Cdo nº 22 Cdo 4514/2018 of Senát 22, March 13, 2019

• Resolution Date: March 13, 2019
• Issuing Organization: Senát 22

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

22 Cdo 4514/2018-483

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) Z. Ř., narozeného XY, a b) E. Ř., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalovaným 1) J. N., narozenému XY, bytem XY, 2) V. N., narozené XY, bytem XY, 3) L. P., narozenému XY, a 4) E. P., narozené XY, oběma bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Tomášem Novotným, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 91, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 15 C 60/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2018, č. j. 20 Co 159/2017-413, takto:

1. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. 15 C 60/2015-284, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky pozemků parc. č. XY a parc. č. XY ležících v k. ú. XY, zapsaných na LV č. vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY, a tvoří součást jejich společného jmění manželů (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 20 Co 159/2017-413, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 8. 2018, č. j. 20 Co 159/2017-439, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemků parc. č. XY a parc. č. XY dílů b) a d) v k. ú. XY označených takto v geometrickém plánu K. V. č. 356-202/2017 ze dne 21. 2. 2018, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II.–VII.).Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které považují za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé; žalobci tvrdili, že držba měla být započata na základě směnné smlouvy z roku 1934 a završena 1. 1. 1961. Veškeré dokazování a argumentace účastníků proto směřovaly výhradně do doby před rokem 1961. Otázka vydržení k 1. 1. 1992 nebyla po celou dobu řízení nastolena. Odvolacímu soudu vytýkají i další vadné postupy (nepřípustný nátlak při pokusu o smír, nemožnost vyjádřit se při místním ohledání a ke znaleckému posudku, opomenuté důkazu kupní smlouvou z roku 1983…). Žalovaní dále namítají absenci dobré víry žalobců při držbě pozemků. Podle jejich názoru žádná trhová smlouva z roku 1935 či 1939 neexistovala a i kdyby existovala, nebyla vložena do pozemkové knihy, tudíž držba právních předchůdců žalobců nemohla být dána se zřetelem ke všem okolnostem. V postupní smlouvě z roku 1942 pak předmětné pozemky nebyly uvedeny, což vylučuje dobrou víru předchůdců žalobců. Ze smlouvy kupní a darovací ze dne 27. 4. 1981 ani ze smlouvy kupní z roku 1983 registrované dne 3. 12. 1984 pak opět neplyne, že by měly být převáděny předmětné pozemky, proto nemohli být ani žalobci v dobré víře. Vyzdvihují velikost plochy koupeného pozemku ve srovnání s velikostí plochy skutečně drženého pozemku, jejichž poměr je 1 528:410 m2. Od roku 1953 navíc byly předmětné pozemky přikázány do užívání JZD, držba proto nemohla být završena v roce 1961. Sami žalobci pak museli být seznámeni se skutečným stavem, a to už od nabytí pozemků, případně od geometrického měření v roce 1983 či při uzavírání smlouvy s Okresní správou silnic Havlíčkův Brod. Dále se vyjadřují k výpočtu nákladů řízení odvolacím soudem. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.Žalobci se k dovolání nevyjádřili.Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena...