Tdo nº 8 Tdo 1569/2018 of Senát 8, February 13, 2019

• Resolution Date: February 13, 2019
• Issuing Organization: Senát 8

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

8 Tdo 1569/2018-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 2. 2019 o dovolání obviněného V. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 9 To 364/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 102/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá.

Odůvodnění:

1. Dosavadní průběh řízení

   1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2017, sp. zn. 11 T 102/2017, byl obviněný V. V. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

   2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 9 To 364/2017, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

   3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 6. 7. 2017 v době kolem 18:15 hodin v XY na ulici XY v obchodním domě XY, v prodejně Tesco, odcizil ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha, IČ: 45308314, 1 kus pánského deodorantu v hodnotě 78,90 Kč tak, že ho vzal z regálu na nákupní ploše obchodu a uschoval si do kapsy kalhot a poté bez jeho zaplacení prošel pokladní zónou obchodu, kde byl zadržen ostrahou prodejny, odcizené zboží dobrovolně vydal a bylo vráceno zpět do prodeje,

   a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 91 T 232/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 7 To 202/2014, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za něj uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, z jehož výkonu byl 15. 1. 2016 propuštěn.

2. Dovolání a vyjádření k němu

   4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 9 To 364/2017, podal obviněný V. V. prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Vladimíra Doležela, BA, Ph.D., který mu byl ustanoven opatřením Městského soudu v Brně dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 T 102/2017, dne 25. 1. 2018 dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nižších stupňů se nezabývaly otázkou příčiny jednání obviněného a tím, zda byly u obviněného splněny podmínky trestní odpovědnosti ve smyslu § 25 a § 26 tr. zákoníku, že soudy porušily zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, když se přiklonily k ryze formálnímu pojetí trestného činu, a nakonec měl také za to, že neprošetřením zásadní charakteristiky týkající se pachatele bylo řízení zatíženo vadou, pro kterou nemělo dojít k zamítnutí odvolání.

   5. Konkrétně vytkl, že oba soudy nižších stupňů neposuzovaly věc obviněného v souladu s ústavněprávní rovinou práva na spravedlivý proces. Zdůraznil, že je povinností soudu zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání, na což oba soudy rezignovaly, nepřihlédly k individuálním a specifickým okolnostem případu. Obviněný vyjádřil názor, že již neobvyklost v obžalobě popsaného skutkového děje zakládala povinnost obou soudů zabývat se příčetností obviněného v době, kdy k jednání došlo. Připomněl, že v době jednání měl u sebe nezanedbatelnou finanční částku, mnohonásobně převyšující hodnotu věci, které se zmocnil, a přitom musel najisto předpokládat, že kontrolním mechanismem prodejny bude odhalen, jak se také stalo, přesto se takového jednání dopustil bez jakékoliv rafinovanosti či jiných zastíracích jednání a po detekci ochranným zařízením neutíkal, nekladl odpor, věc vydal, a nebyla tedy způsobena žádná škoda. Podle dovolatele došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, při aplikaci § 205 odst. 2 tr. zákoníku nebyl zachován princip subsidiarity trestněprávní represe. V daném případě vznikl až absurdní vztah mezi potenciální škodou ve výši 78,90 Kč a uloženým trestem odnětí svobody bez podmíněného odložení výkonu trestu.

   6. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby bylo podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o přerušení výkonu rozhodnutí.

   7. Dne 1. 3. 2018 bylo prostřednictvím téhož obhájce učiněno další podání obviněného, které bylo označeno jako doplnění dovolání. Zopakoval, že v již podaném dovolání byly uplatněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V tomto smyslu obviněný doplnil, že je dlouholetým uživatelem návykových látek a právě pod jejich vlivem byl při spáchání předmětného trestného činu. Upozornil, že vlivem užívání návykových látek trpí lékařsky diagnostikovanými psychickými poruchami a z toho důvodu je poživatelem invalidního důchodu. Soudy podle jeho názoru měly doplnit dokazování např. dotazem na ošetřujícího lékaře, případně zdravotní středisko Vazební věznice Brno. Ačkoliv si soudy byly vědomy skutečnosti, že je poživatelem invalidního důchodu, nezabývaly se důvodem jeho přiznání. Psychický stav pachatele v době spáchání trestného činu však musí být zjištěn v každém řízení. Dovodily-li soudy, že obviněný byl příčetný, jedná se o nesprávné právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolací soud měl podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit, tudíž nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání, v důsledku čehož byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ve svém důsledku tak byl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští, čímž byl podle něj naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Upozornil i na to, že byl jako dlouholetý uživatel návykových látek při řízení u soudů obou stupňů pod abstinenčními příznaky, přičemž jednání fakticky nevnímal a nebyl schopen posoudit dopady svého jednání a své obhajoby. Z toho důvodu se domníval, že řízení je stiženo procesní vadou spočívající v tom, že nebylo řádně jednáno v přítomnosti obviněného podle § 202 tr. ř., čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Závěrem upozornil, že mu byl trest uložen s přihlédnutím k přitěžující okolnosti, že se projednávaného skutku dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ačkoliv zkušební doba podmínečného propuštění, která mu byla uložena ve věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 7/2008, mu byla v důsledku spáchání trestného činu, za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu pod sp. zn. 91 T 232/2013 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 To 202/2014, přeměněna na výkon trestu odnětí svobody. Při spáchání skutku tak obviněný nebyl ve zkušební době. I proto měl obviněný za to, že byl naplněn rovněž dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř.

   8. Obhájkyně Mgr. Leona Prudilová, ustanovená obviněnému opatřením Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2017, sp. zn. 11 T 102/2017, podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 5. 4. 2018 sdělila, že jako ustanovený obhájce obviněného se ztotožňuje s dovoláním podaným dne 25. 1. 2018 advokátem Mgr. Ing. Vladimírem Doleželem, BA, Ph.D.

   9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v zevrubně odůvodněném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že uplatněné dovolací námitky obviněného není možné akceptovat.

   10. Shrnula, že z hlediska všech zákonem požadovaných obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nelze mít žádné pochybnosti o tom, že jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně došlo k jejich naplnění. Namítal-li obviněný, že se soudy nezabývaly znaky charakterizujícími pachatele jakožto subjekt trestného činu ve smyslu § 25 a § 26 tr. zákoníku, pak státní zástupkyně uvedla, že podmínka věku obviněného podle § 25 tr. zákoníku je bez dalšího splněna. Ve vztahu k podmínce příčetnosti pachatele v době spáchání trestného činu podle § 26 tr. zákoníku upozornila, že obviněný v celém průběhu řízení nikdy netvrdil, že by se činu dopustil ve stavu nepříčetnosti, ani zmenšené příčetnosti, ani v tomto směru nevznesl žádné návrhy na doplnění dokazování. Podle...