Tdo nº 6 Tdo 58/2019 of Senát 6, February 12, 2019

• Resolution Date: February 12, 2019
• Issuing Organization: Senát 6

Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

6 Tdo 58/2019-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2019 o dovolání, které podala obviněná J. B., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 11 To 224/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 145/2016, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1) Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 2 T 145/2016, byla J. B. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání a za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu Kolín z 31. 8. 2016, sp. zn. 3 T 110/2016, byla podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Kolín z 31. 8. 2016, sp. zn. 3 T 110/2016, jakož i dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Podle § 84 tr. zákoníku byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozeným uvedeným ve výrokové části citovaného rozsudku škodu, ve výroku rozsudku blíže specifikovanou.

2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 11 To 224/2018-844, o odvoláních poškozených J. J. a M. J. rozhodl tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. doplnil výrok napadeného rozsudku a podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozené J. J. a M. J., odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl.

I.

Dovolání

3) Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná v podaném dovolání argumentuje tím, že obě rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou zatížena vadou nepřezkoumatelnosti, mj. i v důsledku nedostatečného zjištění skutkového stavu a nesprávné právní kvalifikace. Dále má za to, že nebyla dostatečně prokázána výše způsobené škody. Domnívá se, že v posuzovaném případě zcela chybí následek jednání. Tento názor opřela o vlastní verzi skutkového děje, zejména odkazem na skutečnosti, že manželé J. měli finanční problémy, proto ani obviněné nemohli předat finanční prostředky, když s takovými penězi vůbec nedisponovali. Je rovněž toho názoru, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu, když soudy rezignovaly na určení místa a doby spáchání trestného činu a dopustily se dvojího přičítání téhož. Ve věci shledává extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a hodnocením důkazů a podala vlastní komentář k vybraným bodům odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, ve kterém poukázala na jednotlivé okolnosti vyplývající z provedených důkazů, které podle jejího názoru zpochybňují závěry soudů, dále zpochybnila výpovědi některých svědků a další důkazy. V závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k novému jednání a rozhodnutí.

II.

Přípustnost dovolání

4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265btr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.6) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně...