Tdo nº 4 Tdo 1571/2018 of Senát 4, February 19, 2019

• Resolution Date: February 19, 2019
• Issuing Organization: Senát 4

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

4 Tdo 1571/2018-27USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2019 o dovolání, které podali obvinění Y. A., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a D. K., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 To 210/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 85/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 T 85/2016, byli obvinění Y. A. a D. K. společně se spoluobviněným R. F. R. uznáni vinnými zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že:

dne 28. 6. 2014 v době cca od 17:00 do 20:15 hodin, na území Středočeského kraje a městské části Prahy 8 poté, co v obci XY přislíbili minimálně pošk. C. P., nar. XY, pošk. C. E., nar. XY a pošk. I. –R. E., nar. XY vyplacení požadované mzdy za odvedené zemědělské práce, které vykonávali na základě dohody o provedení práce zprostředkované obž. Y. A. a obž. D. K. a v reakci na vyjadřovanou nespokojenost je pod příslibem vyplacení nárokovaných peněz na autobusovém nádraží XY v Praze 8 přiměli k nastoupení do dodávkového automobilu, kterým je obž. D. K. odvezl do centra Prahy, kde jim předal prázdné obálky nebo obálky s minimálními finančními obnosy a když poškození trvali na vyplacení celé mzdy a odmítali opustit vozidlo, odvezl je obž. K. po předchozí telefonické domluvě s obž. A. a obž. R. na přesně nezjištěné odlehlé místo v lokalitě obcí XY, XY a XY, kam také přijeli jiným vozidlem obž. A. a obž. R., kde následně obž. A. s namířenou pistolí donutil pošk. C. P., nastoupit do jejich vozu a obž. R. ostatním poškozeným ve voze sdělil, že pokud budou dělat problémy, tak jejich kamaráda zastřelí, což ostatní poškození vnímali jako reálné ohrožení života a v tomto důsledku se nechali transportovat zpět na autobusové nádraží Praha 8, XY, kde vozidlo řízené obž. K. pod nátlakem opustili a smířili se s nevyplacením mzdy, kdy vzápětí na stejné místo obž. A. a obž. R. dopravili i pošk. C. P.

Za uvedený zločin byl obviněnému Y. A. Obvodním soudem pro Prahu 8 uložen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 2 roků. Podle § 81 odst. l tr. zákoníku a § 82 odst. l tr. zákoníku byl výkon trestu obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 80 odst. l, 2 tr. zákoníku byl rovněž obviněnému uložen trest vyhoštění v trvání 3 roků.

Obviněnému D. K. byl za zločin vydírání uložen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 2 roků. Podle § 81 odst. l tr. zákoníku a § 82 odst. l tr. zákoníku byl výkon trestu obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.

Spoluobviněnému R. F. R. byl uložen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu tomuto obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění v trvání 3 roků.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 3 T 85/2016, podali obvinění Y. A., D. K. a spoluobviněný R. F. R. odvolání směřující do výroků o vině a trestu. O podaných odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 To 210/2018, tak, že soud druhého stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestech uložených obviněnému Y. A. a spoluobviněnému R. F. R. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému Y. A. trest odnětí svobody v trvání 2 roků podmíněně, přičemž podle § 84 tr. zákoníku za použití § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Spoluobviněnému R. F. R. uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku a § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění v trvání 3 roků. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného D. K. zamítl.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 To 210/2018, podali obvinění Y. A. a D. K. prostřednictvím obhájce totožná dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení. Dovolatelé vyjadřují přesvědčení, že závěr o jejich vině je dovozován z okruhu důkazů provedených v hlavním líčení v rozporu s trestním řádem, čímž bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.

Obvinění následně uvádí, že jejich vina je dovozována pouze ze dvou okruhů provedených důkazů. První okruh důkazů představují protokoly o výsleších svědků C. P., C. E., I. R. E. a F. N. P., jenž byly přečteny v rámci hlavního líčení postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Obvinění poukazují na skutečnost, že předmětné protokoly byly sepsány dne 29. 6. 2016 podle rumunského trestního práva v Rumunsku. Dovalatelé vytýkají orgánům činným v trestním řízení, že se nepokusily o provedení výslechů těchto svědků v České republice podle českého trestního procesního práva a k výslechu za pomoci mezinárodní spolupráce měli přistoupit až poté, co by se navržený postup jevil jako nemožný. Sepsání protokolů v Rumunsku podle rumunského práva zapříčinilo porušení jejich práva na přítomnost obhájce u těchto výslechů, ačkoliv připouštějí, že obhájce byl o konání těchto výslechů v Rumunsku předem vyrozuměn. Zdůrazňují, že jeho přítomnost u výslechů v Rumunsku by byla spojena s výraznými praktickými problémy a finančně velmi náročná, neboť obhájce neměl možnost ověřit si předem účast svědků při výsleších, takže hrozilo, že by tak náročnou cestu podnikl zbytečně. Proto nebylo možno po obhajobě spravedlivě požadovat, aby se výslechů zúčastnila. Navíc byl obhájce předem poučen o tom, že rumunská policie nebude zajišťovat tlumočníka, přičemž mu nebylo sděleno, jak má postupovat, když bude tlumočníka potřebovat. Obvinění mají za to, že české orgány činné v trestním řízení měly jejich obhájci nabídnout zajištění tlumočníka na jejich náklady a minimálně ho poučit, jaký tlumočník bude v Rumunsku k tlumočení připuštěn. Vzhledem k finanční náročnosti a jazykové bariéře považují obvinění možnost účasti jejich obhájce při sepisu protokolů o výslechu svědků v Rumunsku za více než spornou.

Současně zdůrazňují, že postup podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. by měl být zcela výjimečným institutem a obhajobě by měla být dána možnost svědka v přípravném řízení konfrontovat, což by nemělo mít charakter pouhého formálního vyrozumění o plánovaném úkonu, nýbrž by měla být též reálně...