Tz nº 4 Tz 24/2019 of Senát 4, February 25, 2019

• Resolution Date: February 25, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tz 24/2019- 17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. U., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 55 To 14/2018, ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 184/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 55 To 14/2018 byl porušen zákon ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v neprospěch obviněného Z. U.

Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. U. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 55 To 14/2018, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost obviněného, směřující proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 2 T 184/2004, jímž byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení.

Stěžovatel poukazuje na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vyhlášeno samosoudkyní ve veřejném zasedání dne 28. 11. 2017, jemuž byli obviněný i jeho obhájce přítomni. (Pozn. Nejvyššího soudu: Předmětné rozhodnutí bylo učiněno senátem, nikoli samosoudkyní, což vyplývá nejen z protokolu o veřejném zasedání, ale i z protokolu o hlasování, jež jsou v procesním spise založeny; vyhotovené usnesení je ale skutečně signováno samosoudkyní, nikoli předsedkyní senátu, jak by to správně mělo být; v tomto je třeba učinit dodatečnou opravu vyhotoveného usnesení). Obviněný si po vyhlášení usnesení a poučení o právu podat proti němu opravný prostředek ponechal lhůtu k podání případné stížnosti. Písemné vyhotovení tohoto usnesení, jež obsahovalo také poučení v tom smyslu, že je proti němu přípustná stížnost, kterou lze podat do tří dnů ode dne jeho oznámení Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Liberci, bylo doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci dne 12. 12. 2017, obhájci obviněného rovněž dne 12. 12. 2017 a obviněnému dne 18. 12. 2017. Z podacího razítka Okresního soudu v Liberci je patrné, že obviněný podal prostřednictvím obhájce u tohoto soudu stížnost proti citovanému usnesení soudu prvního stupně dne 12. 12. 2017 spolu s podrobným odůvodněním.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 55 To 14/2018 bylo o této stížnosti obviněného rozhodnuto v neveřejném...