ICdo nº 29 ICdo 68/2017 of Senát 29, February 28, 2019

• Resolution Date: February 28, 2019
• Issuing Organization: Senát 29

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

KSOS 22 INS XY

22 ICm XY

29 ICdo 68/2017-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce a/ PARTR spol. s r. o., se sídlem ve Slušovicích, Všemina 234, PSČ 763 15, identifikační číslo 60728515, zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, náměstí T. G. Masaryka 588, PSČ 760 01, a b/ P. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, PSČ 760 01, proti žalovanému FOKR Czech s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupenému JUDr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě a Přívozu, Na Hradbách 1836/21, PSČ 729 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS XY, o dovolání žalobce b/ a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. září 2016, č. j. 22 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 22 INS XY), takto:

1. Dovolání se odmítají.

2. Žalobce b/ je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.207,30 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

3. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 19. září 2014, č. j. 22 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):1/ Určil, že žalovaný nemá za dlužníkem [P. H. (dále též jen „P. H.“)] pohledávku ve výši 22.581.863 Kč, kterou přihlásil přihláškou P14 do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 22 INS XY (bod I. výroku).2/ Uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí žalobci a/ částku 21.893 Kč (bod II. výroku) a žalobci b/ částku 19.741 Kč (bod III. výroku).[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. září 2016, č. j. 22 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 22 INS XY):1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).2/ Uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí žalobci a/ částku 12.087 Kč (druhý výrok) a žalobci b/ částku 11.758 Kč (třetí výrok).[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce b/ a žalovaný.[4] Žalobce b/ (dále též jen „první dovolatel“) směřuje dovolání proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku (o nákladech řízení mezi žalobcem b/ a žalovaným) a proti třetímu výroku (o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem b/ a žalovaným). Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka týkající se náhrady nákladů soudního řízení o popření pohledávky (incidenčního sporu) by měla být dovolacím soudem posouzena jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 29 ICdo 19/2012 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 81/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 29 ICdo 13/2013 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2013“)], nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 29 ICdo 15/2013.[5] První dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a...