Tdo nº 3 Tdo 23/2019 of Senát 3, February 20, 2019

• Resolution Date: February 20, 2019
• Issuing Organization: Senát 3

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 23/2019-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 o dovoláních obviněných T. V. T., nar. XY, Vietnamská socialistická republika, v ČR trvale bytem XY, XY, státní občan Vietnamské socialistické republiky, T. D. H., nar. XY, Vietnamská socialistická republika, v ČR bytem XY, XY, státní občan Vietnamské socialistické republiky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, P. V. M., nar. XY, Vietnamská socialistická republika, v ČR XY, XY, státní občan Vietnamské socialistické republiky, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 3 To 17/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 16/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných T. V. T., T. D. H. a P. V. M. odmítají.

Odůvodnění:I.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. 2 T 16/2015, byli obvinění T. V. T., T. D. H., P. V. M. uznáni vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že

1) obžalovaní T. V. T. a T. D. H. v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 se záměrem nezaplatit státu daň z příjmu fyzických osob (dále jen „DPFO“) a v období od 1. 4. 2008 do 31. 12. 2009, se záměrem nezaplatit státu daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), v obci XY, okres Cheb, koupili a odebrali na živnostenský list státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky Q. D. H., nar. XY, IČ XY, který 7. 1. 2006 vycestoval z České republiky do Vietnamské socialistické republiky a jeho živnostenské oprávnění zaniklo k 30. 6. 2008, od obchodní společnosti GECO TABAK, a. s., IČ 63080737, se sídlem Pod Čimickým Hájem 190, 181 00 Praha 8, tabákové výrobky, jejichž prodej podle jejich dispozic vyúčtovala uvedená obchodní společnost Q. D. H. jako odběrateli, v roce 2008 a 2009, jak je uvedeno na fakturách v tabulkách rozsudku soudu prvního stupně, včetně zohlednění dobropisů společnosti GECO TABAK, a. s., a toto zboží následně prodali za cenu stanovenou podle § 13 odst. 11 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách s odkazem na ustanovení § 103 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních a správci daně Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj nepřiznali za shora uvedená zdaňovací období povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty za dodání uvedeného zboží, ani povinnost zaplatit daň z příjmů fyzických osob, které získali prodejem uvedeného zboží, v důsledku čehož jim tyto daně nebyly finančním úřadem vyměřeny a z tohoto důvodu nezaplatili státu daň z přidané hodnoty ve výši 1.497.823 Kč, obžalovaný T. V. T. daň z příjmu fyzických osob ve výši 1.659.420 Kč a obžalovaný T. D. H. daň z příjmu fyzických osob ve výši 1.645.800 Kč,2) obžalovaní T. V. T., T. D. H., P. V. M. v období od 1. 1. 2010 do 22. 4. 2014 se záměrem nezaplatit státu daň z příjmu fyzických osob (dále jen „DPFO“) a daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), v obci XY, okres Cheb, koupili a odebrali na živnostenský list státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky Q. D. H., nar. XY, IČ XY, který 7. 1. 2006 vycestoval z České republiky do Vietnamské socialistické republiky a jeho živnostenské oprávnění zaniklo k 30. 6. 2008, od obchodní společnosti GECO TABAK, a. s., IČ 63080737, se sídlem Pod Čimickým Hájem 190, 181 00 Praha 8, tabákové výrobky, jejichž prodej podle jejich dispozic vyúčtovala uvedená obchodní společnost Q. D. H. jako odběrateli v roce 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014, jak je uvedeno na fakturách v tabulkách rozsudku soudu prvního stupně, včetně zohlednění dobropisů společnosti GECO TABAK, a. s., a toto zboží následně prodali za cenu stanovenou podle § 13 odst. 11 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, s odkazem na ustanovení § 103 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a správci daně Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj nepřiznali za shora uvedená zdaňovací období povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty za dodání uvedeného zboží, ani povinnost zaplatit daň z příjmů fyzických osob, které získali prodejem uvedeného zboží, v důsledku čehož jim tyto daně nebyly finančním úřadem vyměřeny a z tohoto důvodu nezaplatili státu daň z přidané hodnoty ve výši 4.946.635 Kč, obžalovaný T. V. T. daň z příjmů fyzických osob ve výši 4.344.585 Kč, obžalovaný T. D. H. daň z příjmu fyzických osob ve výši 4.299.675 Kč a obžalovaný P. V. M. daň z příjmu fyzických osob ve výši 4.359.690 Kč.

Za to byl obviněný T. V. T. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu v 700 denních sazbách po 1.000 Kč, tedy v celkové výši 700.000 Kč.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců.

Obviněný T. D. H. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu v 500 denních sazbách po 2.000 Kč, tedy v celkové výši 1.000.000 Kč.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Obviněný P. V. M. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl (5 ½ ) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu v 700 denních sazbách po 1.000 Kč, tedy v celkové výši 700.000 Kč.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců.

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu vyhoštění na 10 (deset) let.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5...