Tdo nº 6 Tdo 103/2019 of Senát 6, March 07, 2019

• Resolution Date: March 07, 2019
• Issuing Organization: Senát 6

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

6 Tdo 103/2019-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného T. C., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 To 277/2018-302, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 16 T 27/2018, takto:

1. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 To 277/2018-302, jemu předcházející usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 7. 2018, č. j. 16 T 27/2018-290, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-východ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 27. 7. 2018, č. j. 16 T 27/2018-290, byl podle § 222 odst. 2 tr. ř. skutek obviněného T. C., v čemž bylo spatřováno spáchání přečinu násilí vůči nadřízenému podle § 381 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a jehož se měl podle jeho skutkových zjištění dopustit tím, že

   dne 10. 5. 2017 kolem 11:00 hodin v kanceláři svého nadřízeného, zástupce vedoucího oddělení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Praha venkov - východ, na adrese Zápská 1795, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, okres Praha - východ, napadl tohoto nadřízeného P. V. v důsledku předchozí slovní rozepře napadl tím, že jej udeřil otevřenou dlaní do zátylku, uchopil a držel ho v tzv. kravatě, kdy se jej pokoušel strhnout na podlahu kanceláře, přičemž bil poškozeného rukou sevřenou v pěst do žeber, následně, poté, kdy byl od poškozeného odtáhnut kolegou V. Š., zaútočil bez zjevného důvodu na poškozeného opětovně, a to tak, že ho chytil do tzv. kravaty, povalil ho na zem a několikrát rukou sevřenou v pěst ho udeřil do oblasti žeber a dále ho kousl do levého předloktí, kdy toto napadení ukončil společný zákrok přítomných kolegů V. Š. a M. L., kteří obviněného svedli na zem a znehybněním mu zabránili v pokračování útoku na poškozeného, který v důsledku jednání obviněného utrpěl oděrku v oblasti nosu, krvácející zranění na hřbetu levé ruky o průměru cca 3 cm, hematomy v oblasti pravé části trupu a hematom v pravé zadní části krku, kdy tato zranění nedosahovala porušení běžných tělesných funkcí poškozeného na dobu delší než jen přechodnou,

   postoupen řediteli Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, neboť jde o skutek, který by mohl být posouzen jako kázeňský přestupek dle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

2. O stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 To 277/2018-302, jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

   II.

   Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti tomuto usnesení podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), a to z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., tedy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.

4. Nejvyšší státní zástupce v návaznosti na naraci dosavadního průběhu řízení uvedl, že okresní soud dospěl k závěru (potvrzenému následně soudem stížnostním), že obviněný se násilného jednání popsaného ve výroku skutečně dopustil, nebyl však prokázán důvod napadení poškozeného předpokládaný v § 381 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jakožto podstatná náležitost skutkové podstaty žalovaného přečinu. S tímto závěrem soudů, že žalovaný skutek není trestným činem a mohlo by se jednat pouze o kázeňský přestupek, se však dovolatel neztotožnil.

5. Připomněl, že ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud druhého stupně, jednoznačně vyplývá, že obviněný poškozeného fyzicky napadl způsobem popsaným ve výroku usnesení Okresního soudu Praha-východ, přičemž dalším atakům z jeho strany bylo zabráněno až opakovaným zákrokem na místě přítomných příslušníků Policie ČR. Na straně druhé nebylo spolehlivě prokázáno, že důvodem fyzického útoku obviněného byl výkon služebních povinností poškozeného jakožto osoby mu nadřízené. Pokud tedy pravděpodobným motivem jednání obviněného byly spíše předchozí vzájemné osobní neshody týkající se mj. soukromých záležitostí, je namístě akceptovat závěr obou soudů, že jednání obviněného nemohlo naplnit znaky skutkové podstaty přečinu násilí vůči nadřízenému podle § 381 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

6. Dovolatel je však toho názoru, že za situace, kdy obviněný jako příslušník Policie ČR v hodnosti nadpraporčíka opakovaně fyzicky napadl poškozeného, který byl v době činu příslušníkem Policie ČR v hodnosti nadporučíka, a byl navíc zařazen ve funkci zástupce vedoucího obvodního oddělení Policie ČR (a tedy byl nadřízeným obviněného), je nesprávným závěr soudů, že zjištěné jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.

7. Nejvyšší státní zástupce má za to, že při absenci neprokázaného motivu jednání obviněného ve smyslu § 381 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku bylo namístě zvažovat, zda jednání obviněného nenaplnilo znaky některého z dalších trestných činů vymezených v hlavě XII., dílu 1 tr. zákoníku, pro které je charakteristické, že se jich může dopustit voják, respektive příslušník bezpečnostních sborů jako speciální subjekt ve smyslu § 114 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Není totiž možno přehlížet, že i násilné jednání vůči nadřízenému, které není vedeno úmyslem působit na výkon jeho vojenských povinností nebo pro výkon jeho vojenských povinností, je zpravidla posuzováno jako projev urážlivý. Proti takovému jednání je pak zákonodárcem poskytována ochrana prostřednictvím trestní odpovědnosti za trestný čin urážky mezi vojáky násilím nebo pohrůžkou násilí podle § 379 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku event., v případě násilí nepatrné intenzity, trestný čin urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

8. Upozornil, že ačkoli státní zástupce v podané stížnosti podrobnější argumentaci v naznačeném směru nepřednesl, s ohledem na revizní princip stížnosti vymezený v § 147 odst. 1 tr. ř. měl soud druhého stupně přihlížet i k těm případným vadám usnesení prvostupňového soudu, které výslovně vytýkány nebyly.

9. Dovolatel se dále věnoval podrobnější argumentaci stran možného naplnění skutkových podstat těchto trestných činů, přičemž uvedl, že kde je v textu jeho dovolání uveden pojem voják, je tím míněn s ohledem na § 114 odst. 4 písm. c) tr...