil odtáhnout nohy od sebe se slovy, že se musí uvolnit, což opakoval se stále větším důrazem, a přesto, že poškozená nerespektovala jeho pokyny, vnikl obžalovaný J. D. penisem do pochvy poškozené, která, když si s jistotou uvědomila, že jde o prostou soulož, nikoli o léčebnou metodu, se začala bránit, odstrkovala ho koleny, a to tak, že tiskla silou kolena k sobě se slovním vyjádřením „Dost!“, ale obžalovaný J. D. ve svém jednání pokračoval, pokusil se soulož opakovat, přičemž obžalovaná P. držela poškozenou za ruku, hladila ji a říkala jí, že se musí uvolnit, dýchat do břicha, obžalovaný D. v souloži pokračoval 5 - 6 minut a poté z místnosti odešel a s ním i obžalovaná B. P., která se po chvíli vrátila a započala s poškozenou provozovat lesbický sex, který poškozená strpěla, přičemž v důsledku jednání obžalovaných propukla u poškozené posttraumatická stresová porucha s flashbacky vyšetřované události, neurotickou dekompenzací u premorbidně stenické osobnosti bez psychopatologie, která podstatně narušuje kvalitu života poškozené v souvislosti s partnerskými vztahy, přičemž poškozená se po 6 letech od vyšetřované události nachází ve fázi povrchní adaptace na trauma“. Za to odvolací soud obviněné B. P. uložil podle § 241 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění účinném od 1. 10. 2017 (dále jen „tr. zákoník“), zařadil do věznice s ostrahou. Obviněný J. D. byl podle § 241 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl rovněž podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Oběma obviněným pak soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost, zaplatit společně a nerozdílně poškozené L. N. na náhradě nemajetkové újmy částku 60.000 Kč (výrok ad I. rozsudku). Odvolání poškozené P. K., dříve C., vrchní soud podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (výrok ad II.). Ve zbývající části byla podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc po zrušení rozsudku vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí (výrok ad III.).

Výrok ad I. rozsudku odvolacího soudu napadli obvinění J. D. a B. P. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Michala Krčmy resp. Mgr. Petra Drapáka následně dovoláními, v nichž shodně uplatnili důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř.

Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřují v tom, že trestní řízení vůči nim bylo vedeno jako proti uprchlým, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Svým pobytem v cizině se totiž nevyhýbali trestnímu stíhání a ani se neskrývali. Jejich aktuální pobyt, kdy se nachází ve „vyhošťovací“ vazbě na Filipínách, byl orgánům činným v trestním řízení, včetně soudů, dobře znám. Dovolatelé mají za to, že pokud jsou v zahraničí omezeni na osobní svobodě a nadto jim nebylo řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení, rozsudek soudu prvního stupně ani předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu či vyrozumění o jeho konání, nelze jim přičítat odpovědnost za neúčast při soudních jednáních v České republice. Ze spisového materiálu pak nevyplývá ani to, že by se jim odvolací soud snažil doručit pravomocný rozsudek ze dne 11. 10. 2018 č. j. 6 To 36/2018-5851. Tato skutečnost podle mínění obhajoby do budoucna vylučuje striktní postup podle § 306a tr. ř., který umožňuje opakování důkazů v nově provedeném řízení pouze v omezeném rozsahu, neboť obvinění by tím fakticky byli významně zkráceni v právu na spravedlivý proces.

V uvedené souvislosti dovolatelé shodně odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2003 sp. zn. 4 Tz 82/2003...